Tučňák císařský je nejvyšší a nejtěžší ze všech tučňáků. Je endemitem Antarktidy. Samec má stejné zbarvení peří jako samice, bývá však o něco vyšší a těžší. Obecně druh dosahuje výšky až 122 centimetrů a váhy mezi 22–45 kilogramy. Tučňák císařský je známý svými cestami, které dospělí jedinci každý rok uskutečňují kvůli páření a krmení mláďat. Protože tučňák císařský nestaví žádné hnízdo, které by mu sloužilo ke znovunalezení svého partnera nebo mláděte, musí spoléhat na zvukovou komunikaci. Používá složité směsice zvuků, které jsou pro rozpoznání rodičů, mláďat a partnerů zásadní. Tučňák císařský se rozmnožuje v nejstudenějším prostředí ze všech ptáků – teplota vzduchu může klesnout na -40 °C a vítr může dosáhnout rychlosti až 144 km/h. Teplota vody je -1,8 °C, což je mnohem méně než průměrná teplota tučňákova těla (39 °C). Ochrana peří - tučňáci si pravidelně pera zobákem a křídly promašťují olejem (žluklým sekretem), který se tvoří u zadních per, tedy kořene ocasu. Peří je pak tímto zcela vodotěsné (nenasákne a neprofoukne - zabrání pronikání vody a zachová se izolace, kterou zajišťuje vrstva vzduchu mezi kůží a peřím). V přírodě tučňák císařský žije většinou okolo 20 let.
Kivi owenův je noční pták původem z Nového Zélandu, který je znám svým jedinečným vzhledem a způsobem života. Tento malý pták, který je příslušníkem rodu kiviové, je jsou typický svým tenkým zobákem, hustým peřím, které připomíná srst. Kivi owenův má hnědé peří, které mu pomáhá snadněji se skrývat v hustých keřích a trávě, kde tráví většinu svého času. Jsou to noční ptáci, aktivní hlavně za soumraku. Kivi owenův je často spíše slyšen než viděn. Jeho charakteristický křik, který nejčastěji zaznívá během prvních dvou hodin po setmění, slouží k označení teritoria a také k interakci se svým partnerem. Jednou z nejvýraznějších vlastností kiviů owenových je jejich schopnost snášet velká vejce ve srovnání s jejich malou velikostí těla. Samice kiviů kladou největší vejce ve srovnání s jejich tělem z jakéhokoli druhu ptáků, což je fascinující biologický rys tohoto druhu.
Želva obrovská je velká suchozemská želva, která žije na Seychelských ostrovech. Patří mezi nejdéle žijící tvory na světě. Délka krunýře dospělé želvy je až 120 cm, může vážit až 200 kg a dožívá se až 160 let. Je tak druhou největší suchozemskou želvou. Karapax (hřbetní část krunýře želvy) má hnědou barvu a tvar vysoké kopule. Mohutné nohy slouží také jako opora těžkého těla. Krk má velmi dlouhý, a velmi velký, což pomáhá želvě využít větví až do jednoho metru od země jako zdroje potravy. I když jsou typicky pomalé a opatrné, jsou schopny značné rychlosti. Jsou také vynikajícími plavci. Nejvíce jsou aktivní v nočních hodinách, kdy tráví čas hledáním potravy. Živí se převážně listy, plody a výhonky rostlin, občas i živočišnými zbytky, jsou tedy býložravci.
Tygr šavlozubý, také známý jako Smilodon, patřil k výjimečným šelmám jehož fosilní nálezy byly objeveny v Americe. Objevil se před asi 2,5 milionu lety, vymřel před asi 10 000 lety. Jeho výrazným rysem byly dlouhé špičáky, které byly skvělým nástrojem pro lov. Tygr šavlozubý byl uzpůsobený na lov větších kořisti a jeho silné tělo a silné končetiny mu umožňovaly efektivně pronásledovat svou oběť. Přestože tygr šavlozubý není dnes mezi námi, jeho jedinečná morfologie a lovecké schopnosti jsou fascinujícím objektem paleontologického zkoumání a zůstávají důležitou součástí historie života na Zemi.
Zajíc žije téměř na celém světě. Nejvíce mu vyhovují nížiny a pahorkatiny v teplých oblastech, kde se střídá úrodné pole s malými lesíky. Délka těla zajíce i zaječice je 60 až 80 cm. Ocas (pírko) je dlouhý 7 až 11 cm. Hmotnost zajíce je 3,5 až 7 kg. Ze smyslů je výborně vyvinutý sluch a na kratší vzdálenost je velmi dobrý i čich. Zrak je slabší, zpozoruje jen pohyb. Zajíc žije samotářsky. Při pasení se pohybuje velmi pomalu, hopsá a tichounce si mumlá. Často panáčkuje a sleduje okolí. Při vyrušení se zachraňuje rychlým během. Dokáže vyvinout rychlost až 60 km za hodinu. Dokonce umí bleskově změnit směr, kličkuje a jeho odskoky bývají až 7 m dlouhé. Potravou jsou mu zemědělské plodiny, trávy, plevele, letorosty keřů a stromů. Rád ohlodává i kůru stromků. Každá zaječka za rok odrodí 7 až 10 zajíčků. Mnoho z nich však uhyne, zvláště za mokrého počasí, za rok přežijí jen 2 až 4 mláďata. Zajíc se může dožít 12 let, ale v přírodě jen málokterý přežije třetí rok života.
Panda velká žije téměř nepřetržitě uvnitř bambusových houštin. Po odborné stránce je všežravcem, neboť je známo, že se příležitostně živí vejci a spolu s bambusem konzumuje také nějaký hmyz. Jsou to pro ni nezbytné zdroje bílkovin. Při žvýkání se jí třesou uši. Dospělá panda váží 70–160 kg, je dlouhá 1,2–1,9 m. Ocas pandy je krátký, obvykle jen 10–15 cm dlouhý. Na rozdíl od jiných medvědů se neukládá k zimnímu spánku, neboť si nedokáže vytvořit dostatečné zásoby tuku. Panda velká žije samotářským způsobem života, samci a samice se tak setkávají zpravidla jen při námluvách, v období od března do května. Kopulace je krátkodobá (od 30 sekund do pěti minut), ale opakovaná. Jelikož se embryo vyvíjí velmi rychle, může samice rodit teoreticky už za pouhých 45 dní, ale s ohledem na okolní podmínky také až za šest měsíců.
Jelen je velký sudokopytník z čeledi jelenovitých. U nás na něj narazíte po celé republice. V minulosti byli jeleni téměř vyhubeni, zatímco dnes se jim daří. Pyšní se svojí korunou, troubí k zahájení boje a miluje své kolouchy. Jeleni se dožívají 12 let a můžou vážit až 240 kg. Se svým vzrůstem až 150 cm v kohoutku. Vzrostlé parohy měří na délku i 120 cm. Paroží je zakončeno tzv. korunou. Parohy můžou vážit až 8 kg. Jelen evropský je výlučně býložravý přežvýkavec. Složení potravy se ale mění v závislosti na roční době. Díky své velké velikosti dospělí jeleni nemají v současné době kromě člověka příliš přirozených predátorů. Největší hrozbu pro něj představuje vlk. Ve volné přírodě se jelen evropský dožívá průměrně 10–13 let, v zajetí se může dožít i více než 20 let.
Vlk obecný byl u nás běžným zvířetem až do konce 17. století. Jeho početnost výrazně klesala od začátku 18. století, až byla původní populace zcela vyhubena. Měří 66?81 cm a váží 35?45 kg. Žije a loví ve smečce, které můžeme vnímat jako rodiny. Smečka má i víc jak 10 členů, běžně 2–8. Hravě uloví jelena i divoká prasata. Nejdůležitějšími vlčími smysly jsou čich a sluch. Čich je stokrát až milionkrát lepší než u člověka. Vlk dokáže svoji kořist zvětřit na vzdálenost několika kilometrů. Rychlost běhu: 58 km/h. Vlk dokáže běžet rychlostí 25–50 km/h do vzdálenosti až okolo 20 km. Rychlost se samozřejmě mění v závislosti na terénu a důvodu běhu. Denně může urazit mnoho desítek a někdy i několik stovek kilometrů. V zajetí se vlci dožívají přibližně 12–15 let, ve volné přírodě to bývá méně.
Otakárek fenyklový je denní motýl z čeledi otakárkovití (Papilionidae). Patří mezi nejkrásnější a největší denní motýly ČR (rozpětí křídel dosahuje velikosti 7–9 cm, přičemž délka předního křídla zpravidla činí 40–50 mm). Obývá rozsáhlé oblasti Evropy, Asie i Severní Ameriky. Nejčastěji se vyskytuje na loukách a lesních světlinách, ale i v horách a zahradách, kde samičky často kladou vajíčka. V poledne jich můžeme spatřit více na vyvýšeném místě v okolí.
Kur domácí se chová hlavně kvůli produkci kuřecího masa a pro vejce. Kuřičky jsou mladé slepice, které na své první vajíčko teprve čekají, kdežto slepice už nějaký ten pátek zkušeně snáší. Slepice je všežravec. Živí se zrním a pokud jsou slepice žíznivé, nesnáší vejce. Slepice chované za účelem produkce vajec se nazývají nosnice. Slepice chované pro produkci masa se označují jako brojleři. Většina slepic se dožívá průměrného věku od šesti do deseti let.
Plejtvák obrovský, znaný také jako modrá velryba, patří mezi největší živočichy na Zemi. Tento ohromující tvor se vyznačuje mohutným tělem, které může dosáhnout délky až kolem 20-27 metrů a váhy až 72-135 tun. Jeho srdce váží tolik jako malý automobil. Modrá velryba se živí převážně planktonem a maličkými mořskými tvory, které získává pomocí obrovských kožovitých destiček v tlamě, tzv. plejtváků. Jejich migrace přes oceány fascinují vědce i laiky po celém světě. Plejtváci obří hrají klíčovou roli v ekosystémech oceánů a jsou symbolem síly i zranitelnosti morskeho prostředí.
Krocan divoký je nejtěžší hrabavý pták. Samec krocana divokého je velký a těžký pták, měří až 120 cm a váží kolem 10 kg. Má dlouhé nohy a krk, krátká a zakulacená křídla a široký ocas. Hlava a krk jsou lysé, s masitými, červenými laloky a výrůstky na hlavě, bradě a krku. Při vzrušení laloky zduří.
Je rozšířena v jižní Africe, Botswaně, Namíbii, na jihu Zimbabwe a Angoly. V křovinatých oblastech i savanách a polopouštích. Žirafa je nejvyšší zvíře na zeměkouli. Je to celkově zvláštní zvíře. Žirafy jsou klidná a mírumilovná zvířata. Tvoří menší stáda většinou o 5-12 kusech, jsou ale známy i případy, kdy mělo stádo přes 150 kusů. Stádo vede stará a zkušená samice, která řídí veškerý život uvnitř. Živí se rostlinnou potravou. Okusuje větvičky a listí nejčastěji na akáciích, které omotává svým fialovým až 40 cm dlouhým jazykem. Žirafa vydrží poměrně dlouho bez vody (některé zdroje uvádí 30 dnů i víc) a v období sucha si vystačí s vodou z potravy. Při pití musí žirafa roztáhnout přední nohy, aby dosáhla na hladinu vody a je v této pozici velice zranitelná. Proto bývá u pití ostražitá. Běhá rychlostí až 50 km/h. V přírodě se dožívá 20–25 let, v zajetí až 33 let.
Kivi owenův je noční pták původem z Nového Zélandu, který je znám svým jedinečným vzhledem a způsobem života. Tento malý pták, který je příslušníkem rodu kiviové, je jsou typický svým tenkým zobákem, hustým peřím, které připomíná srst. Kivi owenův má hnědé peří, které mu pomáhá snadněji se skrývat v hustých keřích a trávě, kde tráví většinu svého času. Jsou to noční ptáci, aktivní hlavně za soumraku. Kivi owenův je často spíše slyšen než viděn. Jeho charakteristický křik, který nejčastěji zaznívá během prvních dvou hodin po setmění, slouží k označení teritoria a také k interakci se svým partnerem. Jednou z nejvýraznějších vlastností kiviů owenových je jejich schopnost snášet velká vejce ve srovnání s jejich malou velikostí těla. Samice kiviů kladou největší vejce ve srovnání s jejich tělem z jakéhokoli druhu ptáků, což je fascinující biologický rys tohoto druhu.
Želva obrovská je velká suchozemská želva, která žije na Seychelských ostrovech. Patří mezi nejdéle žijící tvory na světě. Délka krunýře dospělé želvy je až 120 cm, může vážit až 200 kg a dožívá se až 160 let. Je tak druhou největší suchozemskou želvou. Karapax (hřbetní část krunýře želvy) má hnědou barvu a tvar vysoké kopule. Mohutné nohy slouží také jako opora těžkého těla. Krk má velmi dlouhý, a velmi velký, což pomáhá želvě využít větví až do jednoho metru od země jako zdroje potravy. I když jsou typicky pomalé a opatrné, jsou schopny značné rychlosti. Jsou také vynikajícími plavci. Nejvíce jsou aktivní v nočních hodinách, kdy tráví čas hledáním potravy. Živí se převážně listy, plody a výhonky rostlin, občas i živočišnými zbytky, jsou tedy býložravci.
Tygr šavlozubý, také známý jako Smilodon, patřil k výjimečným šelmám jehož fosilní nálezy byly objeveny v Americe. Objevil se před asi 2,5 milionu lety, vymřel před asi 10 000 lety. Jeho výrazným rysem byly dlouhé špičáky, které byly skvělým nástrojem pro lov. Tygr šavlozubý byl uzpůsobený na lov větších kořisti a jeho silné tělo a silné končetiny mu umožňovaly efektivně pronásledovat svou oběť. Přestože tygr šavlozubý není dnes mezi námi, jeho jedinečná morfologie a lovecké schopnosti jsou fascinujícím objektem paleontologického zkoumání a zůstávají důležitou součástí historie života na Zemi.
Zajíc žije téměř na celém světě. Nejvíce mu vyhovují nížiny a pahorkatiny v teplých oblastech, kde se střídá úrodné pole s malými lesíky. Délka těla zajíce i zaječice je 60 až 80 cm. Ocas (pírko) je dlouhý 7 až 11 cm. Hmotnost zajíce je 3,5 až 7 kg. Ze smyslů je výborně vyvinutý sluch a na kratší vzdálenost je velmi dobrý i čich. Zrak je slabší, zpozoruje jen pohyb. Zajíc žije samotářsky. Při pasení se pohybuje velmi pomalu, hopsá a tichounce si mumlá. Často panáčkuje a sleduje okolí. Při vyrušení se zachraňuje rychlým během. Dokáže vyvinout rychlost až 60 km za hodinu. Dokonce umí bleskově změnit směr, kličkuje a jeho odskoky bývají až 7 m dlouhé. Potravou jsou mu zemědělské plodiny, trávy, plevele, letorosty keřů a stromů. Rád ohlodává i kůru stromků. Každá zaječka za rok odrodí 7 až 10 zajíčků. Mnoho z nich však uhyne, zvláště za mokrého počasí, za rok přežijí jen 2 až 4 mláďata. Zajíc se může dožít 12 let, ale v přírodě jen málokterý přežije třetí rok života.
Panda velká žije téměř nepřetržitě uvnitř bambusových houštin. Po odborné stránce je všežravcem, neboť je známo, že se příležitostně živí vejci a spolu s bambusem konzumuje také nějaký hmyz. Jsou to pro ni nezbytné zdroje bílkovin. Při žvýkání se jí třesou uši. Dospělá panda váží 70–160 kg, je dlouhá 1,2–1,9 m. Ocas pandy je krátký, obvykle jen 10–15 cm dlouhý. Na rozdíl od jiných medvědů se neukládá k zimnímu spánku, neboť si nedokáže vytvořit dostatečné zásoby tuku. Panda velká žije samotářským způsobem života, samci a samice se tak setkávají zpravidla jen při námluvách, v období od března do května. Kopulace je krátkodobá (od 30 sekund do pěti minut), ale opakovaná. Jelikož se embryo vyvíjí velmi rychle, může samice rodit teoreticky už za pouhých 45 dní, ale s ohledem na okolní podmínky také až za šest měsíců.
Jelen je velký sudokopytník z čeledi jelenovitých. U nás na něj narazíte po celé republice. V minulosti byli jeleni téměř vyhubeni, zatímco dnes se jim daří. Pyšní se svojí korunou, troubí k zahájení boje a miluje své kolouchy. Jeleni se dožívají 12 let a můžou vážit až 240 kg. Se svým vzrůstem až 150 cm v kohoutku. Vzrostlé parohy měří na délku i 120 cm. Paroží je zakončeno tzv. korunou. Parohy můžou vážit až 8 kg. Jelen evropský je výlučně býložravý přežvýkavec. Složení potravy se ale mění v závislosti na roční době. Díky své velké velikosti dospělí jeleni nemají v současné době kromě člověka příliš přirozených predátorů. Největší hrozbu pro něj představuje vlk. Ve volné přírodě se jelen evropský dožívá průměrně 10–13 let, v zajetí se může dožít i více než 20 let.
Vlk obecný byl u nás běžným zvířetem až do konce 17. století. Jeho početnost výrazně klesala od začátku 18. století, až byla původní populace zcela vyhubena. Měří 66?81 cm a váží 35?45 kg. Žije a loví ve smečce, které můžeme vnímat jako rodiny. Smečka má i víc jak 10 členů, běžně 2–8. Hravě uloví jelena i divoká prasata. Nejdůležitějšími vlčími smysly jsou čich a sluch. Čich je stokrát až milionkrát lepší než u člověka. Vlk dokáže svoji kořist zvětřit na vzdálenost několika kilometrů. Rychlost běhu: 58 km/h. Vlk dokáže běžet rychlostí 25–50 km/h do vzdálenosti až okolo 20 km. Rychlost se samozřejmě mění v závislosti na terénu a důvodu běhu. Denně může urazit mnoho desítek a někdy i několik stovek kilometrů. V zajetí se vlci dožívají přibližně 12–15 let, ve volné přírodě to bývá méně.
Otakárek fenyklový je denní motýl z čeledi otakárkovití (Papilionidae). Patří mezi nejkrásnější a největší denní motýly ČR (rozpětí křídel dosahuje velikosti 7–9 cm, přičemž délka předního křídla zpravidla činí 40–50 mm). Obývá rozsáhlé oblasti Evropy, Asie i Severní Ameriky. Nejčastěji se vyskytuje na loukách a lesních světlinách, ale i v horách a zahradách, kde samičky často kladou vajíčka. V poledne jich můžeme spatřit více na vyvýšeném místě v okolí.
Kur domácí se chová hlavně kvůli produkci kuřecího masa a pro vejce. Kuřičky jsou mladé slepice, které na své první vajíčko teprve čekají, kdežto slepice už nějaký ten pátek zkušeně snáší. Slepice je všežravec. Živí se zrním a pokud jsou slepice žíznivé, nesnáší vejce. Slepice chované za účelem produkce vajec se nazývají nosnice. Slepice chované pro produkci masa se označují jako brojleři. Většina slepic se dožívá průměrného věku od šesti do deseti let.
Plejtvák obrovský, znaný také jako modrá velryba, patří mezi největší živočichy na Zemi. Tento ohromující tvor se vyznačuje mohutným tělem, které může dosáhnout délky až kolem 20-27 metrů a váhy až 72-135 tun. Jeho srdce váží tolik jako malý automobil. Modrá velryba se živí převážně planktonem a maličkými mořskými tvory, které získává pomocí obrovských kožovitých destiček v tlamě, tzv. plejtváků. Jejich migrace přes oceány fascinují vědce i laiky po celém světě. Plejtváci obří hrají klíčovou roli v ekosystémech oceánů a jsou symbolem síly i zranitelnosti morskeho prostředí.
Dospělí samci jsou typičtí vybarvením. Obličej a sedací mozoly mají výrazně modré, červené a fialové zbarvení. To slouží v pralese jako signál pro ostatní členy tlupy. Samec má také dlouhé, silné špičáky. Samice a mláďata mandrila jsou mnohem nenápadnější než vzrostlí samci. Mladí mandrilové obojího pohlaví mají stejné zbarvení jako samice. Samci dosáhnou svého úplného vybarvení teprve v pěti až šesti letech, až když jsou pohlavně dospělí. Velikost: délka těla 70–95 cm, délka ocasu: 7–19 cm, hmotnost: samci až 20–30 kg, samice 10–15 kg. Živí se rostlinnou i živočišnou potravou. Z rostlinné převažují plody, ale také listy, semena, ořechy, výhonky, manioky nebo plody olejníku. Z živočišné potravy převažují bezobratlí, ryby a krabi. Pojídá také ptáky a jejich vejce.
Často je mu přezdíváno král noci. Výr velký je velký mohutný pták a jedna z největších sov, větší než káně lesní, ale na druhou stranu zřetelně menší než např. orel skalní. Délka těla je 60–75 cm, rozpětí křídel 160–188 cm, hmotnost se pohybuje v rozmezí 1500–2800 g. Živí se hlavně malými a středně velkými savci a ptáky, zřídka požírá také obojživelníky, plazy, ryby a větší hmyz. Výr je samotářský pták, který se mimo období rozmnožování vyhýbá i příslušníkům vlastního druhu. Sova se v přírodě dožívá věku okolo 20 let. V zajetí je to déle (až 60 let).
Dospělí samci jsou typičtí vybarvením. Obličej a sedací mozoly mají výrazně modré, červené a fialové zbarvení. To slouží v pralese jako signál pro ostatní členy tlupy. Samec má také dlouhé, silné špičáky. Samice a mláďata mandrila jsou mnohem nenápadnější než vzrostlí samci. Mladí mandrilové obojího pohlaví mají stejné zbarvení jako samice. Samci dosáhnou svého úplného vybarvení teprve v pěti až šesti letech, až když jsou pohlavně dospělí. Velikost: délka těla 70–95 cm, délka ocasu: 7–19 cm, hmotnost: samci až 20–30 kg, samice 10–15 kg. Živí se rostlinnou i živočišnou potravou. Z rostlinné převažují plody, ale také listy, semena, ořechy, výhonky, manioky nebo plody olejníku. Z živočišné potravy převažují bezobratlí, ryby a krabi. Pojídá také ptáky a jejich vejce.
Přiznejme si, že skákat z jednoho skalního útesu na druhý, není dobrodružství, na které by si trouflo každé zvíře. Taková horská koza s tím ale nemá sebemenší problém. Horské kozy nejsou pravé kozy, ale jsou to jejich blízcí příbuzní. Jsou známé tím, že prokazují šplhací schopnosti, které ostatní zvířata, včetně většiny lidí, nechávají daleko pod sebou. Jsou sice co se týče své váhy mohutné, ale taktéž hbité a dokáží skočit téměř 12 metrů na jeden zátah.
Jedná se o druhého největšího primáta na světě. Vyskytuje se pouze na malém území v horské oblasti na pomezí Konžské demokratické republiky, Ugandy a Rwandy. Nejčastěji obývají deštné pralesy. Samec může měřit více než 170 cm (při rozpětí předních končetin 200–270 cm). Samice jsou vždy menší, nepřesahují 150 cm. Zvládnou šplhat po stromech do výšky až 40 metrů. Navzdory své velikosti a síle gorily horské nepatří mezi agresivní tvory. Gorily horské jsou býložravci a tak jejich stravu tvoří především nízké zelené rostliny, listy, výhonky a v menší míře se živí i ovocem (asi 1,7 % potravy). Jejich strava je bohatá na vodu, takže nepotřebují pít. samice rodí mláďata jednou za čtyři roky, nebo ještě později. Zajímavostí je, že se rozmnožovat mohou i nedominantní samci, podíl jimi zplozených potomků je však relativně nízký. Samice je schopna zabřeznout pouze 3 dny v měsíci.
Mravenečník velký je suchozemský savec obývající lesy a tropické oblasti Střední a Jižní Ameriky. Tento druh je známý svým charakteristickým vzhledem, včetně dlouhého a štíhlého těla, dlouhého ocasu a dlouhého čenichu, který používá k vyhledávání termitů a mravenců, které jsou jeho hlavní potravou. Mravenečník velký má dlouhý jazyk, kterým dokáže proniknout do hnízd termitů a mravenců a vytáhnout potravu. Mravenečník velký měří až 60 cm a má až 12,5 mm široký jazyk. Při lovu potravy jazyk pokrývá lepkavá slina, která zachycuje drobný hmyz.
Jelen evropský je majestátní zvíře, které obývá lesy a horské oblasti Evropy, zvláště v severní části kontinentu. Tito jeleni jsou známí svými impozantními parohy, které každoročně shazují a poté jim znovu narůstají. Samci s rozvětvenými parohy se stávají dominantními vůdci svých skupin a zajišťují tak reprodukční úspěch. Laním parohy nikdy nenarůstají. Mládě jelena se nazývá kolouch. Jeleni evropští jsou zvířata noční, aktivní zejména za soumraku a v noci, kdy vyhledávají potravu a provádějí sociální interakce ve svých společenstvích. Jejich zbarvení, typické hnědé s bílými skvrnami, jim pomáhá se skrývat v lesním prostředí. Jeleni evropští jsou důležitou součástí ekosystémů, kde působí jako klíčoví přizpůsobiví býložravci, kteří ovlivňují rozložení rostlin a dalších organismů v lesních a horských oblastech.
Zajíc žije téměř na celém světě. Nejvíce mu vyhovují nížiny a pahorkatiny v teplých oblastech, kde se střídá úrodné pole s malými lesíky. Délka těla zajíce i zaječice je 60 až 80 cm. Ocas (pírko) je dlouhý 7 až 11 cm. Hmotnost zajíce je 3,5 až 7 kg. Ze smyslů je výborně vyvinutý sluch a na kratší vzdálenost je velmi dobrý i čich. Zrak je slabší, zpozoruje jen pohyb. Zajíc žije samotářsky. Při pasení se pohybuje velmi pomalu, hopsá a tichounce si mumlá. Často panáčkuje a sleduje okolí. Při vyrušení se zachraňuje rychlým během. Dokáže vyvinout rychlost až 60 km za hodinu. Dokonce umí bleskově změnit směr, kličkuje a jeho odskoky bývají až 7 m dlouhé. Potravou jsou mu zemědělské plodiny, trávy, plevele, letorosty keřů a stromů. Rád ohlodává i kůru stromků. Každá zaječka za rok odrodí 7 až 10 zajíčků. Mnoho z nich však uhyne, zvláště za mokrého počasí, za rok přežijí jen 2 až 4 mláďata. Zajíc se může dožít 12 let, ale v přírodě jen málokterý přežije třetí rok života.
Dospělí samci jsou typičtí vybarvením. Obličej a sedací mozoly mají výrazně modré, červené a fialové zbarvení. To slouží v pralese jako signál pro ostatní členy tlupy. Samec má také dlouhé, silné špičáky. Samice a mláďata mandrila jsou mnohem nenápadnější než vzrostlí samci. Mladí mandrilové obojího pohlaví mají stejné zbarvení jako samice. Samci dosáhnou svého úplného vybarvení teprve v pěti až šesti letech, až když jsou pohlavně dospělí. Velikost: délka těla 70–95 cm, délka ocasu: 7–19 cm, hmotnost: samci až 20–30 kg, samice 10–15 kg. Živí se rostlinnou i živočišnou potravou. Z rostlinné převažují plody, ale také listy, semena, ořechy, výhonky, manioky nebo plody olejníku. Z živočišné potravy převažují bezobratlí, ryby a krabi. Pojídá také ptáky a jejich vejce.
Často je mu přezdíváno král noci. Výr velký je velký mohutný pták a jedna z největších sov, větší než káně lesní, ale na druhou stranu zřetelně menší než např. orel skalní. Délka těla je 60–75 cm, rozpětí křídel 160–188 cm, hmotnost se pohybuje v rozmezí 1500–2800 g. Živí se hlavně malými a středně velkými savci a ptáky, zřídka požírá také obojživelníky, plazy, ryby a větší hmyz. Výr je samotářský pták, který se mimo období rozmnožování vyhýbá i příslušníkům vlastního druhu. Sova se v přírodě dožívá věku okolo 20 let. V zajetí je to déle (až 60 let).
Dospělí samci jsou typičtí vybarvením. Obličej a sedací mozoly mají výrazně modré, červené a fialové zbarvení. To slouží v pralese jako signál pro ostatní členy tlupy. Samec má také dlouhé, silné špičáky. Samice a mláďata mandrila jsou mnohem nenápadnější než vzrostlí samci. Mladí mandrilové obojího pohlaví mají stejné zbarvení jako samice. Samci dosáhnou svého úplného vybarvení teprve v pěti až šesti letech, až když jsou pohlavně dospělí. Velikost: délka těla 70–95 cm, délka ocasu: 7–19 cm, hmotnost: samci až 20–30 kg, samice 10–15 kg. Živí se rostlinnou i živočišnou potravou. Z rostlinné převažují plody, ale také listy, semena, ořechy, výhonky, manioky nebo plody olejníku. Z živočišné potravy převažují bezobratlí, ryby a krabi. Pojídá také ptáky a jejich vejce.
Přiznejme si, že skákat z jednoho skalního útesu na druhý, není dobrodružství, na které by si trouflo každé zvíře. Taková horská koza s tím ale nemá sebemenší problém. Horské kozy nejsou pravé kozy, ale jsou to jejich blízcí příbuzní. Jsou známé tím, že prokazují šplhací schopnosti, které ostatní zvířata, včetně většiny lidí, nechávají daleko pod sebou. Jsou sice co se týče své váhy mohutné, ale taktéž hbité a dokáží skočit téměř 12 metrů na jeden zátah.
Jedná se o druhého největšího primáta na světě. Vyskytuje se pouze na malém území v horské oblasti na pomezí Konžské demokratické republiky, Ugandy a Rwandy. Nejčastěji obývají deštné pralesy. Samec může měřit více než 170 cm (při rozpětí předních končetin 200–270 cm). Samice jsou vždy menší, nepřesahují 150 cm. Zvládnou šplhat po stromech do výšky až 40 metrů. Navzdory své velikosti a síle gorily horské nepatří mezi agresivní tvory. Gorily horské jsou býložravci a tak jejich stravu tvoří především nízké zelené rostliny, listy, výhonky a v menší míře se živí i ovocem (asi 1,7 % potravy). Jejich strava je bohatá na vodu, takže nepotřebují pít. samice rodí mláďata jednou za čtyři roky, nebo ještě později. Zajímavostí je, že se rozmnožovat mohou i nedominantní samci, podíl jimi zplozených potomků je však relativně nízký. Samice je schopna zabřeznout pouze 3 dny v měsíci.
Mravenečník velký je suchozemský savec obývající lesy a tropické oblasti Střední a Jižní Ameriky. Tento druh je známý svým charakteristickým vzhledem, včetně dlouhého a štíhlého těla, dlouhého ocasu a dlouhého čenichu, který používá k vyhledávání termitů a mravenců, které jsou jeho hlavní potravou. Mravenečník velký má dlouhý jazyk, kterým dokáže proniknout do hnízd termitů a mravenců a vytáhnout potravu. Mravenečník velký měří až 60 cm a má až 12,5 mm široký jazyk. Při lovu potravy jazyk pokrývá lepkavá slina, která zachycuje drobný hmyz.
Jelen evropský je majestátní zvíře, které obývá lesy a horské oblasti Evropy, zvláště v severní části kontinentu. Tito jeleni jsou známí svými impozantními parohy, které každoročně shazují a poté jim znovu narůstají. Samci s rozvětvenými parohy se stávají dominantními vůdci svých skupin a zajišťují tak reprodukční úspěch. Laním parohy nikdy nenarůstají. Mládě jelena se nazývá kolouch. Jeleni evropští jsou zvířata noční, aktivní zejména za soumraku a v noci, kdy vyhledávají potravu a provádějí sociální interakce ve svých společenstvích. Jejich zbarvení, typické hnědé s bílými skvrnami, jim pomáhá se skrývat v lesním prostředí. Jeleni evropští jsou důležitou součástí ekosystémů, kde působí jako klíčoví přizpůsobiví býložravci, kteří ovlivňují rozložení rostlin a dalších organismů v lesních a horských oblastech.
Zajíc žije téměř na celém světě. Nejvíce mu vyhovují nížiny a pahorkatiny v teplých oblastech, kde se střídá úrodné pole s malými lesíky. Délka těla zajíce i zaječice je 60 až 80 cm. Ocas (pírko) je dlouhý 7 až 11 cm. Hmotnost zajíce je 3,5 až 7 kg. Ze smyslů je výborně vyvinutý sluch a na kratší vzdálenost je velmi dobrý i čich. Zrak je slabší, zpozoruje jen pohyb. Zajíc žije samotářsky. Při pasení se pohybuje velmi pomalu, hopsá a tichounce si mumlá. Často panáčkuje a sleduje okolí. Při vyrušení se zachraňuje rychlým během. Dokáže vyvinout rychlost až 60 km za hodinu. Dokonce umí bleskově změnit směr, kličkuje a jeho odskoky bývají až 7 m dlouhé. Potravou jsou mu zemědělské plodiny, trávy, plevele, letorosty keřů a stromů. Rád ohlodává i kůru stromků. Každá zaječka za rok odrodí 7 až 10 zajíčků. Mnoho z nich však uhyne, zvláště za mokrého počasí, za rok přežijí jen 2 až 4 mláďata. Zajíc se může dožít 12 let, ale v přírodě jen málokterý přežije třetí rok života.
Dospělí samci jsou typičtí vybarvením. Obličej a sedací mozoly mají výrazně modré, červené a fialové zbarvení. To slouží v pralese jako signál pro ostatní členy tlupy. Samec má také dlouhé, silné špičáky. Samice a mláďata mandrila jsou mnohem nenápadnější než vzrostlí samci. Mladí mandrilové obojího pohlaví mají stejné zbarvení jako samice. Samci dosáhnou svého úplného vybarvení teprve v pěti až šesti letech, až když jsou pohlavně dospělí. Velikost: délka těla 70–95 cm, délka ocasu: 7–19 cm, hmotnost: samci až 20–30 kg, samice 10–15 kg. Živí se rostlinnou i živočišnou potravou. Z rostlinné převažují plody, ale také listy, semena, ořechy, výhonky, manioky nebo plody olejníku. Z živočišné potravy převažují bezobratlí, ryby a krabi. Pojídá také ptáky a jejich vejce.
Často je mu přezdíváno král noci. Výr velký je velký mohutný pták a jedna z největších sov, větší než káně lesní, ale na druhou stranu zřetelně menší než např. orel skalní. Délka těla je 60–75 cm, rozpětí křídel 160–188 cm, hmotnost se pohybuje v rozmezí 1500–2800 g. Živí se hlavně malými a středně velkými savci a ptáky, zřídka požírá také obojživelníky, plazy, ryby a větší hmyz. Výr je samotářský pták, který se mimo období rozmnožování vyhýbá i příslušníkům vlastního druhu. Sova se v přírodě dožívá věku okolo 20 let. V zajetí je to déle (až 60 let).