Tučňák císařský je nejvyšší a nejtěžší ze všech tučňáků. Je endemitem Antarktidy. Samec má stejné zbarvení peří jako samice, bývá však o něco vyšší a těžší. Obecně druh dosahuje výšky až 122 centimetrů a váhy mezi 22–45 kilogramy. Tučňák císařský je známý svými cestami, které dospělí jedinci každý rok uskutečňují kvůli páření a krmení mláďat. Protože tučňák císařský nestaví žádné hnízdo, které by mu sloužilo ke znovunalezení svého partnera nebo mláděte, musí spoléhat na zvukovou komunikaci. Používá složité směsice zvuků, které jsou pro rozpoznání rodičů, mláďat a partnerů zásadní. Tučňák císařský se rozmnožuje v nejstudenějším prostředí ze všech ptáků – teplota vzduchu může klesnout na -40 °C a vítr může dosáhnout rychlosti až 144 km/h. Teplota vody je -1,8 °C, což je mnohem méně než průměrná teplota tučňákova těla (39 °C). Ochrana peří - tučňáci si pravidelně pera zobákem a křídly promašťují olejem (žluklým sekretem), který se tvoří u zadních per, tedy kořene ocasu. Peří je pak tímto zcela vodotěsné (nenasákne a neprofoukne - zabrání pronikání vody a zachová se izolace, kterou zajišťuje vrstva vzduchu mezi kůží a peřím). V přírodě tučňák císařský žije většinou okolo 20 let.
Otakárek fenyklový je denní motýl z čeledi otakárkovití (Papilionidae). Patří mezi nejkrásnější a největší denní motýly ČR (rozpětí křídel dosahuje velikosti 7–9 cm, přičemž délka předního křídla zpravidla činí 40–50 mm). Obývá rozsáhlé oblasti Evropy, Asie i Severní Ameriky. Nejčastěji se vyskytuje na loukách a lesních světlinách, ale i v horách a zahradách, kde samičky často kladou vajíčka. V poledne jich můžeme spatřit více na vyvýšeném místě v okolí.
Kur domácí se chová hlavně kvůli produkci kuřecího masa a pro vejce. Kuřičky jsou mladé slepice, které na své první vajíčko teprve čekají, kdežto slepice už nějaký ten pátek zkušeně snáší. Slepice je všežravec. Živí se zrním a pokud jsou slepice žíznivé, nesnáší vejce. Slepice chované za účelem produkce vajec se nazývají nosnice. Slepice chované pro produkci masa se označují jako brojleři. Většina slepic se dožívá průměrného věku od šesti do deseti let.
Svišť je větší hlodavec patřící do čeledi veverkovitých. V Evropě žijí svišti například v Alpách nebo ve slovenských Tatrách. Ozývají se varovným ostrým hvizdem, na který reagují i jiná zvířata, například kamzíci. Není to ovšem pískání v pravém slova smyslu, neboť svišť hlas vydává s otevřenou tlamou a tvoří ho v hrdle. Živí se převážně rostlinnou stravou, jako jsou tráva, byliny, kořínky a listy. Jsou aktivní zejména během teplejších měsíců a během zimního období často hibernují v hlubokých norách, kde se ukrývají před nepříznivými podmínkami. Svišťové mají důležitou roli v ekosystémech, kde působí jako potrava pro různé predátory a svou činností ovlivňují rozložení vegetace v jejich prostředí.
Jelen je velký sudokopytník z čeledi jelenovitých. U nás na něj narazíte po celé republice. V minulosti byli jeleni téměř vyhubeni, zatímco dnes se jim daří. Pyšní se svojí korunou, troubí k zahájení boje a miluje své kolouchy. Jeleni se dožívají 12 let a můžou vážit až 240 kg. Se svým vzrůstem až 150 cm v kohoutku. Vzrostlé parohy měří na délku i 120 cm. Paroží je zakončeno tzv. korunou. Parohy můžou vážit až 8 kg. Jelen evropský je výlučně býložravý přežvýkavec. Složení potravy se ale mění v závislosti na roční době. Díky své velké velikosti dospělí jeleni nemají v současné době kromě člověka příliš přirozených predátorů. Největší hrozbu pro něj představuje vlk. Ve volné přírodě se jelen evropský dožívá průměrně 10–13 let, v zajetí se může dožít i více než 20 let.
Kareta obecná (Caretta caretta) je oceánský druh želvy, který je rozšířen po celém světě. Průměrný dospělý jedinec měří cca 90 cm a váží kolem 135 kg, ačkoliv byli objeveni i jedinci dorůstající až 270 cm a vážící více než 454 kg. Většinu svého života tráví karety obecné ve slané vodě a v okolí ústí řek, kde samice kladou vejce. Želvy nakladou v průměru 80 až 120 vajec do jednoho hnízda, avšak z každého tisíce vajec nakonec přežije přibližně pouze jedna želvička. Karety obecné jsou proto považované za ohrožený druh a jsou chráněné Mezinárodní unií pro ochranu přírody.
Kivi owenův je noční pták původem z Nového Zélandu, který je znám svým jedinečným vzhledem a způsobem života. Tento malý pták, který je příslušníkem rodu kiviové, je jsou typický svým tenkým zobákem, hustým peřím, které připomíná srst. Kivi owenův má hnědé peří, které mu pomáhá snadněji se skrývat v hustých keřích a trávě, kde tráví většinu svého času. Jsou to noční ptáci, aktivní hlavně za soumraku. Kivi owenův je často spíše slyšen než viděn. Jeho charakteristický křik, který nejčastěji zaznívá během prvních dvou hodin po setmění, slouží k označení teritoria a také k interakci se svým partnerem. Jednou z nejvýraznějších vlastností kiviů owenových je jejich schopnost snášet velká vejce ve srovnání s jejich malou velikostí těla. Samice kiviů kladou největší vejce ve srovnání s jejich tělem z jakéhokoli druhu ptáků, což je fascinující biologický rys tohoto druhu.
Ptakoještěři či pterosauři ("okřídlení ještěři") jsou vyhynulí druhohorní plazi, první obratlovci v historii Země, kteří byli schopni aktivního letu. Existovali po dobu nejméně 160 milionů let a stali se velmi úspěšnými létajícími formami obratlovců. Ptakoještěři žili zhruba před 245 miliony let. Obří ptakoještěr s rozpětím křídel kolem 12 metrů a odhadovanou hmotností přes 500 kilogramů byl objeven v Rumunsku. V současnosti paleontologové předpokládají, že předkové ptakoještěrů byli původně hmyzožraví a v průběhu evoluce jejich potomci postupně přecházeli na piscivorii (pojídání ryb) a obecněji karnivorii (pojídání suchozemských obratlovců). Ptakoještěři patří k nejpopulárnějším pravěkým tvorům, spolu s dinosaury, mamuty, trilobity apod. Obdivována je zejména jejich schopnost aktivního letu, kterou předstihli ptáky o desítky milionů let. Zkoumají se také různé možnosti využití jejich anatomie v současném leteckém inženýrství.
Přiznejme si, že skákat z jednoho skalního útesu na druhý, není dobrodružství, na které by si trouflo každé zvíře. Taková horská koza s tím ale nemá sebemenší problém. Horské kozy nejsou pravé kozy, ale jsou to jejich blízcí příbuzní. Jsou známé tím, že prokazují šplhací schopnosti, které ostatní zvířata, včetně většiny lidí, nechávají daleko pod sebou. Jsou sice co se týče své váhy mohutné, ale taktéž hbité a dokáží skočit téměř 12 metrů na jeden zátah.
Adax núbijský je kriticky ohroženým druhem a patří mezi poslední a nervózní antilopy. Jsou jediným přímorožce se šroubovitě zatočenými rohy. Adax (Addax nasomaculatus) původně obýval okrajové části Sahary od východu až po západ. Dnes je – zejména kvůli pytlákům - kriticky ohrožený. V kohoutku dosahují výšky kolem jednoho metru, samci jsou o málo větší než samice. Obě pohlaví mají kroužkované rohy, průměrně 72 cm dlouhé, u samců mohou dosahovat délky až 120 cm, které tvoří u dospělých samic 1,5 – 2, u samců 2,5 – 3 spirály. Hmotnost: 60–125 kg, délka těla: 150–170 cm. Velkou část svého života stráví na místech bez povrchové vody, k životu jim stačí ta voda, kterou přijmou s potravou. Jsou aktivní v noci, ve dne odpočívají. Adaxové jsou pomalí, krátkonozí běžci a v přírodě proto často padnou za oběť rychlejším predátorům. Velkou část svého života stráví na místech bez povrchové vody, k životu jim stačí ta voda, kterou přijmou s potravou. Adax núbijský je chován v pěti desítkách evropských zoo. V Česku tento druh chová pět zoologických zahrad: Zoo Dvůr Králové nad Labem, Zoo Hodonín, Zoo Zlín, Zoo Olomouc a Zoo Praha.
Liška je relativně štíhlá psovitá šelma s poměrně dlouhýma špičatýma ušima a dlouhým huňatým ocasem. Tělo je 100 až 140 cm dlouhé včetně oháňky a v kohoutku 30 až 40 cm vysoké. Oháňka měří 35 až 45 cm. Tělesná váha značně kolísá, udává se rozpětí 4 až 10 kg. Liška se dokáže pohybovat rychlostí 40 km/h, podobně jako pes. Svůj revír v okruhu 6–8 km si vyznačuje vizitkami, což je trus poznamenaný pachem žláz. Složení potravy je silně závislé na místních podmínkách. V přepočtu na myši spotřebuje 15 až 20 myší denně. Liška obecná je podle myslivců přemnoženou zvěří a je dosud povolen její celoroční odstřel.
Vorvaň obrovský je největší ozubené zvíže na planetě. Nejvetší doložený vorvaň měřil téměř 26 metrů. Vorvani maji obrovskou hlavu, která tvoří až třetinu jejich délky. Mozek vzrostlého samce váží až 7 kg, avšak v porovnání s jeho velikostí se nejedná o velký mozek. Dýchacím otvorem ve tvaru 'S' na vrchu hlavy vorvani vypouštějí směrem dopředu proudy páry, zřetelně slyšitelné na míle daleko. V dolní čelisti mají 20–26 párů kuželovitých zubů. Každý z nich může vážit až jeden kilogram, avšak důvod proč mají zuby není zcela jasný, jelikož byli nalezeni i dobře živení vorvani zcela bezzubí. Patří mezi nejhlouběji se ponořující savce na planetě. Běžné ponory obvykle dosahují hloubky kolem 400 metrů a trvají přibližně 30 až 45 minut. Jejich strava zahrnuje různé druhy mořských živočichů, především krakatice, kalmary, chobotnice a další.
Babočka jilmová je velký denní motýl z čeledi babočkovitých. Tento druh je velký 50–55 mm. Délka předního křída je 2,5 cm. Tento motýl je k nalezení na okrajích lesů a ve volných krajinách. Vyskytuje se v celé Evropě. Je to jeden z mála motýlů s takovýmto souvislým rozšířením.
Otakárek fenyklový je denní motýl z čeledi otakárkovití (Papilionidae). Patří mezi nejkrásnější a největší denní motýly ČR (rozpětí křídel dosahuje velikosti 7–9 cm, přičemž délka předního křídla zpravidla činí 40–50 mm). Obývá rozsáhlé oblasti Evropy, Asie i Severní Ameriky. Nejčastěji se vyskytuje na loukách a lesních světlinách, ale i v horách a zahradách, kde samičky často kladou vajíčka. V poledne jich můžeme spatřit více na vyvýšeném místě v okolí.
Kur domácí se chová hlavně kvůli produkci kuřecího masa a pro vejce. Kuřičky jsou mladé slepice, které na své první vajíčko teprve čekají, kdežto slepice už nějaký ten pátek zkušeně snáší. Slepice je všežravec. Živí se zrním a pokud jsou slepice žíznivé, nesnáší vejce. Slepice chované za účelem produkce vajec se nazývají nosnice. Slepice chované pro produkci masa se označují jako brojleři. Většina slepic se dožívá průměrného věku od šesti do deseti let.
Svišť je větší hlodavec patřící do čeledi veverkovitých. V Evropě žijí svišti například v Alpách nebo ve slovenských Tatrách. Ozývají se varovným ostrým hvizdem, na který reagují i jiná zvířata, například kamzíci. Není to ovšem pískání v pravém slova smyslu, neboť svišť hlas vydává s otevřenou tlamou a tvoří ho v hrdle. Živí se převážně rostlinnou stravou, jako jsou tráva, byliny, kořínky a listy. Jsou aktivní zejména během teplejších měsíců a během zimního období často hibernují v hlubokých norách, kde se ukrývají před nepříznivými podmínkami. Svišťové mají důležitou roli v ekosystémech, kde působí jako potrava pro různé predátory a svou činností ovlivňují rozložení vegetace v jejich prostředí.
Jelen je velký sudokopytník z čeledi jelenovitých. U nás na něj narazíte po celé republice. V minulosti byli jeleni téměř vyhubeni, zatímco dnes se jim daří. Pyšní se svojí korunou, troubí k zahájení boje a miluje své kolouchy. Jeleni se dožívají 12 let a můžou vážit až 240 kg. Se svým vzrůstem až 150 cm v kohoutku. Vzrostlé parohy měří na délku i 120 cm. Paroží je zakončeno tzv. korunou. Parohy můžou vážit až 8 kg. Jelen evropský je výlučně býložravý přežvýkavec. Složení potravy se ale mění v závislosti na roční době. Díky své velké velikosti dospělí jeleni nemají v současné době kromě člověka příliš přirozených predátorů. Největší hrozbu pro něj představuje vlk. Ve volné přírodě se jelen evropský dožívá průměrně 10–13 let, v zajetí se může dožít i více než 20 let.
Kareta obecná (Caretta caretta) je oceánský druh želvy, který je rozšířen po celém světě. Průměrný dospělý jedinec měří cca 90 cm a váží kolem 135 kg, ačkoliv byli objeveni i jedinci dorůstající až 270 cm a vážící více než 454 kg. Většinu svého života tráví karety obecné ve slané vodě a v okolí ústí řek, kde samice kladou vejce. Želvy nakladou v průměru 80 až 120 vajec do jednoho hnízda, avšak z každého tisíce vajec nakonec přežije přibližně pouze jedna želvička. Karety obecné jsou proto považované za ohrožený druh a jsou chráněné Mezinárodní unií pro ochranu přírody.
Kivi owenův je noční pták původem z Nového Zélandu, který je znám svým jedinečným vzhledem a způsobem života. Tento malý pták, který je příslušníkem rodu kiviové, je jsou typický svým tenkým zobákem, hustým peřím, které připomíná srst. Kivi owenův má hnědé peří, které mu pomáhá snadněji se skrývat v hustých keřích a trávě, kde tráví většinu svého času. Jsou to noční ptáci, aktivní hlavně za soumraku. Kivi owenův je často spíše slyšen než viděn. Jeho charakteristický křik, který nejčastěji zaznívá během prvních dvou hodin po setmění, slouží k označení teritoria a také k interakci se svým partnerem. Jednou z nejvýraznějších vlastností kiviů owenových je jejich schopnost snášet velká vejce ve srovnání s jejich malou velikostí těla. Samice kiviů kladou největší vejce ve srovnání s jejich tělem z jakéhokoli druhu ptáků, což je fascinující biologický rys tohoto druhu.
Ptakoještěři či pterosauři ("okřídlení ještěři") jsou vyhynulí druhohorní plazi, první obratlovci v historii Země, kteří byli schopni aktivního letu. Existovali po dobu nejméně 160 milionů let a stali se velmi úspěšnými létajícími formami obratlovců. Ptakoještěři žili zhruba před 245 miliony let. Obří ptakoještěr s rozpětím křídel kolem 12 metrů a odhadovanou hmotností přes 500 kilogramů byl objeven v Rumunsku. V současnosti paleontologové předpokládají, že předkové ptakoještěrů byli původně hmyzožraví a v průběhu evoluce jejich potomci postupně přecházeli na piscivorii (pojídání ryb) a obecněji karnivorii (pojídání suchozemských obratlovců). Ptakoještěři patří k nejpopulárnějším pravěkým tvorům, spolu s dinosaury, mamuty, trilobity apod. Obdivována je zejména jejich schopnost aktivního letu, kterou předstihli ptáky o desítky milionů let. Zkoumají se také různé možnosti využití jejich anatomie v současném leteckém inženýrství.
Přiznejme si, že skákat z jednoho skalního útesu na druhý, není dobrodružství, na které by si trouflo každé zvíře. Taková horská koza s tím ale nemá sebemenší problém. Horské kozy nejsou pravé kozy, ale jsou to jejich blízcí příbuzní. Jsou známé tím, že prokazují šplhací schopnosti, které ostatní zvířata, včetně většiny lidí, nechávají daleko pod sebou. Jsou sice co se týče své váhy mohutné, ale taktéž hbité a dokáží skočit téměř 12 metrů na jeden zátah.
Adax núbijský je kriticky ohroženým druhem a patří mezi poslední a nervózní antilopy. Jsou jediným přímorožce se šroubovitě zatočenými rohy. Adax (Addax nasomaculatus) původně obýval okrajové části Sahary od východu až po západ. Dnes je – zejména kvůli pytlákům - kriticky ohrožený. V kohoutku dosahují výšky kolem jednoho metru, samci jsou o málo větší než samice. Obě pohlaví mají kroužkované rohy, průměrně 72 cm dlouhé, u samců mohou dosahovat délky až 120 cm, které tvoří u dospělých samic 1,5 – 2, u samců 2,5 – 3 spirály. Hmotnost: 60–125 kg, délka těla: 150–170 cm. Velkou část svého života stráví na místech bez povrchové vody, k životu jim stačí ta voda, kterou přijmou s potravou. Jsou aktivní v noci, ve dne odpočívají. Adaxové jsou pomalí, krátkonozí běžci a v přírodě proto často padnou za oběť rychlejším predátorům. Velkou část svého života stráví na místech bez povrchové vody, k životu jim stačí ta voda, kterou přijmou s potravou. Adax núbijský je chován v pěti desítkách evropských zoo. V Česku tento druh chová pět zoologických zahrad: Zoo Dvůr Králové nad Labem, Zoo Hodonín, Zoo Zlín, Zoo Olomouc a Zoo Praha.
Liška je relativně štíhlá psovitá šelma s poměrně dlouhýma špičatýma ušima a dlouhým huňatým ocasem. Tělo je 100 až 140 cm dlouhé včetně oháňky a v kohoutku 30 až 40 cm vysoké. Oháňka měří 35 až 45 cm. Tělesná váha značně kolísá, udává se rozpětí 4 až 10 kg. Liška se dokáže pohybovat rychlostí 40 km/h, podobně jako pes. Svůj revír v okruhu 6–8 km si vyznačuje vizitkami, což je trus poznamenaný pachem žláz. Složení potravy je silně závislé na místních podmínkách. V přepočtu na myši spotřebuje 15 až 20 myší denně. Liška obecná je podle myslivců přemnoženou zvěří a je dosud povolen její celoroční odstřel.
Jedná se o druhého největšího primáta na světě. Vyskytuje se pouze na malém území v horské oblasti na pomezí Konžské demokratické republiky, Ugandy a Rwandy. Nejčastěji obývají deštné pralesy. Samec může měřit více než 170 cm (při rozpětí předních končetin 200–270 cm). Samice jsou vždy menší, nepřesahují 150 cm. Zvládnou šplhat po stromech do výšky až 40 metrů. Navzdory své velikosti a síle gorily horské nepatří mezi agresivní tvory. Gorily horské jsou býložravci a tak jejich stravu tvoří především nízké zelené rostliny, listy, výhonky a v menší míře se živí i ovocem (asi 1,7 % potravy). Jejich strava je bohatá na vodu, takže nepotřebují pít. samice rodí mláďata jednou za čtyři roky, nebo ještě později. Zajímavostí je, že se rozmnožovat mohou i nedominantní samci, podíl jimi zplozených potomků je však relativně nízký. Samice je schopna zabřeznout pouze 3 dny v měsíci.
Kivi owenův je noční pták původem z Nového Zélandu, který je znám svým jedinečným vzhledem a způsobem života. Tento malý pták, který je příslušníkem rodu kiviové, je jsou typický svým tenkým zobákem, hustým peřím, které připomíná srst. Kivi owenův má hnědé peří, které mu pomáhá snadněji se skrývat v hustých keřích a trávě, kde tráví většinu svého času. Jsou to noční ptáci, aktivní hlavně za soumraku. Kivi owenův je často spíše slyšen než viděn. Jeho charakteristický křik, který nejčastěji zaznívá během prvních dvou hodin po setmění, slouží k označení teritoria a také k interakci se svým partnerem. Jednou z nejvýraznějších vlastností kiviů owenových je jejich schopnost snášet velká vejce ve srovnání s jejich malou velikostí těla. Samice kiviů kladou největší vejce ve srovnání s jejich tělem z jakéhokoli druhu ptáků, což je fascinující biologický rys tohoto druhu.
Skunk pruhovaný je malý savec žijící v Severní Americe. Tento skunk se vyznačuje černobílým pruhováním na těle a zapáchajícím sekretem, který využívá jako obranný mechanismus, který odpuzuje predátory. Skunkové jsou noční tvorové, kteří se živí velkými druhy hmyzu a malými savci. Jsou známí svou schopností žít v blízkosti lidských obydlí a jsou často považováni za obtížné zvířata kvůli jejich zápachu.
Chameleon jemenský je plaz s výraznými schopnostmi přizpůsobení se prostředí. Tento chameleon, původem z jemenských lesů je známý svou schopností měnit barvu kůže podle okolního prostředí a své nálady. Jeho výrazné oči pohybující se nezávisle na sobě mu umožňují snadněji lokalizovat kořist i potenciální nebezpečí. Chameleon jemenský se živí převážně hmyzem a drobnými bezobratlými a svou kořist loví pomocí rychlých a přesných pohybů jazyka, který dokáže vystřelit až na několik desítek centimetrů. Je to fascinující tvor, který si získává pozornost svou proměnlivou barvou a elegantním pohybem.
Zebry horské jsou velmi dobře přizpůsobeny k pohybu v hornatých oblastech. Žijí v menších stádech, které vede jeden samec. Samice přichází do říje i několikrát za rok. Samice nosí mládě asi rok. Hodinu po porodu se mládě umí postavit na nohy. Mladí samci tvoří nová stáda tak, že odvedou několik samic ze svého původního. Výška v kohoutku u nich dosahuje zhruba 1,2 až 1,3 m. A 2,2 m jsou dlouzí. Mohou vážit až 365 kg. Zebra se dožívá 30 až 40 let v zajetí. Ve volné přírodě 20 až 25 let.
Daněk evropský, který je také znám pod názvem skvrnitý (Dama dama L., 1758), patří do čeledi jelenovitých. Jeho charakteristickými rysy jsou lopatovitě tvarované parohy a puntíkované zbarvení. Parohy se každý rok obnovují. V přírodě se daněk evropský vyskytuje ve společenstvích, obvykle ve společenstvích samic a mláďat. Jsou to rostlinní býložravci, kteří se živí trávou, listím a bylinami. Daněk evropský je často viděn jako symbol přírodního bohatství a elegance. Své jedinečné znaky a poklidný život ve volné přírodě si zaslouží pozornost a ochranu.
Obývá savany, polopouště a hornaté oblasti v západní a východní Africe a patří k vůbec nejrozšířenějším africkým supům. Patří mezi středně velké supy s hmotností mezi 4 až 7 kg a délkou těla kolem 94 cm. Rozpětí křídel je okolo 218 cm. Má poměrně špatný čich, ale mimořádně dobrý zrak, kterým se řídí při hledání kořisti. Sup africký si staví velké hnízdo z větví a rostlin, do kterého klade jedno vejce (výjimečně až tři). Inkubace okolo 56 dní. Neustále se přibližují ke zdechlině a dokáží takhle znervóznit a přimět k opuštění mršiny například levharta.
Adax núbijský je kriticky ohroženým druhem a patří mezi poslední a nervózní antilopy. Jsou jediným přímorožce se šroubovitě zatočenými rohy. Adax (Addax nasomaculatus) původně obýval okrajové části Sahary od východu až po západ. Dnes je – zejména kvůli pytlákům - kriticky ohrožený. V kohoutku dosahují výšky kolem jednoho metru, samci jsou o málo větší než samice. Obě pohlaví mají kroužkované rohy, průměrně 72 cm dlouhé, u samců mohou dosahovat délky až 120 cm, které tvoří u dospělých samic 1,5 – 2, u samců 2,5 – 3 spirály. Hmotnost: 60–125 kg, délka těla: 150–170 cm. Velkou část svého života stráví na místech bez povrchové vody, k životu jim stačí ta voda, kterou přijmou s potravou. Jsou aktivní v noci, ve dne odpočívají. Adaxové jsou pomalí, krátkonozí běžci a v přírodě proto často padnou za oběť rychlejším predátorům. Velkou část svého života stráví na místech bez povrchové vody, k životu jim stačí ta voda, kterou přijmou s potravou. Adax núbijský je chován v pěti desítkách evropských zoo. V Česku tento druh chová pět zoologických zahrad: Zoo Dvůr Králové nad Labem, Zoo Hodonín, Zoo Zlín, Zoo Olomouc a Zoo Praha.
Jedná se o druhého největšího primáta na světě. Vyskytuje se pouze na malém území v horské oblasti na pomezí Konžské demokratické republiky, Ugandy a Rwandy. Nejčastěji obývají deštné pralesy. Samec může měřit více než 170 cm (při rozpětí předních končetin 200–270 cm). Samice jsou vždy menší, nepřesahují 150 cm. Zvládnou šplhat po stromech do výšky až 40 metrů. Navzdory své velikosti a síle gorily horské nepatří mezi agresivní tvory. Gorily horské jsou býložravci a tak jejich stravu tvoří především nízké zelené rostliny, listy, výhonky a v menší míře se živí i ovocem (asi 1,7 % potravy). Jejich strava je bohatá na vodu, takže nepotřebují pít. samice rodí mláďata jednou za čtyři roky, nebo ještě později. Zajímavostí je, že se rozmnožovat mohou i nedominantní samci, podíl jimi zplozených potomků je však relativně nízký. Samice je schopna zabřeznout pouze 3 dny v měsíci.
Kivi owenův je noční pták původem z Nového Zélandu, který je znám svým jedinečným vzhledem a způsobem života. Tento malý pták, který je příslušníkem rodu kiviové, je jsou typický svým tenkým zobákem, hustým peřím, které připomíná srst. Kivi owenův má hnědé peří, které mu pomáhá snadněji se skrývat v hustých keřích a trávě, kde tráví většinu svého času. Jsou to noční ptáci, aktivní hlavně za soumraku. Kivi owenův je často spíše slyšen než viděn. Jeho charakteristický křik, který nejčastěji zaznívá během prvních dvou hodin po setmění, slouží k označení teritoria a také k interakci se svým partnerem. Jednou z nejvýraznějších vlastností kiviů owenových je jejich schopnost snášet velká vejce ve srovnání s jejich malou velikostí těla. Samice kiviů kladou největší vejce ve srovnání s jejich tělem z jakéhokoli druhu ptáků, což je fascinující biologický rys tohoto druhu.
Skunk pruhovaný je malý savec žijící v Severní Americe. Tento skunk se vyznačuje černobílým pruhováním na těle a zapáchajícím sekretem, který využívá jako obranný mechanismus, který odpuzuje predátory. Skunkové jsou noční tvorové, kteří se živí velkými druhy hmyzu a malými savci. Jsou známí svou schopností žít v blízkosti lidských obydlí a jsou často považováni za obtížné zvířata kvůli jejich zápachu.
Chameleon jemenský je plaz s výraznými schopnostmi přizpůsobení se prostředí. Tento chameleon, původem z jemenských lesů je známý svou schopností měnit barvu kůže podle okolního prostředí a své nálady. Jeho výrazné oči pohybující se nezávisle na sobě mu umožňují snadněji lokalizovat kořist i potenciální nebezpečí. Chameleon jemenský se živí převážně hmyzem a drobnými bezobratlými a svou kořist loví pomocí rychlých a přesných pohybů jazyka, který dokáže vystřelit až na několik desítek centimetrů. Je to fascinující tvor, který si získává pozornost svou proměnlivou barvou a elegantním pohybem.
Zebry horské jsou velmi dobře přizpůsobeny k pohybu v hornatých oblastech. Žijí v menších stádech, které vede jeden samec. Samice přichází do říje i několikrát za rok. Samice nosí mládě asi rok. Hodinu po porodu se mládě umí postavit na nohy. Mladí samci tvoří nová stáda tak, že odvedou několik samic ze svého původního. Výška v kohoutku u nich dosahuje zhruba 1,2 až 1,3 m. A 2,2 m jsou dlouzí. Mohou vážit až 365 kg. Zebra se dožívá 30 až 40 let v zajetí. Ve volné přírodě 20 až 25 let.
Daněk evropský, který je také znám pod názvem skvrnitý (Dama dama L., 1758), patří do čeledi jelenovitých. Jeho charakteristickými rysy jsou lopatovitě tvarované parohy a puntíkované zbarvení. Parohy se každý rok obnovují. V přírodě se daněk evropský vyskytuje ve společenstvích, obvykle ve společenstvích samic a mláďat. Jsou to rostlinní býložravci, kteří se živí trávou, listím a bylinami. Daněk evropský je často viděn jako symbol přírodního bohatství a elegance. Své jedinečné znaky a poklidný život ve volné přírodě si zaslouží pozornost a ochranu.
Obývá savany, polopouště a hornaté oblasti v západní a východní Africe a patří k vůbec nejrozšířenějším africkým supům. Patří mezi středně velké supy s hmotností mezi 4 až 7 kg a délkou těla kolem 94 cm. Rozpětí křídel je okolo 218 cm. Má poměrně špatný čich, ale mimořádně dobrý zrak, kterým se řídí při hledání kořisti. Sup africký si staví velké hnízdo z větví a rostlin, do kterého klade jedno vejce (výjimečně až tři). Inkubace okolo 56 dní. Neustále se přibližují ke zdechlině a dokáží takhle znervóznit a přimět k opuštění mršiny například levharta.
Adax núbijský je kriticky ohroženým druhem a patří mezi poslední a nervózní antilopy. Jsou jediným přímorožce se šroubovitě zatočenými rohy. Adax (Addax nasomaculatus) původně obýval okrajové části Sahary od východu až po západ. Dnes je – zejména kvůli pytlákům - kriticky ohrožený. V kohoutku dosahují výšky kolem jednoho metru, samci jsou o málo větší než samice. Obě pohlaví mají kroužkované rohy, průměrně 72 cm dlouhé, u samců mohou dosahovat délky až 120 cm, které tvoří u dospělých samic 1,5 – 2, u samců 2,5 – 3 spirály. Hmotnost: 60–125 kg, délka těla: 150–170 cm. Velkou část svého života stráví na místech bez povrchové vody, k životu jim stačí ta voda, kterou přijmou s potravou. Jsou aktivní v noci, ve dne odpočívají. Adaxové jsou pomalí, krátkonozí běžci a v přírodě proto často padnou za oběť rychlejším predátorům. Velkou část svého života stráví na místech bez povrchové vody, k životu jim stačí ta voda, kterou přijmou s potravou. Adax núbijský je chován v pěti desítkách evropských zoo. V Česku tento druh chová pět zoologických zahrad: Zoo Dvůr Králové nad Labem, Zoo Hodonín, Zoo Zlín, Zoo Olomouc a Zoo Praha.
Jedná se o druhého největšího primáta na světě. Vyskytuje se pouze na malém území v horské oblasti na pomezí Konžské demokratické republiky, Ugandy a Rwandy. Nejčastěji obývají deštné pralesy. Samec může měřit více než 170 cm (při rozpětí předních končetin 200–270 cm). Samice jsou vždy menší, nepřesahují 150 cm. Zvládnou šplhat po stromech do výšky až 40 metrů. Navzdory své velikosti a síle gorily horské nepatří mezi agresivní tvory. Gorily horské jsou býložravci a tak jejich stravu tvoří především nízké zelené rostliny, listy, výhonky a v menší míře se živí i ovocem (asi 1,7 % potravy). Jejich strava je bohatá na vodu, takže nepotřebují pít. samice rodí mláďata jednou za čtyři roky, nebo ještě později. Zajímavostí je, že se rozmnožovat mohou i nedominantní samci, podíl jimi zplozených potomků je však relativně nízký. Samice je schopna zabřeznout pouze 3 dny v měsíci.
Kivi owenův je noční pták původem z Nového Zélandu, který je znám svým jedinečným vzhledem a způsobem života. Tento malý pták, který je příslušníkem rodu kiviové, je jsou typický svým tenkým zobákem, hustým peřím, které připomíná srst. Kivi owenův má hnědé peří, které mu pomáhá snadněji se skrývat v hustých keřích a trávě, kde tráví většinu svého času. Jsou to noční ptáci, aktivní hlavně za soumraku. Kivi owenův je často spíše slyšen než viděn. Jeho charakteristický křik, který nejčastěji zaznívá během prvních dvou hodin po setmění, slouží k označení teritoria a také k interakci se svým partnerem. Jednou z nejvýraznějších vlastností kiviů owenových je jejich schopnost snášet velká vejce ve srovnání s jejich malou velikostí těla. Samice kiviů kladou největší vejce ve srovnání s jejich tělem z jakéhokoli druhu ptáků, což je fascinující biologický rys tohoto druhu.