Tučňák císařský je nejvyšší a nejtěžší ze všech tučňáků. Je endemitem Antarktidy. Samec má stejné zbarvení peří jako samice, bývá však o něco vyšší a těžší. Obecně druh dosahuje výšky až 122 centimetrů a váhy mezi 22–45 kilogramy. Tučňák císařský je známý svými cestami, které dospělí jedinci každý rok uskutečňují kvůli páření a krmení mláďat. Protože tučňák císařský nestaví žádné hnízdo, které by mu sloužilo ke znovunalezení svého partnera nebo mláděte, musí spoléhat na zvukovou komunikaci. Používá složité směsice zvuků, které jsou pro rozpoznání rodičů, mláďat a partnerů zásadní. Tučňák císařský se rozmnožuje v nejstudenějším prostředí ze všech ptáků – teplota vzduchu může klesnout na -40 °C a vítr může dosáhnout rychlosti až 144 km/h. Teplota vody je -1,8 °C, což je mnohem méně než průměrná teplota tučňákova těla (39 °C). Ochrana peří - tučňáci si pravidelně pera zobákem a křídly promašťují olejem (žluklým sekretem), který se tvoří u zadních per, tedy kořene ocasu. Peří je pak tímto zcela vodotěsné (nenasákne a neprofoukne - zabrání pronikání vody a zachová se izolace, kterou zajišťuje vrstva vzduchu mezi kůží a peřím). V přírodě tučňák císařský žije většinou okolo 20 let.
Tygr šavlozubý, také známý jako Smilodon, patřil k výjimečným šelmám jehož fosilní nálezy byly objeveny v Americe. Objevil se před asi 2,5 milionu lety, vymřel před asi 10 000 lety. Jeho výrazným rysem byly dlouhé špičáky, které byly skvělým nástrojem pro lov. Tygr šavlozubý byl uzpůsobený na lov větších kořisti a jeho silné tělo a silné končetiny mu umožňovaly efektivně pronásledovat svou oběť. Přestože tygr šavlozubý není dnes mezi námi, jeho jedinečná morfologie a lovecké schopnosti jsou fascinujícím objektem paleontologického zkoumání a zůstávají důležitou součástí historie života na Zemi.
Otakárek fenyklový je denní motýl z čeledi otakárkovití (Papilionidae). Patří mezi nejkrásnější a největší denní motýly ČR (rozpětí křídel dosahuje velikosti 7–9 cm, přičemž délka předního křídla zpravidla činí 40–50 mm). Obývá rozsáhlé oblasti Evropy, Asie i Severní Ameriky. Nejčastěji se vyskytuje na loukách a lesních světlinách, ale i v horách a zahradách, kde samičky často kladou vajíčka. V poledne jich můžeme spatřit více na vyvýšeném místě v okolí.
Želva obrovská je velká suchozemská želva, která žije na Seychelských ostrovech. Patří mezi nejdéle žijící tvory na světě. Délka krunýře dospělé želvy je až 120 cm, může vážit až 200 kg a dožívá se až 160 let. Je tak druhou největší suchozemskou želvou. Karapax (hřbetní část krunýře želvy) má hnědou barvu a tvar vysoké kopule. Mohutné nohy slouží také jako opora těžkého těla. Krk má velmi dlouhý, a velmi velký, což pomáhá želvě využít větví až do jednoho metru od země jako zdroje potravy. I když jsou typicky pomalé a opatrné, jsou schopny značné rychlosti. Jsou také vynikajícími plavci. Nejvíce jsou aktivní v nočních hodinách, kdy tráví čas hledáním potravy. Živí se převážně listy, plody a výhonky rostlin, občas i živočišnými zbytky, jsou tedy býložravci.
Jelen evropský je majestátní zvíře, které obývá lesy a horské oblasti Evropy, zvláště v severní části kontinentu. Tito jeleni jsou známí svými impozantními parohy, které každoročně shazují a poté jim znovu narůstají. Samci s rozvětvenými parohy se stávají dominantními vůdci svých skupin a zajišťují tak reprodukční úspěch. Laním parohy nikdy nenarůstají. Mládě jelena se nazývá kolouch. Jeleni evropští jsou zvířata noční, aktivní zejména za soumraku a v noci, kdy vyhledávají potravu a provádějí sociální interakce ve svých společenstvích. Jejich zbarvení, typické hnědé s bílými skvrnami, jim pomáhá se skrývat v lesním prostředí. Jeleni evropští jsou důležitou součástí ekosystémů, kde působí jako klíčoví přizpůsobiví býložravci, kteří ovlivňují rozložení rostlin a dalších organismů v lesních a horských oblastech.
Kudu velký patří mezi antilopy s nejdelšími rohy. Ty rostou jen samcům a jsou šroubovitě stočené. Rohy začínají růst v 6–12 měsících a šroubovitě se stáčí až ve 2 letech věku. Samci jsou větší než samice, dorůstají délky těla 185–245 cm a váhy 190–270 kg. Dalším výrazným znakem je bílý pruh mezi očima a u samců dlouhá srst na krku. Samci většinou žijí samotářským životem, samice se sdružují do poměrně malých stád tvořených obvykle 6 – 10 dospělými jedinci a jejich mláďaty. Samice rodí nejčastěji jedno, občas dvě mláďata. Březí samice opouští před porodem stádo. Novorozené mládě ukrývá asi 4 – 5 týdnů v hustém porostu, aby ho chránila před predátory. V 6 měsících je mládě na matce zcela nezávislé. V zajetí se dožívá až 20 let.
Labuť velká je majestátní pták, který je známý svou elegantní postavou a nádherným bílým peřím. Je to jedna z největších labutí na světě a vyznačuje se dlouhým, oblým krkem a oranžovým zobákem. Labutě velké jsou běžně viděny na jezerech, rybnících a pomalu tekoucích řekách. Tyto krásné ptáky jsou společenská stvoření a často se shromažďují ve velkých hejnech. Mají silný rodinný instinkt a jsou známé svým věrným partnerstvím, často zůstávají spolu po celý život. Hnízda labutí jsou obvykle umístěna u vody na ostrůvcích nebo na břehu, kde si staví hnízdo z větví a rákosu. Labuť velká je symbolem elegance a krásy v mnoha kulturách po celém světě. Je často spojována s romantikou a pohádkami a její přítomnost na vodě dodává míru a harmonii.
Hyena skvrnitá je poměrně velké zvíře s robustní stavbou těla; měří 95–166 cm, samotný ocas přibližně 40 cm, v kohoutku pak kolem 70–92 cm. Hmotnost se pohybuje nejčastěji mezi 45 a 70 kg. Jsou aktivní především za soumraku a v noci, neplatí to však bez výjimky. Většinu dne tráví hyeny v podzemních norách, které si samy hrabou. Pokud však mají možnost, rády obsadí opuštěnou noru hrabáče, dikobraza či prasete bradavičnatého a rády se před svými doupaty sluní. Hyeny buď aktivně loví, nebo vyhledávají mršiny.
Svišť je větší hlodavec patřící do čeledi veverkovitých. V Evropě žijí svišti například v Alpách nebo ve slovenských Tatrách. Ozývají se varovným ostrým hvizdem, na který reagují i jiná zvířata, například kamzíci. Není to ovšem pískání v pravém slova smyslu, neboť svišť hlas vydává s otevřenou tlamou a tvoří ho v hrdle. Živí se převážně rostlinnou stravou, jako jsou tráva, byliny, kořínky a listy. Jsou aktivní zejména během teplejších měsíců a během zimního období často hibernují v hlubokých norách, kde se ukrývají před nepříznivými podmínkami. Svišťové mají důležitou roli v ekosystémech, kde působí jako potrava pro různé predátory a svou činností ovlivňují rozložení vegetace v jejich prostředí.
Je typickým zástupcem savců obývajících Severní ledový oceán, příležitostně i sever Atlantského oceánu. Kly slouží mroži k rozrážení ledu, používají je i při vylézání z vody a pohybu na souši. Dále je používají k odtrhávání korýšů a měkkýšů ode dna. Jeho nejlepším smyslem je hmat a jeho hmatové vousy ho dokáží upozornit na kořist. Březost trvá zhruba 12 měsíců, samice rodí většinou jedno, občas dvě mláďata a po narození dosahuje malý mrož délky až 1,5 metru a hmotnosti 75 kg. Mrož lední je mohutné zvíře u něhož samci váží kolem 1210 kg a samice 830 kg. Samec je dlouhý 3,2 m a samice 2,7 m.
Kivi owenův je noční pták původem z Nového Zélandu, který je znám svým jedinečným vzhledem a způsobem života. Tento malý pták, který je příslušníkem rodu kiviové, je jsou typický svým tenkým zobákem, hustým peřím, které připomíná srst. Kivi owenův má hnědé peří, které mu pomáhá snadněji se skrývat v hustých keřích a trávě, kde tráví většinu svého času. Jsou to noční ptáci, aktivní hlavně za soumraku. Kivi owenův je často spíše slyšen než viděn. Jeho charakteristický křik, který nejčastěji zaznívá během prvních dvou hodin po setmění, slouží k označení teritoria a také k interakci se svým partnerem. Jednou z nejvýraznějších vlastností kiviů owenových je jejich schopnost snášet velká vejce ve srovnání s jejich malou velikostí těla. Samice kiviů kladou největší vejce ve srovnání s jejich tělem z jakéhokoli druhu ptáků, což je fascinující biologický rys tohoto druhu.
Jedná se o druhého největšího primáta na světě. Vyskytuje se pouze na malém území v horské oblasti na pomezí Konžské demokratické republiky, Ugandy a Rwandy. Nejčastěji obývají deštné pralesy. Samec může měřit více než 170 cm (při rozpětí předních končetin 200–270 cm). Samice jsou vždy menší, nepřesahují 150 cm. Zvládnou šplhat po stromech do výšky až 40 metrů. Navzdory své velikosti a síle gorily horské nepatří mezi agresivní tvory. Gorily horské jsou býložravci a tak jejich stravu tvoří především nízké zelené rostliny, listy, výhonky a v menší míře se živí i ovocem (asi 1,7 % potravy). Jejich strava je bohatá na vodu, takže nepotřebují pít. samice rodí mláďata jednou za čtyři roky, nebo ještě později. Zajímavostí je, že se rozmnožovat mohou i nedominantní samci, podíl jimi zplozených potomků je však relativně nízký. Samice je schopna zabřeznout pouze 3 dny v měsíci.
Samice ve smečce jsou většinou různě zpřízněné a kojí lvíčata i od jiné samice. Samice váží 120–150 kg. Samice uloví až 3/4 veškeré potravy smečky. Lví samci se přiživují na kořisti lvic. Říjná lvice se samcem oddělí od smečky a užívají si několik dní páření. Páří se přibližně každých 20 minut. V těchto dnech neloví a ani nežerou. Po 105-125 denní březosti se lvici narodí většinou 2-4 mláďata vážící 1-2 kg, která porodí někde v úkrytu a o samotě.
Tygr šavlozubý, také známý jako Smilodon, patřil k výjimečným šelmám jehož fosilní nálezy byly objeveny v Americe. Objevil se před asi 2,5 milionu lety, vymřel před asi 10 000 lety. Jeho výrazným rysem byly dlouhé špičáky, které byly skvělým nástrojem pro lov. Tygr šavlozubý byl uzpůsobený na lov větších kořisti a jeho silné tělo a silné končetiny mu umožňovaly efektivně pronásledovat svou oběť. Přestože tygr šavlozubý není dnes mezi námi, jeho jedinečná morfologie a lovecké schopnosti jsou fascinujícím objektem paleontologického zkoumání a zůstávají důležitou součástí historie života na Zemi.
Otakárek fenyklový je denní motýl z čeledi otakárkovití (Papilionidae). Patří mezi nejkrásnější a největší denní motýly ČR (rozpětí křídel dosahuje velikosti 7–9 cm, přičemž délka předního křídla zpravidla činí 40–50 mm). Obývá rozsáhlé oblasti Evropy, Asie i Severní Ameriky. Nejčastěji se vyskytuje na loukách a lesních světlinách, ale i v horách a zahradách, kde samičky často kladou vajíčka. V poledne jich můžeme spatřit více na vyvýšeném místě v okolí.
Želva obrovská je velká suchozemská želva, která žije na Seychelských ostrovech. Patří mezi nejdéle žijící tvory na světě. Délka krunýře dospělé želvy je až 120 cm, může vážit až 200 kg a dožívá se až 160 let. Je tak druhou největší suchozemskou želvou. Karapax (hřbetní část krunýře želvy) má hnědou barvu a tvar vysoké kopule. Mohutné nohy slouží také jako opora těžkého těla. Krk má velmi dlouhý, a velmi velký, což pomáhá želvě využít větví až do jednoho metru od země jako zdroje potravy. I když jsou typicky pomalé a opatrné, jsou schopny značné rychlosti. Jsou také vynikajícími plavci. Nejvíce jsou aktivní v nočních hodinách, kdy tráví čas hledáním potravy. Živí se převážně listy, plody a výhonky rostlin, občas i živočišnými zbytky, jsou tedy býložravci.
Jelen evropský je majestátní zvíře, které obývá lesy a horské oblasti Evropy, zvláště v severní části kontinentu. Tito jeleni jsou známí svými impozantními parohy, které každoročně shazují a poté jim znovu narůstají. Samci s rozvětvenými parohy se stávají dominantními vůdci svých skupin a zajišťují tak reprodukční úspěch. Laním parohy nikdy nenarůstají. Mládě jelena se nazývá kolouch. Jeleni evropští jsou zvířata noční, aktivní zejména za soumraku a v noci, kdy vyhledávají potravu a provádějí sociální interakce ve svých společenstvích. Jejich zbarvení, typické hnědé s bílými skvrnami, jim pomáhá se skrývat v lesním prostředí. Jeleni evropští jsou důležitou součástí ekosystémů, kde působí jako klíčoví přizpůsobiví býložravci, kteří ovlivňují rozložení rostlin a dalších organismů v lesních a horských oblastech.
Kudu velký patří mezi antilopy s nejdelšími rohy. Ty rostou jen samcům a jsou šroubovitě stočené. Rohy začínají růst v 6–12 měsících a šroubovitě se stáčí až ve 2 letech věku. Samci jsou větší než samice, dorůstají délky těla 185–245 cm a váhy 190–270 kg. Dalším výrazným znakem je bílý pruh mezi očima a u samců dlouhá srst na krku. Samci většinou žijí samotářským životem, samice se sdružují do poměrně malých stád tvořených obvykle 6 – 10 dospělými jedinci a jejich mláďaty. Samice rodí nejčastěji jedno, občas dvě mláďata. Březí samice opouští před porodem stádo. Novorozené mládě ukrývá asi 4 – 5 týdnů v hustém porostu, aby ho chránila před predátory. V 6 měsících je mládě na matce zcela nezávislé. V zajetí se dožívá až 20 let.
Labuť velká je majestátní pták, který je známý svou elegantní postavou a nádherným bílým peřím. Je to jedna z největších labutí na světě a vyznačuje se dlouhým, oblým krkem a oranžovým zobákem. Labutě velké jsou běžně viděny na jezerech, rybnících a pomalu tekoucích řekách. Tyto krásné ptáky jsou společenská stvoření a často se shromažďují ve velkých hejnech. Mají silný rodinný instinkt a jsou známé svým věrným partnerstvím, často zůstávají spolu po celý život. Hnízda labutí jsou obvykle umístěna u vody na ostrůvcích nebo na břehu, kde si staví hnízdo z větví a rákosu. Labuť velká je symbolem elegance a krásy v mnoha kulturách po celém světě. Je často spojována s romantikou a pohádkami a její přítomnost na vodě dodává míru a harmonii.
Hyena skvrnitá je poměrně velké zvíře s robustní stavbou těla; měří 95–166 cm, samotný ocas přibližně 40 cm, v kohoutku pak kolem 70–92 cm. Hmotnost se pohybuje nejčastěji mezi 45 a 70 kg. Jsou aktivní především za soumraku a v noci, neplatí to však bez výjimky. Většinu dne tráví hyeny v podzemních norách, které si samy hrabou. Pokud však mají možnost, rády obsadí opuštěnou noru hrabáče, dikobraza či prasete bradavičnatého a rády se před svými doupaty sluní. Hyeny buď aktivně loví, nebo vyhledávají mršiny.
Svišť je větší hlodavec patřící do čeledi veverkovitých. V Evropě žijí svišti například v Alpách nebo ve slovenských Tatrách. Ozývají se varovným ostrým hvizdem, na který reagují i jiná zvířata, například kamzíci. Není to ovšem pískání v pravém slova smyslu, neboť svišť hlas vydává s otevřenou tlamou a tvoří ho v hrdle. Živí se převážně rostlinnou stravou, jako jsou tráva, byliny, kořínky a listy. Jsou aktivní zejména během teplejších měsíců a během zimního období často hibernují v hlubokých norách, kde se ukrývají před nepříznivými podmínkami. Svišťové mají důležitou roli v ekosystémech, kde působí jako potrava pro různé predátory a svou činností ovlivňují rozložení vegetace v jejich prostředí.
Je typickým zástupcem savců obývajících Severní ledový oceán, příležitostně i sever Atlantského oceánu. Kly slouží mroži k rozrážení ledu, používají je i při vylézání z vody a pohybu na souši. Dále je používají k odtrhávání korýšů a měkkýšů ode dna. Jeho nejlepším smyslem je hmat a jeho hmatové vousy ho dokáží upozornit na kořist. Březost trvá zhruba 12 měsíců, samice rodí většinou jedno, občas dvě mláďata a po narození dosahuje malý mrož délky až 1,5 metru a hmotnosti 75 kg. Mrož lední je mohutné zvíře u něhož samci váží kolem 1210 kg a samice 830 kg. Samec je dlouhý 3,2 m a samice 2,7 m.
Kivi owenův je noční pták původem z Nového Zélandu, který je znám svým jedinečným vzhledem a způsobem života. Tento malý pták, který je příslušníkem rodu kiviové, je jsou typický svým tenkým zobákem, hustým peřím, které připomíná srst. Kivi owenův má hnědé peří, které mu pomáhá snadněji se skrývat v hustých keřích a trávě, kde tráví většinu svého času. Jsou to noční ptáci, aktivní hlavně za soumraku. Kivi owenův je často spíše slyšen než viděn. Jeho charakteristický křik, který nejčastěji zaznívá během prvních dvou hodin po setmění, slouží k označení teritoria a také k interakci se svým partnerem. Jednou z nejvýraznějších vlastností kiviů owenových je jejich schopnost snášet velká vejce ve srovnání s jejich malou velikostí těla. Samice kiviů kladou největší vejce ve srovnání s jejich tělem z jakéhokoli druhu ptáků, což je fascinující biologický rys tohoto druhu.
Tento stromový savec zavalitého těla bývá dlouhý 50 až 60 cm a vážívá 4 až 4,5 kg. Má krátký ocas (5 cm), jeho hlava je oblá s tupým nosem, ušní boltce nemá. Končetiny jsou poměrně slabé, přední jsou téměř dvakrát tak dlouhé jako zadní, všechna chodidla jsou zakončena třemi srostlými prsty se silnými, zahnutými drápy z nichž prostřední je nejdelší (až 7,5 cm). Samice má na hrudi dvě mléčné žlázy. Dlouhý krk obsahuje devět obratlů a je velmi pohyblivý, dovoluje otočit hlavu o více než 180°.
Svišť je větší hlodavec patřící do čeledi veverkovitých. V Evropě žijí svišti například v Alpách nebo ve slovenských Tatrách. Ozývají se varovným ostrým hvizdem, na který reagují i jiná zvířata, například kamzíci. Není to ovšem pískání v pravém slova smyslu, neboť svišť hlas vydává s otevřenou tlamou a tvoří ho v hrdle. Živí se převážně rostlinnou stravou, jako jsou tráva, byliny, kořínky a listy. Jsou aktivní zejména během teplejších měsíců a během zimního období často hibernují v hlubokých norách, kde se ukrývají před nepříznivými podmínkami. Svišťové mají důležitou roli v ekosystémech, kde působí jako potrava pro různé predátory a svou činností ovlivňují rozložení vegetace v jejich prostředí.
Velbloud jednohrbý je označovaný často jako dromedár nebo dromedář. V přírodě už je vyhuben a žije jen ve zdomácnělé formě. Zde slouží k přenášení těžkých nákladů nebo jako dopravní prostředek. Typickým znakem dromedára je jeden hrb na hřbetě, který pohlcuje teplo a chrání tak zvíře před sluncem. Kromě toho obsahuje zásobní tuk, jehož odbouráváním se uvolňuje energie a voda. Velbloud jednohrbý je velké zvíře s dlouhýma nohama dlouhé 2,2 až 3,4 m a vážící 450–550 kg. Má krémově světle hnědou hrubou srst nejdelší na temeni, krku, hrdle a hrbu a ocas měřící 50 cm. Na očích má dvouvrstvé řasy, které ho ochraňují před vniknutím písku do očí. Průměrná délka života velbloudů se pohybuje kolem 40 let.
Je to národní pták a státní symbol Spojených států amerických. Jeho oči si rychle a přesně přizpůsobují hloubku zorného pole a zaostřují. Orlí zrak je tak dokonalý, že může s velkou přesností sledovat oblast o velikosti sedmi kilometrů čtverečních. Úhel vidění činí 275 stupňů a umožňuje tomuto ptáku pozorovat obě strany a současně mít přehled o čemkoli blížícím se zezadu. Ve vzduchu se pohybuje průměrnou rychlostí 50 km/h, ale dokáže letět i 120 km/h a při letu střemhlav dosahuje rychlosti až 300 km/h. Rozpětí křídel: 1,8 – 2,3 m (dospělý/á), hmotnost: 3 – 6,3 kg, délka života: 20 – 30 let (ve volné přírodě). Většinou loví ryby, ale jinak je jeho strava různorodá. V severozápadním Pacifiku tvoří většinu jeho potravy pstruzi a lososi. Ryby loví tak, že se snese nad hladinu a rybu chytí svými drápy. Samice snáší jedno až tři vejce ročně, ale jen vzácně se stává, že přežijí všechna tři mláďata. Na vejcích střídavě sedí samec i samice, zatímco druhý partner hledá potravu nebo materiál na hnízdo. Vejce dosahují průměrné délky 73 mm a šířky 55 mm.
Prase savanové, je druh prasete žijícího v savanách a otevřených oblastech subsaharské Afriky. Tito zajímaví tvorové jsou charakterističtí svou nezaměnitelným vzhledem. Hlava je velká, má široký rypák, velmi dlouhé, vzhůru zahnuté tesáky, dorůstající u kanců délky až 60 cm a po stranách hlavy dva páry výrůstků, podobných bradavicím. Prasata savanová nejsou příliš společenská, samice žijí s mláďaty a samci jsou spíše samotářští.. Jejich strava zahrnuje trávu, kořínky a různé plody. Jsou známá svým rázovitým chováním, včetně hřebčivých rituálů a houfů, které poskytují ochranu před predátory. Prasata savanová jsou součástí africké fauny a přispívají k rozmanitosti ekosystémů, ve kterých obývají.
Mýval severní je malý a obratný savec, který je původem ze Severní Ameriky, ale byl zavlečen do různých částí světa. Mývali jsou známí svým charakteristickým pruhovaným kožichem, černými kroužky kolem očí a pohyblivým prstovým chodem. Jsou to všežravci s flexibilním stravovacím režimem, což znamená, že se mohou živit různými potravinami včetně ovoce, hmyzu, plodů, ryb a dokonce odpadků. Jedním z výrazných znaků mývalů je jejich schopnost manipulovat s předměty pomocí svých prstů, což z nich činí zručné lovce a sběrače potravy. Mývali jsou také adaptabilní a schopni se přizpůsobit různým prostředím, včetně lidských sídel. Mývali mají také význam v různých kulturách a folkloru, kde jsou někdy zobrazeni jako symbol šibalství a chytrosti.
Rys ostrovid je středně velká šelma, patřící do čeledi kočkovitých. Jedná se o elegantního dravce s krásnou srstí, která může mít různé odstíny od šedé po žlutohnědou, s charakteristickými tmavými skvrnami a proužky. Rys ostrovid se vyznačuje krátkýma, zakulacenýma ušima, která jsou ozdobena dlouhými chlupy. Rys má krátký ocas. Tento rys je známý svou šikovností a obratností při lovu, což mu umožňuje lovit menší savce a ptáky. Rys ostrovid je schopen skočit výš než 3 metry a běžet rychlostí až 60 km/h. Je to noční lovec, který je aktivní hlavně za soumraku a v noci, kdy využívá svůj vynikající zrak a sluch k nalezení potravy. Rys ostrovid je tichý a nenápadný, což mu pomáhá při lovu, ale také při vyhýbání se predátorům. Ve volné přírodě se rys ostrovid dožívá 10 až 15 let.
Veverka obecná je středně velký hlodavec. V České republice ji nalezneme v lesích všech typů, parcích, alejích, větších zahradách nebo hřbitovech se stromovým porostem. Má zrzavou, černou a někdy hnědou srst. Obvykle dorůstá 19 až 23 cm a dosahuje hmotnosti mezi 250 až 340 g. Huňatý ocas, který napomáhá udržovat rovnováhu při lezení a skocích na stromech a který veverka využívá jako „pokrývku“ těla při spánku, je 14,5 až 20 cm dlouhý. Veverka obecná žije až na období rozmnožování samotářským způsobem života a jiným veverkám se většinou vyhýbá. Ačkoli je strava veverek spíše rostlinná, nezřídka kdy se stává, že sežerou též drobný hmyz, vejce nebo mláďata zpěvných ptáků, ještěrky či jiné menší savce. V současné době veverku obecnou nejvíce ohrožuje ztráta lesů, jejího přirozeného prostředí, a v některých zemích konkurence zavlečené veverky popelavé. V zajetí se dožívají i více než 10 let, ale v přírodě je jejich život plný nástrah a nebezpečí obvykle mnohem kratší.
Tento stromový savec zavalitého těla bývá dlouhý 50 až 60 cm a vážívá 4 až 4,5 kg. Má krátký ocas (5 cm), jeho hlava je oblá s tupým nosem, ušní boltce nemá. Končetiny jsou poměrně slabé, přední jsou téměř dvakrát tak dlouhé jako zadní, všechna chodidla jsou zakončena třemi srostlými prsty se silnými, zahnutými drápy z nichž prostřední je nejdelší (až 7,5 cm). Samice má na hrudi dvě mléčné žlázy. Dlouhý krk obsahuje devět obratlů a je velmi pohyblivý, dovoluje otočit hlavu o více než 180°.
Svišť je větší hlodavec patřící do čeledi veverkovitých. V Evropě žijí svišti například v Alpách nebo ve slovenských Tatrách. Ozývají se varovným ostrým hvizdem, na který reagují i jiná zvířata, například kamzíci. Není to ovšem pískání v pravém slova smyslu, neboť svišť hlas vydává s otevřenou tlamou a tvoří ho v hrdle. Živí se převážně rostlinnou stravou, jako jsou tráva, byliny, kořínky a listy. Jsou aktivní zejména během teplejších měsíců a během zimního období často hibernují v hlubokých norách, kde se ukrývají před nepříznivými podmínkami. Svišťové mají důležitou roli v ekosystémech, kde působí jako potrava pro různé predátory a svou činností ovlivňují rozložení vegetace v jejich prostředí.
Velbloud jednohrbý je označovaný často jako dromedár nebo dromedář. V přírodě už je vyhuben a žije jen ve zdomácnělé formě. Zde slouží k přenášení těžkých nákladů nebo jako dopravní prostředek. Typickým znakem dromedára je jeden hrb na hřbetě, který pohlcuje teplo a chrání tak zvíře před sluncem. Kromě toho obsahuje zásobní tuk, jehož odbouráváním se uvolňuje energie a voda. Velbloud jednohrbý je velké zvíře s dlouhýma nohama dlouhé 2,2 až 3,4 m a vážící 450–550 kg. Má krémově světle hnědou hrubou srst nejdelší na temeni, krku, hrdle a hrbu a ocas měřící 50 cm. Na očích má dvouvrstvé řasy, které ho ochraňují před vniknutím písku do očí. Průměrná délka života velbloudů se pohybuje kolem 40 let.
Je to národní pták a státní symbol Spojených států amerických. Jeho oči si rychle a přesně přizpůsobují hloubku zorného pole a zaostřují. Orlí zrak je tak dokonalý, že může s velkou přesností sledovat oblast o velikosti sedmi kilometrů čtverečních. Úhel vidění činí 275 stupňů a umožňuje tomuto ptáku pozorovat obě strany a současně mít přehled o čemkoli blížícím se zezadu. Ve vzduchu se pohybuje průměrnou rychlostí 50 km/h, ale dokáže letět i 120 km/h a při letu střemhlav dosahuje rychlosti až 300 km/h. Rozpětí křídel: 1,8 – 2,3 m (dospělý/á), hmotnost: 3 – 6,3 kg, délka života: 20 – 30 let (ve volné přírodě). Většinou loví ryby, ale jinak je jeho strava různorodá. V severozápadním Pacifiku tvoří většinu jeho potravy pstruzi a lososi. Ryby loví tak, že se snese nad hladinu a rybu chytí svými drápy. Samice snáší jedno až tři vejce ročně, ale jen vzácně se stává, že přežijí všechna tři mláďata. Na vejcích střídavě sedí samec i samice, zatímco druhý partner hledá potravu nebo materiál na hnízdo. Vejce dosahují průměrné délky 73 mm a šířky 55 mm.
Prase savanové, je druh prasete žijícího v savanách a otevřených oblastech subsaharské Afriky. Tito zajímaví tvorové jsou charakterističtí svou nezaměnitelným vzhledem. Hlava je velká, má široký rypák, velmi dlouhé, vzhůru zahnuté tesáky, dorůstající u kanců délky až 60 cm a po stranách hlavy dva páry výrůstků, podobných bradavicím. Prasata savanová nejsou příliš společenská, samice žijí s mláďaty a samci jsou spíše samotářští.. Jejich strava zahrnuje trávu, kořínky a různé plody. Jsou známá svým rázovitým chováním, včetně hřebčivých rituálů a houfů, které poskytují ochranu před predátory. Prasata savanová jsou součástí africké fauny a přispívají k rozmanitosti ekosystémů, ve kterých obývají.
Mýval severní je malý a obratný savec, který je původem ze Severní Ameriky, ale byl zavlečen do různých částí světa. Mývali jsou známí svým charakteristickým pruhovaným kožichem, černými kroužky kolem očí a pohyblivým prstovým chodem. Jsou to všežravci s flexibilním stravovacím režimem, což znamená, že se mohou živit různými potravinami včetně ovoce, hmyzu, plodů, ryb a dokonce odpadků. Jedním z výrazných znaků mývalů je jejich schopnost manipulovat s předměty pomocí svých prstů, což z nich činí zručné lovce a sběrače potravy. Mývali jsou také adaptabilní a schopni se přizpůsobit různým prostředím, včetně lidských sídel. Mývali mají také význam v různých kulturách a folkloru, kde jsou někdy zobrazeni jako symbol šibalství a chytrosti.
Rys ostrovid je středně velká šelma, patřící do čeledi kočkovitých. Jedná se o elegantního dravce s krásnou srstí, která může mít různé odstíny od šedé po žlutohnědou, s charakteristickými tmavými skvrnami a proužky. Rys ostrovid se vyznačuje krátkýma, zakulacenýma ušima, která jsou ozdobena dlouhými chlupy. Rys má krátký ocas. Tento rys je známý svou šikovností a obratností při lovu, což mu umožňuje lovit menší savce a ptáky. Rys ostrovid je schopen skočit výš než 3 metry a běžet rychlostí až 60 km/h. Je to noční lovec, který je aktivní hlavně za soumraku a v noci, kdy využívá svůj vynikající zrak a sluch k nalezení potravy. Rys ostrovid je tichý a nenápadný, což mu pomáhá při lovu, ale také při vyhýbání se predátorům. Ve volné přírodě se rys ostrovid dožívá 10 až 15 let.
Veverka obecná je středně velký hlodavec. V České republice ji nalezneme v lesích všech typů, parcích, alejích, větších zahradách nebo hřbitovech se stromovým porostem. Má zrzavou, černou a někdy hnědou srst. Obvykle dorůstá 19 až 23 cm a dosahuje hmotnosti mezi 250 až 340 g. Huňatý ocas, který napomáhá udržovat rovnováhu při lezení a skocích na stromech a který veverka využívá jako „pokrývku“ těla při spánku, je 14,5 až 20 cm dlouhý. Veverka obecná žije až na období rozmnožování samotářským způsobem života a jiným veverkám se většinou vyhýbá. Ačkoli je strava veverek spíše rostlinná, nezřídka kdy se stává, že sežerou též drobný hmyz, vejce nebo mláďata zpěvných ptáků, ještěrky či jiné menší savce. V současné době veverku obecnou nejvíce ohrožuje ztráta lesů, jejího přirozeného prostředí, a v některých zemích konkurence zavlečené veverky popelavé. V zajetí se dožívají i více než 10 let, ale v přírodě je jejich život plný nástrah a nebezpečí obvykle mnohem kratší.
Tento stromový savec zavalitého těla bývá dlouhý 50 až 60 cm a vážívá 4 až 4,5 kg. Má krátký ocas (5 cm), jeho hlava je oblá s tupým nosem, ušní boltce nemá. Končetiny jsou poměrně slabé, přední jsou téměř dvakrát tak dlouhé jako zadní, všechna chodidla jsou zakončena třemi srostlými prsty se silnými, zahnutými drápy z nichž prostřední je nejdelší (až 7,5 cm). Samice má na hrudi dvě mléčné žlázy. Dlouhý krk obsahuje devět obratlů a je velmi pohyblivý, dovoluje otočit hlavu o více než 180°.
Svišť je větší hlodavec patřící do čeledi veverkovitých. V Evropě žijí svišti například v Alpách nebo ve slovenských Tatrách. Ozývají se varovným ostrým hvizdem, na který reagují i jiná zvířata, například kamzíci. Není to ovšem pískání v pravém slova smyslu, neboť svišť hlas vydává s otevřenou tlamou a tvoří ho v hrdle. Živí se převážně rostlinnou stravou, jako jsou tráva, byliny, kořínky a listy. Jsou aktivní zejména během teplejších měsíců a během zimního období často hibernují v hlubokých norách, kde se ukrývají před nepříznivými podmínkami. Svišťové mají důležitou roli v ekosystémech, kde působí jako potrava pro různé predátory a svou činností ovlivňují rozložení vegetace v jejich prostředí.