Tučňák císařský je nejvyšší a nejtěžší ze všech tučňáků. Je endemitem Antarktidy. Samec má stejné zbarvení peří jako samice, bývá však o něco vyšší a těžší. Obecně druh dosahuje výšky až 122 centimetrů a váhy mezi 22–45 kilogramy. Tučňák císařský je známý svými cestami, které dospělí jedinci každý rok uskutečňují kvůli páření a krmení mláďat. Protože tučňák císařský nestaví žádné hnízdo, které by mu sloužilo ke znovunalezení svého partnera nebo mláděte, musí spoléhat na zvukovou komunikaci. Používá složité směsice zvuků, které jsou pro rozpoznání rodičů, mláďat a partnerů zásadní. Tučňák císařský se rozmnožuje v nejstudenějším prostředí ze všech ptáků – teplota vzduchu může klesnout na -40 °C a vítr může dosáhnout rychlosti až 144 km/h. Teplota vody je -1,8 °C, což je mnohem méně než průměrná teplota tučňákova těla (39 °C). Ochrana peří - tučňáci si pravidelně pera zobákem a křídly promašťují olejem (žluklým sekretem), který se tvoří u zadních per, tedy kořene ocasu. Peří je pak tímto zcela vodotěsné (nenasákne a neprofoukne - zabrání pronikání vody a zachová se izolace, kterou zajišťuje vrstva vzduchu mezi kůží a peřím). V přírodě tučňák císařský žije většinou okolo 20 let.
Otakárek fenyklový je denní motýl z čeledi otakárkovití (Papilionidae). Patří mezi nejkrásnější a největší denní motýly ČR (rozpětí křídel dosahuje velikosti 7–9 cm, přičemž délka předního křídla zpravidla činí 40–50 mm). Obývá rozsáhlé oblasti Evropy, Asie i Severní Ameriky. Nejčastěji se vyskytuje na loukách a lesních světlinách, ale i v horách a zahradách, kde samičky často kladou vajíčka. V poledne jich můžeme spatřit více na vyvýšeném místě v okolí.
Ptakoještěři či pterosauři ("okřídlení ještěři") jsou vyhynulí druhohorní plazi, první obratlovci v historii Země, kteří byli schopni aktivního letu. Existovali po dobu nejméně 160 milionů let a stali se velmi úspěšnými létajícími formami obratlovců. Ptakoještěři žili zhruba před 245 miliony let. Obří ptakoještěr s rozpětím křídel kolem 12 metrů a odhadovanou hmotností přes 500 kilogramů byl objeven v Rumunsku. V současnosti paleontologové předpokládají, že předkové ptakoještěrů byli původně hmyzožraví a v průběhu evoluce jejich potomci postupně přecházeli na piscivorii (pojídání ryb) a obecněji karnivorii (pojídání suchozemských obratlovců). Ptakoještěři patří k nejpopulárnějším pravěkým tvorům, spolu s dinosaury, mamuty, trilobity apod. Obdivována je zejména jejich schopnost aktivního letu, kterou předstihli ptáky o desítky milionů let. Zkoumají se také různé možnosti využití jejich anatomie v současném leteckém inženýrství.
Triceratops je nejznámější z tzv. rohatých dinosaurů (Cerapoda) a jedním z nejznámějších dinosaurů vůbec. Jeho třírohá hlava s kostěným límcem z něj učinila jeden z ikonických symbolů doby dinosaurů. Triceratops byl robustní čtyřnohý býložravec, jehož výška v nejvyšším bodě zad činila až 3 m, délka až kolem 9 metrů a hmotnost kolem sedmi až třinácti tun. Triceratops byl oblíbenou potravou známého tyrannosaura. Široký a zaokrouhlený límec chránil měkký krk zvířete před predátory. Také se předpokládá, že měl funkci ozdobnou při namlouvání a páření.
Jerseyský skot je malé dojné plemeno charakteristické jemnou štičí hlavou, ušlechtilou tělesnou stavbou a vysokým obsahem bílkoviny a tuku v mléce. Je to drobný skot jemné konstituce, krávy dosahují kohoutkové výšky pouze 117–125 cm a živé hmotnosti 350–420 kg. Masná užitkovost je jen velmi malá: jatečná výtěžnost vyřazených krav je velice nízká, lůj starších zvířat je navíc sytě žlutě zbarvený, takže se maso podobá koňskému. Mladá zvířata se nedají vykrmit do vyšší hmotnosti a porážejí se už při hmotnosti 200–250 kg.
Jedná se o druhého největšího primáta na světě. Vyskytuje se pouze na malém území v horské oblasti na pomezí Konžské demokratické republiky, Ugandy a Rwandy. Nejčastěji obývají deštné pralesy. Samec může měřit více než 170 cm (při rozpětí předních končetin 200–270 cm). Samice jsou vždy menší, nepřesahují 150 cm. Zvládnou šplhat po stromech do výšky až 40 metrů. Navzdory své velikosti a síle gorily horské nepatří mezi agresivní tvory. Gorily horské jsou býložravci a tak jejich stravu tvoří především nízké zelené rostliny, listy, výhonky a v menší míře se živí i ovocem (asi 1,7 % potravy). Jejich strava je bohatá na vodu, takže nepotřebují pít. samice rodí mláďata jednou za čtyři roky, nebo ještě později. Zajímavostí je, že se rozmnožovat mohou i nedominantní samci, podíl jimi zplozených potomků je však relativně nízký. Samice je schopna zabřeznout pouze 3 dny v měsíci.
Rotvajler je německé psí plemeno molossoidního typu. Bylo využíváno jako válečné plemeno. Své jméno ale získalo až mnohem později díky městu Rottweil na jihozápadě Německa, kde bylo hojně využíváno jako tzv. řeznické plemen, tedy k nahánění skotu na trh. Tito psi jsou houževnatí a dobře cvičitelní. Chovají se především jako společenští a hlídací psi, využívají je ale i policejní složky a armáda. Patří mezi klidná a inteligentní plemena s velkou mírou možné socializace a tolerance vůči okolí. Rotvajleři i přes zažitý názor nejsou zlí a „drsní“ psi, protože pes se stane zlým a drsným pouze v případě, že není svým pánem dobře veden. Rotvajler je vlídný, přátelský a miluje děti, ale většinou pouze děti svojí rodiny, je velmi oddaný, poslušný a rád pracuje. Jeho zjev prozrazuje rozhodnost, chování je sebejisté, nebojácné a pes je pevných nervů. Na své okolí reaguje s velikou pozorností.
Brouk roháč obecný patří mezi velké brouky rodu roháčů a je známý svými výraznými rohy, které jsou charakteristickým znakem samců tohoto druhu. Tyto rohy slouží především k soubojům mezi samci o přístup k samici během období páření. Samice jsou obvykle vybaveny kratšími a méně výraznými rohy. Tito brouci se vyskytují v různých typech lesů a listnatých lesních porostech v Evropě. Larvy roháčů obecných se vyvíjejí v odumřelém dřevě a krmí se rozkládajícím dřevem, kde procházejí několika larválními stádii před proměnou v dospělého jedince. Dospělí brouci se živí nektarem a jsou aktivní během teplých letních měsíců.
Čáp bílý je velký druh ptáka z čeledi čápovitých, který je v Evropě široce znám díky stavění velkých hnízd na lidských stavbách jako jsou opuštěné komíny, střechy budov, kostelní věže nebo sloupy vysokého napětí. V Česku žije kolem 3000 čápů. Populace českých čápů je stabilní, světová populace je dokonce na vzestupu. Délka těla dosahuje 95–110 cm a rozpětí křídel 180–218 cm. Čáp je potravní oportunista a jeho složení potravy se liší v závislosti na oblasti výskytu. Do jeho jídelníčku patří menší savci (hraboši, krtci), hmyz, žáby a žížaly, méně také plazi, plži, ryby, měkkýši, ptačí vejce i ptáčata jiných druhů ptáků nebo mršiny. Kořist vyhlíží za pomalé rozvážné chůze, na hlodavce někdy nehybně čeká u nor. K jeho hlavním predátorům patří velké druhy dravců, ve střední a východní Evropě to je hlavně orel mořský.
Přiznejme si, že skákat z jednoho skalního útesu na druhý, není dobrodružství, na které by si trouflo každé zvíře. Taková horská koza s tím ale nemá sebemenší problém. Horské kozy nejsou pravé kozy, ale jsou to jejich blízcí příbuzní. Jsou známé tím, že prokazují šplhací schopnosti, které ostatní zvířata, včetně většiny lidí, nechávají daleko pod sebou. Jsou sice co se týče své váhy mohutné, ale taktéž hbité a dokáží skočit téměř 12 metrů na jeden zátah.
Žralok modrý patří mezi největší a nejrychlejší druhy žraloků. Obývá hluboké oceány po celém světě. Tento žralok je charakterizován svou modrou barvou na hřbetě a bílým břichem, což mu poskytuje efektivní maskování v otevřeném moři. Dosahuje délky až kolem 4 metrů a hmotnosti okolo 200 kg. Živí se převážně rybami a hlavonožci, a je schopen dlouhých migračních cest za potravou. Modrý žralok je považován za ohrožený druh kvůli nadměrnému rybolovu. Mnoho zemí a mezinárodních organizací se snaží chránit tohoto žraloka prostřednictvím ochranných opatření, včetně omezení rybolovu a vyhlášením chráněných mořských oblastí. Stejně jako ostatní druhy žraloků, i žralok modrý má vyvinuté smysly jako čich, zrak a hmat. Na spodní straně svého čenichu má také speciální receptory, které mu umožňují detekovat elektromagnetické pole vytvářené svaly kořisti. Díky nim dokáže na krátkou vzálenost identifikovat i nehybné živočichy, které prozradí tlukot srdce.
Zebry horské jsou velmi dobře přizpůsobeny k pohybu v hornatých oblastech. Žijí v menších stádech, které vede jeden samec. Samice přichází do říje i několikrát za rok. Samice nosí mládě asi rok. Hodinu po porodu se mládě umí postavit na nohy. Mladí samci tvoří nová stáda tak, že odvedou několik samic ze svého původního. Výška v kohoutku u nich dosahuje zhruba 1,2 až 1,3 m. A 2,2 m jsou dlouzí. Mohou vážit až 365 kg. Zebra se dožívá 30 až 40 let v zajetí. Ve volné přírodě 20 až 25 let.
Sokol stěhovavý je nejrychlejším ptákem na světě, který dokáže při střemhlavém letu dosáhnout rychlosti přes 300 km/h. Rozpětí křídel sokola stěhovavého je 74–120 cm, délka těla 35–58 cm. Zrak sokolů je považován za vynikající. Jejich oči jsou relativně velké, vidí binokulárně a dokáží zaměřit tři pohybující se objekty zároveň. Sokoli vidí letící ptáky na podstatně delší vzdálenost než lidé a to i když tito použijí dalekohled s mnohonásobným zvětšením. Loví téměř výhradně ptáky za letu. Styl lovu není příliš vhodný pro pozemní kořist, proto se k lovu drobných savců uchyluje výjimečně a ptáky na zemi se pokouší donutit vzlétnout.
Otakárek fenyklový je denní motýl z čeledi otakárkovití (Papilionidae). Patří mezi nejkrásnější a největší denní motýly ČR (rozpětí křídel dosahuje velikosti 7–9 cm, přičemž délka předního křídla zpravidla činí 40–50 mm). Obývá rozsáhlé oblasti Evropy, Asie i Severní Ameriky. Nejčastěji se vyskytuje na loukách a lesních světlinách, ale i v horách a zahradách, kde samičky často kladou vajíčka. V poledne jich můžeme spatřit více na vyvýšeném místě v okolí.
Ptakoještěři či pterosauři ("okřídlení ještěři") jsou vyhynulí druhohorní plazi, první obratlovci v historii Země, kteří byli schopni aktivního letu. Existovali po dobu nejméně 160 milionů let a stali se velmi úspěšnými létajícími formami obratlovců. Ptakoještěři žili zhruba před 245 miliony let. Obří ptakoještěr s rozpětím křídel kolem 12 metrů a odhadovanou hmotností přes 500 kilogramů byl objeven v Rumunsku. V současnosti paleontologové předpokládají, že předkové ptakoještěrů byli původně hmyzožraví a v průběhu evoluce jejich potomci postupně přecházeli na piscivorii (pojídání ryb) a obecněji karnivorii (pojídání suchozemských obratlovců). Ptakoještěři patří k nejpopulárnějším pravěkým tvorům, spolu s dinosaury, mamuty, trilobity apod. Obdivována je zejména jejich schopnost aktivního letu, kterou předstihli ptáky o desítky milionů let. Zkoumají se také různé možnosti využití jejich anatomie v současném leteckém inženýrství.
Triceratops je nejznámější z tzv. rohatých dinosaurů (Cerapoda) a jedním z nejznámějších dinosaurů vůbec. Jeho třírohá hlava s kostěným límcem z něj učinila jeden z ikonických symbolů doby dinosaurů. Triceratops byl robustní čtyřnohý býložravec, jehož výška v nejvyšším bodě zad činila až 3 m, délka až kolem 9 metrů a hmotnost kolem sedmi až třinácti tun. Triceratops byl oblíbenou potravou známého tyrannosaura. Široký a zaokrouhlený límec chránil měkký krk zvířete před predátory. Také se předpokládá, že měl funkci ozdobnou při namlouvání a páření.
Jerseyský skot je malé dojné plemeno charakteristické jemnou štičí hlavou, ušlechtilou tělesnou stavbou a vysokým obsahem bílkoviny a tuku v mléce. Je to drobný skot jemné konstituce, krávy dosahují kohoutkové výšky pouze 117–125 cm a živé hmotnosti 350–420 kg. Masná užitkovost je jen velmi malá: jatečná výtěžnost vyřazených krav je velice nízká, lůj starších zvířat je navíc sytě žlutě zbarvený, takže se maso podobá koňskému. Mladá zvířata se nedají vykrmit do vyšší hmotnosti a porážejí se už při hmotnosti 200–250 kg.
Jedná se o druhého největšího primáta na světě. Vyskytuje se pouze na malém území v horské oblasti na pomezí Konžské demokratické republiky, Ugandy a Rwandy. Nejčastěji obývají deštné pralesy. Samec může měřit více než 170 cm (při rozpětí předních končetin 200–270 cm). Samice jsou vždy menší, nepřesahují 150 cm. Zvládnou šplhat po stromech do výšky až 40 metrů. Navzdory své velikosti a síle gorily horské nepatří mezi agresivní tvory. Gorily horské jsou býložravci a tak jejich stravu tvoří především nízké zelené rostliny, listy, výhonky a v menší míře se živí i ovocem (asi 1,7 % potravy). Jejich strava je bohatá na vodu, takže nepotřebují pít. samice rodí mláďata jednou za čtyři roky, nebo ještě později. Zajímavostí je, že se rozmnožovat mohou i nedominantní samci, podíl jimi zplozených potomků je však relativně nízký. Samice je schopna zabřeznout pouze 3 dny v měsíci.
Rotvajler je německé psí plemeno molossoidního typu. Bylo využíváno jako válečné plemeno. Své jméno ale získalo až mnohem později díky městu Rottweil na jihozápadě Německa, kde bylo hojně využíváno jako tzv. řeznické plemen, tedy k nahánění skotu na trh. Tito psi jsou houževnatí a dobře cvičitelní. Chovají se především jako společenští a hlídací psi, využívají je ale i policejní složky a armáda. Patří mezi klidná a inteligentní plemena s velkou mírou možné socializace a tolerance vůči okolí. Rotvajleři i přes zažitý názor nejsou zlí a „drsní“ psi, protože pes se stane zlým a drsným pouze v případě, že není svým pánem dobře veden. Rotvajler je vlídný, přátelský a miluje děti, ale většinou pouze děti svojí rodiny, je velmi oddaný, poslušný a rád pracuje. Jeho zjev prozrazuje rozhodnost, chování je sebejisté, nebojácné a pes je pevných nervů. Na své okolí reaguje s velikou pozorností.
Brouk roháč obecný patří mezi velké brouky rodu roháčů a je známý svými výraznými rohy, které jsou charakteristickým znakem samců tohoto druhu. Tyto rohy slouží především k soubojům mezi samci o přístup k samici během období páření. Samice jsou obvykle vybaveny kratšími a méně výraznými rohy. Tito brouci se vyskytují v různých typech lesů a listnatých lesních porostech v Evropě. Larvy roháčů obecných se vyvíjejí v odumřelém dřevě a krmí se rozkládajícím dřevem, kde procházejí několika larválními stádii před proměnou v dospělého jedince. Dospělí brouci se živí nektarem a jsou aktivní během teplých letních měsíců.
Čáp bílý je velký druh ptáka z čeledi čápovitých, který je v Evropě široce znám díky stavění velkých hnízd na lidských stavbách jako jsou opuštěné komíny, střechy budov, kostelní věže nebo sloupy vysokého napětí. V Česku žije kolem 3000 čápů. Populace českých čápů je stabilní, světová populace je dokonce na vzestupu. Délka těla dosahuje 95–110 cm a rozpětí křídel 180–218 cm. Čáp je potravní oportunista a jeho složení potravy se liší v závislosti na oblasti výskytu. Do jeho jídelníčku patří menší savci (hraboši, krtci), hmyz, žáby a žížaly, méně také plazi, plži, ryby, měkkýši, ptačí vejce i ptáčata jiných druhů ptáků nebo mršiny. Kořist vyhlíží za pomalé rozvážné chůze, na hlodavce někdy nehybně čeká u nor. K jeho hlavním predátorům patří velké druhy dravců, ve střední a východní Evropě to je hlavně orel mořský.
Přiznejme si, že skákat z jednoho skalního útesu na druhý, není dobrodružství, na které by si trouflo každé zvíře. Taková horská koza s tím ale nemá sebemenší problém. Horské kozy nejsou pravé kozy, ale jsou to jejich blízcí příbuzní. Jsou známé tím, že prokazují šplhací schopnosti, které ostatní zvířata, včetně většiny lidí, nechávají daleko pod sebou. Jsou sice co se týče své váhy mohutné, ale taktéž hbité a dokáží skočit téměř 12 metrů na jeden zátah.
Žralok modrý patří mezi největší a nejrychlejší druhy žraloků. Obývá hluboké oceány po celém světě. Tento žralok je charakterizován svou modrou barvou na hřbetě a bílým břichem, což mu poskytuje efektivní maskování v otevřeném moři. Dosahuje délky až kolem 4 metrů a hmotnosti okolo 200 kg. Živí se převážně rybami a hlavonožci, a je schopen dlouhých migračních cest za potravou. Modrý žralok je považován za ohrožený druh kvůli nadměrnému rybolovu. Mnoho zemí a mezinárodních organizací se snaží chránit tohoto žraloka prostřednictvím ochranných opatření, včetně omezení rybolovu a vyhlášením chráněných mořských oblastí. Stejně jako ostatní druhy žraloků, i žralok modrý má vyvinuté smysly jako čich, zrak a hmat. Na spodní straně svého čenichu má také speciální receptory, které mu umožňují detekovat elektromagnetické pole vytvářené svaly kořisti. Díky nim dokáže na krátkou vzálenost identifikovat i nehybné živočichy, které prozradí tlukot srdce.
Hroch je bezesporu jedno z nejpopulárnějších afrických zvířat. Neodmyslitelně patří k obrázku teplých řek, kde se stáda hrochů lenivě povalují na mělčině. Jsou to zdatní potápěči a na jedno nadechnutí vydrží pod hladinou až 10 minut, hluboké vodě se však vyhýbají, nedovedou aktivně plavat. Hroch je nejtěžším recentním druhem sudokopytníka a třetím nejtěžším suchozemským živočichem. Dospělý samec měří až 360 cm, dosahuje výšky v kohoutku 165 cm a hmotnosti přes tři tuny. Hroch si získává část potravy ve vodě, pomocí zubů vyrývá ze dna oddenky a kořeny, např. lotosu. Hroší žaludek je trojdílný, mimořádně objemný a žije v něm mnoho druhů symbiotických prvoků. Díky nim je hroch schopen strávit i velmi hrubou a vláknitou potravu. Hroch sežere denně 30–40 kg rostlinné potravy, což je v poměru k jeho velikosti relativně málo.
Jelen evropský je majestátní zvíře, které obývá lesy a horské oblasti Evropy, zvláště v severní části kontinentu. Tito jeleni jsou známí svými impozantními parohy, které každoročně shazují a poté jim znovu narůstají. Samci s rozvětvenými parohy se stávají dominantními vůdci svých skupin a zajišťují tak reprodukční úspěch. Laním parohy nikdy nenarůstají. Mládě jelena se nazývá kolouch. Jeleni evropští jsou zvířata noční, aktivní zejména za soumraku a v noci, kdy vyhledávají potravu a provádějí sociální interakce ve svých společenstvích. Jejich zbarvení, typické hnědé s bílými skvrnami, jim pomáhá se skrývat v lesním prostředí. Jeleni evropští jsou důležitou součástí ekosystémů, kde působí jako klíčoví přizpůsobiví býložravci, kteří ovlivňují rozložení rostlin a dalších organismů v lesních a horských oblastech.
Muflon evropský představuje zajímavého zástupce volně žijící zvěře v evropských horách a lesích. Mufloni jsou středně velcí kopytníci. Samci jsou známí svými výraznými, mohutnými rohy, které jsou spirálovitě zatočené. Jejich srst může mít odstíny od světle hnědé po tmavě hnědou až šedou, často s bílým spodkem na břiše. Většinou žijí ve skupinách, kde samci soutěží o dominanci. Mufloni jsou vysoce adaptabilní a dokážou přežít v různých typech prostředí, od skalnatých hor až po lučiny. Jejich přirozená odolnost a schopnost se přizpůsobit různým klimatickým podmínkám přispívají k tomu, že jsou úspěšným druhem ve volné přírodě.
Samci tohoto druhu dorůstají výšky 1,4 m a hmotnosti 90 kg. Samice jsou o něco menší, dosahují průměrné výšky 90 cm a hmotnosti 45 kg. Žije pouze na indonéském ostrově Sumatra. Orangutan je takřka nezaměnitelný. Typická je rezavá srst, která je dlouhá a splývavá. Na pažích roste „proti sobě“ – od ramene k lokti a od zápěstí k lokti. Orangutani jsou největší vysloveně stromoví savci, kteří na zem slézají jen zcela výjimečně a velice neradi. V korunách stromů tráví většinu života – spí tu, hledají si potravu, páří se a odchovávají mláďata. Na noc i denní odpočinek si každý dospělý orangutan staví pohodlné hnízdo. V přírodě se dožívají věku zhruba 50 let.
Surikata, známá také jako hrabačka surikata nebo promyka surikata je malý savec. Tyto sympatické tvory jsou domácí v jižní Africe, zejména v pouštních oblastech Namibie, Botswany a Jihoafrické republiky. Surikaty jsou známé svou společenskou organizací v rodinných skupinách, které žijí v podzemních norách. Jsou aktivní během dne a loví převážně hmyz, ale také menší obratlovce a plazy. Kolonii vévodí dominantní pár, který se jako jediný rozmnožuje. V době, kdy většina členů kolonie hledá potravu, někteří jedinci z kolonie hlídkují na vyvýšených místech proti predátorům, především dravým ptákům. Surikata dobře vidí do dálky, hůře už na blízko.
Je často zaměňovaný s větším a agresivnějším krokodýlem nilským. Ve srovnání s ním je krokodýl západoafrický menší, dospěláci dosahují obvykle délky od 1,5 až 2,5 metru. Přestože není tolik agresivní, existují záznamy o několika útocích na člověka, včetně smrtelných. Krokodýli samozřejmě pojídají i mršiny, čerstvému masu ale dávají přednost. Na posezení dovedou spořádat neuvěřitelné množství potravy, na druhou stranu dokáží velmi dlouho hladovět. Velké exempláře vydrží bez potravy i dva roky. V době dostatku si krokodýl ukládá tukové zásoby podél páteře a u kořene ocasu. Krokodýli skvěle vidí, mají barevné denní a vynikající noční vidění. Krokodýli se dožívají až 80 let.
Želva obrovská je velká suchozemská želva, která žije na Seychelských ostrovech. Patří mezi nejdéle žijící tvory na světě. Délka krunýře dospělé želvy je až 120 cm, může vážit až 200 kg a dožívá se až 160 let. Je tak druhou největší suchozemskou želvou. Karapax (hřbetní část krunýře želvy) má hnědou barvu a tvar vysoké kopule. Mohutné nohy slouží také jako opora těžkého těla. Krk má velmi dlouhý, a velmi velký, což pomáhá želvě využít větví až do jednoho metru od země jako zdroje potravy. I když jsou typicky pomalé a opatrné, jsou schopny značné rychlosti. Jsou také vynikajícími plavci. Nejvíce jsou aktivní v nočních hodinách, kdy tráví čas hledáním potravy. Živí se převážně listy, plody a výhonky rostlin, občas i živočišnými zbytky, jsou tedy býložravci.
Medvěd hnědý je medvědovitá šelma a jediný zástupce své čeledi, který se vyskytoval a vzácně i vyskytuje na území České republiky. Medvěd je mohutná šelma se silnými končetinami s velkými, 5 až 10 cm dlouhými drápy, dlouhou srstí a velkou kulatou hlavou. Hmotnost: 100–550 kg, výška v kohoutku až 150 cm. Pokud není medvěd hnědý rušen člověkem, je aktivní především ve dne, ale pokud už žil v blízkosti lidí, tak přešel k nočnímu způsobu života. Medvěd hnědý je všežravec. Živí se širokou paletou rostlinné (lesní plody, kořínky, zemědělské plodiny, houby) i živočišné stravy (nejčastěji ryby, hmyz nebo malí až středně velcí savci). I přes jeho zabijáckou pověst tvoří až 90 % potravy medvěda hnědého rostlinná strava. Mláďata se rodí po 6–8měsíční březosti při zimním spánku. Medvěd hnědý žije asi 20–30 let.
Hroch je bezesporu jedno z nejpopulárnějších afrických zvířat. Neodmyslitelně patří k obrázku teplých řek, kde se stáda hrochů lenivě povalují na mělčině. Jsou to zdatní potápěči a na jedno nadechnutí vydrží pod hladinou až 10 minut, hluboké vodě se však vyhýbají, nedovedou aktivně plavat. Hroch je nejtěžším recentním druhem sudokopytníka a třetím nejtěžším suchozemským živočichem. Dospělý samec měří až 360 cm, dosahuje výšky v kohoutku 165 cm a hmotnosti přes tři tuny. Hroch si získává část potravy ve vodě, pomocí zubů vyrývá ze dna oddenky a kořeny, např. lotosu. Hroší žaludek je trojdílný, mimořádně objemný a žije v něm mnoho druhů symbiotických prvoků. Díky nim je hroch schopen strávit i velmi hrubou a vláknitou potravu. Hroch sežere denně 30–40 kg rostlinné potravy, což je v poměru k jeho velikosti relativně málo.
Jelen evropský je majestátní zvíře, které obývá lesy a horské oblasti Evropy, zvláště v severní části kontinentu. Tito jeleni jsou známí svými impozantními parohy, které každoročně shazují a poté jim znovu narůstají. Samci s rozvětvenými parohy se stávají dominantními vůdci svých skupin a zajišťují tak reprodukční úspěch. Laním parohy nikdy nenarůstají. Mládě jelena se nazývá kolouch. Jeleni evropští jsou zvířata noční, aktivní zejména za soumraku a v noci, kdy vyhledávají potravu a provádějí sociální interakce ve svých společenstvích. Jejich zbarvení, typické hnědé s bílými skvrnami, jim pomáhá se skrývat v lesním prostředí. Jeleni evropští jsou důležitou součástí ekosystémů, kde působí jako klíčoví přizpůsobiví býložravci, kteří ovlivňují rozložení rostlin a dalších organismů v lesních a horských oblastech.
Muflon evropský představuje zajímavého zástupce volně žijící zvěře v evropských horách a lesích. Mufloni jsou středně velcí kopytníci. Samci jsou známí svými výraznými, mohutnými rohy, které jsou spirálovitě zatočené. Jejich srst může mít odstíny od světle hnědé po tmavě hnědou až šedou, často s bílým spodkem na břiše. Většinou žijí ve skupinách, kde samci soutěží o dominanci. Mufloni jsou vysoce adaptabilní a dokážou přežít v různých typech prostředí, od skalnatých hor až po lučiny. Jejich přirozená odolnost a schopnost se přizpůsobit různým klimatickým podmínkám přispívají k tomu, že jsou úspěšným druhem ve volné přírodě.
Samci tohoto druhu dorůstají výšky 1,4 m a hmotnosti 90 kg. Samice jsou o něco menší, dosahují průměrné výšky 90 cm a hmotnosti 45 kg. Žije pouze na indonéském ostrově Sumatra. Orangutan je takřka nezaměnitelný. Typická je rezavá srst, která je dlouhá a splývavá. Na pažích roste „proti sobě“ – od ramene k lokti a od zápěstí k lokti. Orangutani jsou největší vysloveně stromoví savci, kteří na zem slézají jen zcela výjimečně a velice neradi. V korunách stromů tráví většinu života – spí tu, hledají si potravu, páří se a odchovávají mláďata. Na noc i denní odpočinek si každý dospělý orangutan staví pohodlné hnízdo. V přírodě se dožívají věku zhruba 50 let.
Surikata, známá také jako hrabačka surikata nebo promyka surikata je malý savec. Tyto sympatické tvory jsou domácí v jižní Africe, zejména v pouštních oblastech Namibie, Botswany a Jihoafrické republiky. Surikaty jsou známé svou společenskou organizací v rodinných skupinách, které žijí v podzemních norách. Jsou aktivní během dne a loví převážně hmyz, ale také menší obratlovce a plazy. Kolonii vévodí dominantní pár, který se jako jediný rozmnožuje. V době, kdy většina členů kolonie hledá potravu, někteří jedinci z kolonie hlídkují na vyvýšených místech proti predátorům, především dravým ptákům. Surikata dobře vidí do dálky, hůře už na blízko.
Je často zaměňovaný s větším a agresivnějším krokodýlem nilským. Ve srovnání s ním je krokodýl západoafrický menší, dospěláci dosahují obvykle délky od 1,5 až 2,5 metru. Přestože není tolik agresivní, existují záznamy o několika útocích na člověka, včetně smrtelných. Krokodýli samozřejmě pojídají i mršiny, čerstvému masu ale dávají přednost. Na posezení dovedou spořádat neuvěřitelné množství potravy, na druhou stranu dokáží velmi dlouho hladovět. Velké exempláře vydrží bez potravy i dva roky. V době dostatku si krokodýl ukládá tukové zásoby podél páteře a u kořene ocasu. Krokodýli skvěle vidí, mají barevné denní a vynikající noční vidění. Krokodýli se dožívají až 80 let.
Želva obrovská je velká suchozemská želva, která žije na Seychelských ostrovech. Patří mezi nejdéle žijící tvory na světě. Délka krunýře dospělé želvy je až 120 cm, může vážit až 200 kg a dožívá se až 160 let. Je tak druhou největší suchozemskou želvou. Karapax (hřbetní část krunýře želvy) má hnědou barvu a tvar vysoké kopule. Mohutné nohy slouží také jako opora těžkého těla. Krk má velmi dlouhý, a velmi velký, což pomáhá želvě využít větví až do jednoho metru od země jako zdroje potravy. I když jsou typicky pomalé a opatrné, jsou schopny značné rychlosti. Jsou také vynikajícími plavci. Nejvíce jsou aktivní v nočních hodinách, kdy tráví čas hledáním potravy. Živí se převážně listy, plody a výhonky rostlin, občas i živočišnými zbytky, jsou tedy býložravci.
Medvěd hnědý je medvědovitá šelma a jediný zástupce své čeledi, který se vyskytoval a vzácně i vyskytuje na území České republiky. Medvěd je mohutná šelma se silnými končetinami s velkými, 5 až 10 cm dlouhými drápy, dlouhou srstí a velkou kulatou hlavou. Hmotnost: 100–550 kg, výška v kohoutku až 150 cm. Pokud není medvěd hnědý rušen člověkem, je aktivní především ve dne, ale pokud už žil v blízkosti lidí, tak přešel k nočnímu způsobu života. Medvěd hnědý je všežravec. Živí se širokou paletou rostlinné (lesní plody, kořínky, zemědělské plodiny, houby) i živočišné stravy (nejčastěji ryby, hmyz nebo malí až středně velcí savci). I přes jeho zabijáckou pověst tvoří až 90 % potravy medvěda hnědého rostlinná strava. Mláďata se rodí po 6–8měsíční březosti při zimním spánku. Medvěd hnědý žije asi 20–30 let.
Hroch je bezesporu jedno z nejpopulárnějších afrických zvířat. Neodmyslitelně patří k obrázku teplých řek, kde se stáda hrochů lenivě povalují na mělčině. Jsou to zdatní potápěči a na jedno nadechnutí vydrží pod hladinou až 10 minut, hluboké vodě se však vyhýbají, nedovedou aktivně plavat. Hroch je nejtěžším recentním druhem sudokopytníka a třetím nejtěžším suchozemským živočichem. Dospělý samec měří až 360 cm, dosahuje výšky v kohoutku 165 cm a hmotnosti přes tři tuny. Hroch si získává část potravy ve vodě, pomocí zubů vyrývá ze dna oddenky a kořeny, např. lotosu. Hroší žaludek je trojdílný, mimořádně objemný a žije v něm mnoho druhů symbiotických prvoků. Díky nim je hroch schopen strávit i velmi hrubou a vláknitou potravu. Hroch sežere denně 30–40 kg rostlinné potravy, což je v poměru k jeho velikosti relativně málo.
Jelen evropský je majestátní zvíře, které obývá lesy a horské oblasti Evropy, zvláště v severní části kontinentu. Tito jeleni jsou známí svými impozantními parohy, které každoročně shazují a poté jim znovu narůstají. Samci s rozvětvenými parohy se stávají dominantními vůdci svých skupin a zajišťují tak reprodukční úspěch. Laním parohy nikdy nenarůstají. Mládě jelena se nazývá kolouch. Jeleni evropští jsou zvířata noční, aktivní zejména za soumraku a v noci, kdy vyhledávají potravu a provádějí sociální interakce ve svých společenstvích. Jejich zbarvení, typické hnědé s bílými skvrnami, jim pomáhá se skrývat v lesním prostředí. Jeleni evropští jsou důležitou součástí ekosystémů, kde působí jako klíčoví přizpůsobiví býložravci, kteří ovlivňují rozložení rostlin a dalších organismů v lesních a horských oblastech.