Tučňák císařský je nejvyšší a nejtěžší ze všech tučňáků. Je endemitem Antarktidy. Samec má stejné zbarvení peří jako samice, bývá však o něco vyšší a těžší. Obecně druh dosahuje výšky až 122 centimetrů a váhy mezi 22–45 kilogramy. Tučňák císařský je známý svými cestami, které dospělí jedinci každý rok uskutečňují kvůli páření a krmení mláďat. Protože tučňák císařský nestaví žádné hnízdo, které by mu sloužilo ke znovunalezení svého partnera nebo mláděte, musí spoléhat na zvukovou komunikaci. Používá složité směsice zvuků, které jsou pro rozpoznání rodičů, mláďat a partnerů zásadní. Tučňák císařský se rozmnožuje v nejstudenějším prostředí ze všech ptáků – teplota vzduchu může klesnout na -40 °C a vítr může dosáhnout rychlosti až 144 km/h. Teplota vody je -1,8 °C, což je mnohem méně než průměrná teplota tučňákova těla (39 °C). Ochrana peří - tučňáci si pravidelně pera zobákem a křídly promašťují olejem (žluklým sekretem), který se tvoří u zadních per, tedy kořene ocasu. Peří je pak tímto zcela vodotěsné (nenasákne a neprofoukne - zabrání pronikání vody a zachová se izolace, kterou zajišťuje vrstva vzduchu mezi kůží a peřím). V přírodě tučňák císařský žije většinou okolo 20 let.
Jedná se o druhého největšího primáta na světě. Vyskytuje se pouze na malém území v horské oblasti na pomezí Konžské demokratické republiky, Ugandy a Rwandy. Nejčastěji obývají deštné pralesy. Samec může měřit více než 170 cm (při rozpětí předních končetin 200–270 cm). Samice jsou vždy menší, nepřesahují 150 cm. Zvládnou šplhat po stromech do výšky až 40 metrů. Navzdory své velikosti a síle gorily horské nepatří mezi agresivní tvory. Gorily horské jsou býložravci a tak jejich stravu tvoří především nízké zelené rostliny, listy, výhonky a v menší míře se živí i ovocem (asi 1,7 % potravy). Jejich strava je bohatá na vodu, takže nepotřebují pít. samice rodí mláďata jednou za čtyři roky, nebo ještě později. Zajímavostí je, že se rozmnožovat mohou i nedominantní samci, podíl jimi zplozených potomků je však relativně nízký. Samice je schopna zabřeznout pouze 3 dny v měsíci.
Žralok modrý patří mezi největší a nejrychlejší druhy žraloků. Obývá hluboké oceány po celém světě. Tento žralok je charakterizován svou modrou barvou na hřbetě a bílým břichem, což mu poskytuje efektivní maskování v otevřeném moři. Dosahuje délky až kolem 4 metrů a hmotnosti okolo 200 kg. Živí se převážně rybami a hlavonožci, a je schopen dlouhých migračních cest za potravou. Modrý žralok je považován za ohrožený druh kvůli nadměrnému rybolovu. Mnoho zemí a mezinárodních organizací se snaží chránit tohoto žraloka prostřednictvím ochranných opatření, včetně omezení rybolovu a vyhlášením chráněných mořských oblastí. Stejně jako ostatní druhy žraloků, i žralok modrý má vyvinuté smysly jako čich, zrak a hmat. Na spodní straně svého čenichu má také speciální receptory, které mu umožňují detekovat elektromagnetické pole vytvářené svaly kořisti. Díky nim dokáže na krátkou vzálenost identifikovat i nehybné živočichy, které prozradí tlukot srdce.
Tygr šavlozubý, také známý jako Smilodon, patřil k výjimečným šelmám jehož fosilní nálezy byly objeveny v Americe. Objevil se před asi 2,5 milionu lety, vymřel před asi 10 000 lety. Jeho výrazným rysem byly dlouhé špičáky, které byly skvělým nástrojem pro lov. Tygr šavlozubý byl uzpůsobený na lov větších kořisti a jeho silné tělo a silné končetiny mu umožňovaly efektivně pronásledovat svou oběť. Přestože tygr šavlozubý není dnes mezi námi, jeho jedinečná morfologie a lovecké schopnosti jsou fascinujícím objektem paleontologického zkoumání a zůstávají důležitou součástí historie života na Zemi.
Je rozšířena v jižní Africe, Botswaně, Namíbii, na jihu Zimbabwe a Angoly. V křovinatých oblastech i savanách a polopouštích. Žirafa je nejvyšší zvíře na zeměkouli. Je to celkově zvláštní zvíře. Žirafy jsou klidná a mírumilovná zvířata. Tvoří menší stáda většinou o 5-12 kusech, jsou ale známy i případy, kdy mělo stádo přes 150 kusů. Stádo vede stará a zkušená samice, která řídí veškerý život uvnitř. Živí se rostlinnou potravou. Okusuje větvičky a listí nejčastěji na akáciích, které omotává svým fialovým až 40 cm dlouhým jazykem. Žirafa vydrží poměrně dlouho bez vody (některé zdroje uvádí 30 dnů i víc) a v období sucha si vystačí s vodou z potravy. Při pití musí žirafa roztáhnout přední nohy, aby dosáhla na hladinu vody a je v této pozici velice zranitelná. Proto bývá u pití ostražitá. Běhá rychlostí až 50 km/h. V přírodě se dožívá 20–25 let, v zajetí až 33 let.
Netopýři jsou jedinými savci, kteří dokáží skutečně aktivně létat. Jejich přední končetiny jsou přeměněny na křídla, která jsou pokryta kůží a napínacím svalstvem. Netopýři jsou aktivní především v noci a spoléhají se převážně na echolokaci, což jim umožňuje lokalizovat kořist a navigovat ve tmě. Tato rozmanitá skupina zahrnuje mnoho druhů s různými velikostmi, životními strategiemi a preferencemi ohledně potravy. Někteří netopýři se živí hmyzem, jiní zase nektarem, plody nebo dokonce rybami. V některých kulturách jsou netopýři považováni za symbol štěstí, zatímco v jiných se k nim vážou mýty a pověsti. Důležitou roli hrají netopýři i v ekosystémech jako odbourávači škodlivých hmyzů, a mohou tak přispívat k udržení biologické rovnováhy. I přesto, že jsou často spojováni s temnotou a mystériem, jsou neocenitelnými tvory v přírodě s klíčovým významem pro ekosystémy, ve kterých žijí.
Otakárek fenyklový je denní motýl z čeledi otakárkovití (Papilionidae). Patří mezi nejkrásnější a největší denní motýly ČR (rozpětí křídel dosahuje velikosti 7–9 cm, přičemž délka předního křídla zpravidla činí 40–50 mm). Obývá rozsáhlé oblasti Evropy, Asie i Severní Ameriky. Nejčastěji se vyskytuje na loukách a lesních světlinách, ale i v horách a zahradách, kde samičky často kladou vajíčka. V poledne jich můžeme spatřit více na vyvýšeném místě v okolí.
Je typickým zástupcem savců obývajících Severní ledový oceán, příležitostně i sever Atlantského oceánu. Kly slouží mroži k rozrážení ledu, používají je i při vylézání z vody a pohybu na souši. Dále je používají k odtrhávání korýšů a měkkýšů ode dna. Jeho nejlepším smyslem je hmat a jeho hmatové vousy ho dokáží upozornit na kořist. Březost trvá zhruba 12 měsíců, samice rodí většinou jedno, občas dvě mláďata a po narození dosahuje malý mrož délky až 1,5 metru a hmotnosti 75 kg. Mrož lední je mohutné zvíře u něhož samci váží kolem 1210 kg a samice 830 kg. Samec je dlouhý 3,2 m a samice 2,7 m.
Adax núbijský je kriticky ohroženým druhem a patří mezi poslední a nervózní antilopy. Jsou jediným přímorožce se šroubovitě zatočenými rohy. Adax (Addax nasomaculatus) původně obýval okrajové části Sahary od východu až po západ. Dnes je – zejména kvůli pytlákům - kriticky ohrožený. V kohoutku dosahují výšky kolem jednoho metru, samci jsou o málo větší než samice. Obě pohlaví mají kroužkované rohy, průměrně 72 cm dlouhé, u samců mohou dosahovat délky až 120 cm, které tvoří u dospělých samic 1,5 – 2, u samců 2,5 – 3 spirály. Hmotnost: 60–125 kg, délka těla: 150–170 cm. Velkou část svého života stráví na místech bez povrchové vody, k životu jim stačí ta voda, kterou přijmou s potravou. Jsou aktivní v noci, ve dne odpočívají. Adaxové jsou pomalí, krátkonozí běžci a v přírodě proto často padnou za oběť rychlejším predátorům. Velkou část svého života stráví na místech bez povrchové vody, k životu jim stačí ta voda, kterou přijmou s potravou. Adax núbijský je chován v pěti desítkách evropských zoo. V Česku tento druh chová pět zoologických zahrad: Zoo Dvůr Králové nad Labem, Zoo Hodonín, Zoo Zlín, Zoo Olomouc a Zoo Praha.
Triceratops je nejznámější z tzv. rohatých dinosaurů (Cerapoda) a jedním z nejznámějších dinosaurů vůbec. Jeho třírohá hlava s kostěným límcem z něj učinila jeden z ikonických symbolů doby dinosaurů. Triceratops byl robustní čtyřnohý býložravec, jehož výška v nejvyšším bodě zad činila až 3 m, délka až kolem 9 metrů a hmotnost kolem sedmi až třinácti tun. Triceratops byl oblíbenou potravou známého tyrannosaura. Široký a zaokrouhlený límec chránil měkký krk zvířete před predátory. Také se předpokládá, že měl funkci ozdobnou při namlouvání a páření.
Je to savec, žije ve vodě i na souši. Jeho globální populace čítá zhruba 400–500 tisíc jedinců. Na souši se pohybuje po břiše. Délka těla 145 až 200 cm, hmotnost do 130 kg, samice jsou o něco menší. Srst je šedobílá až pískově zbarvená, bez síťovité kresby. Tuhé bílé vousy, zřetelně odstávající od kulaté, jakoby kočičí, hlavy. Tuleni žijí ve skupinách menších či větších rozměrů. Vylézají k odpočinku na písečné břehy, přičemž nejsou schopni používat svých zadních končetin, přetvořených do jakýchsi náhradních ploutví. Zato výtečně plavou, dovedou se skvěle potápět a dokážou v případě potřeby zůstat až 45 minut pod hladinou. Normální doba potopení je 5-10 minut, do větších hloubek se ve svém mělkém mořském okolí nepotřebují pouštět. Tuleni jsou hlavně požírači ryb, a proto jsou často pronásledováni rybáři. Chytají i užitkové ryby, jako lososy a dokážou vybrat ryby i z rybářských sítí. Samice tuleně se dožívají 30 až 35 let, zatímco samci jen 20 až 25 let.
Obývá savany, polopouště a hornaté oblasti v západní a východní Africe a patří k vůbec nejrozšířenějším africkým supům. Patří mezi středně velké supy s hmotností mezi 4 až 7 kg a délkou těla kolem 94 cm. Rozpětí křídel je okolo 218 cm. Má poměrně špatný čich, ale mimořádně dobrý zrak, kterým se řídí při hledání kořisti. Sup africký si staví velké hnízdo z větví a rostlin, do kterého klade jedno vejce (výjimečně až tři). Inkubace okolo 56 dní. Neustále se přibližují ke zdechlině a dokáží takhle znervóznit a přimět k opuštění mršiny například levharta.
Apatosaurus je jedním z nejznámějších dinosaurů. Žil v období svrchní jury, asi před 150 miliony let na severoamerickém kontinentu (středozápad USA především Colorado, Oklahoma a Utah). Běžně dosahoval délky 21-23 metrů, šířky 16 m a výšky 21 metrů. Hmotnost se odhaduje na 25-35 tun. Vzhledem k tomu, že se jednalo o býložravce, musel apatosaurus spořádat obrovské množství rostlinné potravy. Jeho lžícovité zuby umístěné v přední části čelistí se sice dobře hodily k mechanickému zpracování, ale podobně jako u ostatních sauropodů zůstává hádankou, jak mohla, tak maličká hlava a tlama, nashromáždit dostatek potravy k nasycení obrovského těla.Tělo apatosaura bylo neseno čtyřma sloupovitýma nohama, na každé z nich měl pět prstů. Ocas byl bičovitý (82 obratlů) a sloužil, dle paleontologů, především k obraně, nebo mohl také být jakýmsi komunikačním prostředkem. Ovšem jedná se pouze o teorii, kterou však nelze experimentálně potvrdit.
Jedná se o druhého největšího primáta na světě. Vyskytuje se pouze na malém území v horské oblasti na pomezí Konžské demokratické republiky, Ugandy a Rwandy. Nejčastěji obývají deštné pralesy. Samec může měřit více než 170 cm (při rozpětí předních končetin 200–270 cm). Samice jsou vždy menší, nepřesahují 150 cm. Zvládnou šplhat po stromech do výšky až 40 metrů. Navzdory své velikosti a síle gorily horské nepatří mezi agresivní tvory. Gorily horské jsou býložravci a tak jejich stravu tvoří především nízké zelené rostliny, listy, výhonky a v menší míře se živí i ovocem (asi 1,7 % potravy). Jejich strava je bohatá na vodu, takže nepotřebují pít. samice rodí mláďata jednou za čtyři roky, nebo ještě později. Zajímavostí je, že se rozmnožovat mohou i nedominantní samci, podíl jimi zplozených potomků je však relativně nízký. Samice je schopna zabřeznout pouze 3 dny v měsíci.
Žralok modrý patří mezi největší a nejrychlejší druhy žraloků. Obývá hluboké oceány po celém světě. Tento žralok je charakterizován svou modrou barvou na hřbetě a bílým břichem, což mu poskytuje efektivní maskování v otevřeném moři. Dosahuje délky až kolem 4 metrů a hmotnosti okolo 200 kg. Živí se převážně rybami a hlavonožci, a je schopen dlouhých migračních cest za potravou. Modrý žralok je považován za ohrožený druh kvůli nadměrnému rybolovu. Mnoho zemí a mezinárodních organizací se snaží chránit tohoto žraloka prostřednictvím ochranných opatření, včetně omezení rybolovu a vyhlášením chráněných mořských oblastí. Stejně jako ostatní druhy žraloků, i žralok modrý má vyvinuté smysly jako čich, zrak a hmat. Na spodní straně svého čenichu má také speciální receptory, které mu umožňují detekovat elektromagnetické pole vytvářené svaly kořisti. Díky nim dokáže na krátkou vzálenost identifikovat i nehybné živočichy, které prozradí tlukot srdce.
Tygr šavlozubý, také známý jako Smilodon, patřil k výjimečným šelmám jehož fosilní nálezy byly objeveny v Americe. Objevil se před asi 2,5 milionu lety, vymřel před asi 10 000 lety. Jeho výrazným rysem byly dlouhé špičáky, které byly skvělým nástrojem pro lov. Tygr šavlozubý byl uzpůsobený na lov větších kořisti a jeho silné tělo a silné končetiny mu umožňovaly efektivně pronásledovat svou oběť. Přestože tygr šavlozubý není dnes mezi námi, jeho jedinečná morfologie a lovecké schopnosti jsou fascinujícím objektem paleontologického zkoumání a zůstávají důležitou součástí historie života na Zemi.
Je rozšířena v jižní Africe, Botswaně, Namíbii, na jihu Zimbabwe a Angoly. V křovinatých oblastech i savanách a polopouštích. Žirafa je nejvyšší zvíře na zeměkouli. Je to celkově zvláštní zvíře. Žirafy jsou klidná a mírumilovná zvířata. Tvoří menší stáda většinou o 5-12 kusech, jsou ale známy i případy, kdy mělo stádo přes 150 kusů. Stádo vede stará a zkušená samice, která řídí veškerý život uvnitř. Živí se rostlinnou potravou. Okusuje větvičky a listí nejčastěji na akáciích, které omotává svým fialovým až 40 cm dlouhým jazykem. Žirafa vydrží poměrně dlouho bez vody (některé zdroje uvádí 30 dnů i víc) a v období sucha si vystačí s vodou z potravy. Při pití musí žirafa roztáhnout přední nohy, aby dosáhla na hladinu vody a je v této pozici velice zranitelná. Proto bývá u pití ostražitá. Běhá rychlostí až 50 km/h. V přírodě se dožívá 20–25 let, v zajetí až 33 let.
Netopýři jsou jedinými savci, kteří dokáží skutečně aktivně létat. Jejich přední končetiny jsou přeměněny na křídla, která jsou pokryta kůží a napínacím svalstvem. Netopýři jsou aktivní především v noci a spoléhají se převážně na echolokaci, což jim umožňuje lokalizovat kořist a navigovat ve tmě. Tato rozmanitá skupina zahrnuje mnoho druhů s různými velikostmi, životními strategiemi a preferencemi ohledně potravy. Někteří netopýři se živí hmyzem, jiní zase nektarem, plody nebo dokonce rybami. V některých kulturách jsou netopýři považováni za symbol štěstí, zatímco v jiných se k nim vážou mýty a pověsti. Důležitou roli hrají netopýři i v ekosystémech jako odbourávači škodlivých hmyzů, a mohou tak přispívat k udržení biologické rovnováhy. I přesto, že jsou často spojováni s temnotou a mystériem, jsou neocenitelnými tvory v přírodě s klíčovým významem pro ekosystémy, ve kterých žijí.
Otakárek fenyklový je denní motýl z čeledi otakárkovití (Papilionidae). Patří mezi nejkrásnější a největší denní motýly ČR (rozpětí křídel dosahuje velikosti 7–9 cm, přičemž délka předního křídla zpravidla činí 40–50 mm). Obývá rozsáhlé oblasti Evropy, Asie i Severní Ameriky. Nejčastěji se vyskytuje na loukách a lesních světlinách, ale i v horách a zahradách, kde samičky často kladou vajíčka. V poledne jich můžeme spatřit více na vyvýšeném místě v okolí.
Je typickým zástupcem savců obývajících Severní ledový oceán, příležitostně i sever Atlantského oceánu. Kly slouží mroži k rozrážení ledu, používají je i při vylézání z vody a pohybu na souši. Dále je používají k odtrhávání korýšů a měkkýšů ode dna. Jeho nejlepším smyslem je hmat a jeho hmatové vousy ho dokáží upozornit na kořist. Březost trvá zhruba 12 měsíců, samice rodí většinou jedno, občas dvě mláďata a po narození dosahuje malý mrož délky až 1,5 metru a hmotnosti 75 kg. Mrož lední je mohutné zvíře u něhož samci váží kolem 1210 kg a samice 830 kg. Samec je dlouhý 3,2 m a samice 2,7 m.
Adax núbijský je kriticky ohroženým druhem a patří mezi poslední a nervózní antilopy. Jsou jediným přímorožce se šroubovitě zatočenými rohy. Adax (Addax nasomaculatus) původně obýval okrajové části Sahary od východu až po západ. Dnes je – zejména kvůli pytlákům - kriticky ohrožený. V kohoutku dosahují výšky kolem jednoho metru, samci jsou o málo větší než samice. Obě pohlaví mají kroužkované rohy, průměrně 72 cm dlouhé, u samců mohou dosahovat délky až 120 cm, které tvoří u dospělých samic 1,5 – 2, u samců 2,5 – 3 spirály. Hmotnost: 60–125 kg, délka těla: 150–170 cm. Velkou část svého života stráví na místech bez povrchové vody, k životu jim stačí ta voda, kterou přijmou s potravou. Jsou aktivní v noci, ve dne odpočívají. Adaxové jsou pomalí, krátkonozí běžci a v přírodě proto často padnou za oběť rychlejším predátorům. Velkou část svého života stráví na místech bez povrchové vody, k životu jim stačí ta voda, kterou přijmou s potravou. Adax núbijský je chován v pěti desítkách evropských zoo. V Česku tento druh chová pět zoologických zahrad: Zoo Dvůr Králové nad Labem, Zoo Hodonín, Zoo Zlín, Zoo Olomouc a Zoo Praha.
Triceratops je nejznámější z tzv. rohatých dinosaurů (Cerapoda) a jedním z nejznámějších dinosaurů vůbec. Jeho třírohá hlava s kostěným límcem z něj učinila jeden z ikonických symbolů doby dinosaurů. Triceratops byl robustní čtyřnohý býložravec, jehož výška v nejvyšším bodě zad činila až 3 m, délka až kolem 9 metrů a hmotnost kolem sedmi až třinácti tun. Triceratops byl oblíbenou potravou známého tyrannosaura. Široký a zaokrouhlený límec chránil měkký krk zvířete před predátory. Také se předpokládá, že měl funkci ozdobnou při namlouvání a páření.
Je to savec, žije ve vodě i na souši. Jeho globální populace čítá zhruba 400–500 tisíc jedinců. Na souši se pohybuje po břiše. Délka těla 145 až 200 cm, hmotnost do 130 kg, samice jsou o něco menší. Srst je šedobílá až pískově zbarvená, bez síťovité kresby. Tuhé bílé vousy, zřetelně odstávající od kulaté, jakoby kočičí, hlavy. Tuleni žijí ve skupinách menších či větších rozměrů. Vylézají k odpočinku na písečné břehy, přičemž nejsou schopni používat svých zadních končetin, přetvořených do jakýchsi náhradních ploutví. Zato výtečně plavou, dovedou se skvěle potápět a dokážou v případě potřeby zůstat až 45 minut pod hladinou. Normální doba potopení je 5-10 minut, do větších hloubek se ve svém mělkém mořském okolí nepotřebují pouštět. Tuleni jsou hlavně požírači ryb, a proto jsou často pronásledováni rybáři. Chytají i užitkové ryby, jako lososy a dokážou vybrat ryby i z rybářských sítí. Samice tuleně se dožívají 30 až 35 let, zatímco samci jen 20 až 25 let.
Zajíc žije téměř na celém světě. Nejvíce mu vyhovují nížiny a pahorkatiny v teplých oblastech, kde se střídá úrodné pole s malými lesíky. Délka těla zajíce i zaječice je 60 až 80 cm. Ocas (pírko) je dlouhý 7 až 11 cm. Hmotnost zajíce je 3,5 až 7 kg. Ze smyslů je výborně vyvinutý sluch a na kratší vzdálenost je velmi dobrý i čich. Zrak je slabší, zpozoruje jen pohyb. Zajíc žije samotářsky. Při pasení se pohybuje velmi pomalu, hopsá a tichounce si mumlá. Často panáčkuje a sleduje okolí. Při vyrušení se zachraňuje rychlým během. Dokáže vyvinout rychlost až 60 km za hodinu. Dokonce umí bleskově změnit směr, kličkuje a jeho odskoky bývají až 7 m dlouhé. Potravou jsou mu zemědělské plodiny, trávy, plevele, letorosty keřů a stromů. Rád ohlodává i kůru stromků. Každá zaječka za rok odrodí 7 až 10 zajíčků. Mnoho z nich však uhyne, zvláště za mokrého počasí, za rok přežijí jen 2 až 4 mláďata. Zajíc se může dožít 12 let, ale v přírodě jen málokterý přežije třetí rok života.
Býk skotský náhorní je plemeno dobytka původem ze Skotska. Tito býci jsou charakterističtí svými velkými rohy, které mohou dosahovat velkého rozpětí. Jejich srst je dlouhá, hustá a často mají charakteristickou hřívu. Býci skotského náhorního plemene jsou odolní a schopní se pohybovat v náročných horských podmínkách. Jsou využíváni pro produkci masa a mléka. Díky svému robustnímu vzhledu a výraznému chování jsou často považováni za symbol skotské krajiny. Ochota přežívat v náročném prostředí a vynikající adaptační schopnosti dělají z býků skotského náhorního plemene jedinečný a obdivovaný dobytek.
Jelen evropský je majestátní zvíře, které obývá lesy a horské oblasti Evropy, zvláště v severní části kontinentu. Tito jeleni jsou známí svými impozantními parohy, které každoročně shazují a poté jim znovu narůstají. Samci s rozvětvenými parohy se stávají dominantními vůdci svých skupin a zajišťují tak reprodukční úspěch. Laním parohy nikdy nenarůstají. Jeleni evropští jsou zvířata noční, aktivní zejména za soumraku a v noci, kdy vyhledávají potravu a provádějí sociální interakce ve svých společenstvích. Jejich zbarvení, typické hnědé s bílými skvrnami, jim pomáhá se skrývat v lesním prostředí. Jeleni evropští jsou důležitou součástí ekosystémů, kde působí jako klíčoví přizpůsobiví býložravci, kteří ovlivňují rozložení rostlin a dalších organismů v lesních a horských oblastech.
Surikata, známá také jako hrabačka surikata nebo promyka surikata je malý savec. Tyto sympatické tvory jsou domácí v jižní Africe, zejména v pouštních oblastech Namibie, Botswany a Jihoafrické republiky. Surikaty jsou známé svou společenskou organizací v rodinných skupinách, které žijí v podzemních norách. Jsou aktivní během dne a loví převážně hmyz, ale také menší obratlovce a plazy. Kolonii vévodí dominantní pár, který se jako jediný rozmnožuje. V době, kdy většina členů kolonie hledá potravu, někteří jedinci z kolonie hlídkují na vyvýšených místech proti predátorům, především dravým ptákům. Surikata dobře vidí do dálky, hůře už na blízko.
Mravenečník velký je suchozemský savec obývající lesy a tropické oblasti Střední a Jižní Ameriky. Tento druh je známý svým charakteristickým vzhledem, včetně dlouhého a štíhlého těla, dlouhého ocasu a dlouhého čenichu, který používá k vyhledávání termitů a mravenců, které jsou jeho hlavní potravou. Mravenečník velký má dlouhý jazyk, kterým dokáže proniknout do hnízd termitů a mravenců a vytáhnout potravu. Mravenečník velký měří až 60 cm a má až 12,5 mm široký jazyk. Při lovu potravy jazyk pokrývá lepkavá slina, která zachycuje drobný hmyz.
Medvíďata se rodí slepá a hluchá, o hmotností 450 až 900 gramů. Ve věku 4–5 měsíců jsou již schopna pozřít tuhou stravu a až do stáří 2–3 let sbírají zkušenosti od své matky. Do pohlavní zralosti se dostanou při dovršení čtvrtého až šestého roku života. Lední medvěd se ve volné přírodě jen zřídka dožije více než 25 let. Lední medvěd tráví více než polovinu svého života na mořském ledě. Medvěd lední je ze všech medvědů nejvíce specializovaný na masitou stravu, trávicí ústrojí má k tomu přímo uzpůsobené. Živí se převážně lovem a jeho nejčastější kořistí bývají tuleni. Velikost 4 cm.
Netopýři jsou jedinými savci, kteří dokáží skutečně aktivně létat. Jejich přední končetiny jsou přeměněny na křídla, která jsou pokryta kůží a napínacím svalstvem. Netopýři jsou aktivní především v noci a spoléhají se převážně na echolokaci, což jim umožňuje lokalizovat kořist a navigovat ve tmě. Tato rozmanitá skupina zahrnuje mnoho druhů s různými velikostmi, životními strategiemi a preferencemi ohledně potravy. Někteří netopýři se živí hmyzem, jiní zase nektarem, plody nebo dokonce rybami. V některých kulturách jsou netopýři považováni za symbol štěstí, zatímco v jiných se k nim vážou mýty a pověsti. Důležitou roli hrají netopýři i v ekosystémech jako odbourávači škodlivých hmyzů, a mohou tak přispívat k udržení biologické rovnováhy. I přesto, že jsou často spojováni s temnotou a mystériem, jsou neocenitelnými tvory v přírodě s klíčovým významem pro ekosystémy, ve kterých žijí.
Tento stromový savec zavalitého těla bývá dlouhý 50 až 60 cm a vážívá 4 až 4,5 kg. Má krátký ocas (5 cm), jeho hlava je oblá s tupým nosem, ušní boltce nemá. Končetiny jsou poměrně slabé, přední jsou téměř dvakrát tak dlouhé jako zadní, všechna chodidla jsou zakončena třemi srostlými prsty se silnými, zahnutými drápy z nichž prostřední je nejdelší (až 7,5 cm). Samice má na hrudi dvě mléčné žlázy. Dlouhý krk obsahuje devět obratlů a je velmi pohyblivý, dovoluje otočit hlavu o více než 180°.
Zajíc žije téměř na celém světě. Nejvíce mu vyhovují nížiny a pahorkatiny v teplých oblastech, kde se střídá úrodné pole s malými lesíky. Délka těla zajíce i zaječice je 60 až 80 cm. Ocas (pírko) je dlouhý 7 až 11 cm. Hmotnost zajíce je 3,5 až 7 kg. Ze smyslů je výborně vyvinutý sluch a na kratší vzdálenost je velmi dobrý i čich. Zrak je slabší, zpozoruje jen pohyb. Zajíc žije samotářsky. Při pasení se pohybuje velmi pomalu, hopsá a tichounce si mumlá. Často panáčkuje a sleduje okolí. Při vyrušení se zachraňuje rychlým během. Dokáže vyvinout rychlost až 60 km za hodinu. Dokonce umí bleskově změnit směr, kličkuje a jeho odskoky bývají až 7 m dlouhé. Potravou jsou mu zemědělské plodiny, trávy, plevele, letorosty keřů a stromů. Rád ohlodává i kůru stromků. Každá zaječka za rok odrodí 7 až 10 zajíčků. Mnoho z nich však uhyne, zvláště za mokrého počasí, za rok přežijí jen 2 až 4 mláďata. Zajíc se může dožít 12 let, ale v přírodě jen málokterý přežije třetí rok života.
Býk skotský náhorní je plemeno dobytka původem ze Skotska. Tito býci jsou charakterističtí svými velkými rohy, které mohou dosahovat velkého rozpětí. Jejich srst je dlouhá, hustá a často mají charakteristickou hřívu. Býci skotského náhorního plemene jsou odolní a schopní se pohybovat v náročných horských podmínkách. Jsou využíváni pro produkci masa a mléka. Díky svému robustnímu vzhledu a výraznému chování jsou často považováni za symbol skotské krajiny. Ochota přežívat v náročném prostředí a vynikající adaptační schopnosti dělají z býků skotského náhorního plemene jedinečný a obdivovaný dobytek.
Jelen evropský je majestátní zvíře, které obývá lesy a horské oblasti Evropy, zvláště v severní části kontinentu. Tito jeleni jsou známí svými impozantními parohy, které každoročně shazují a poté jim znovu narůstají. Samci s rozvětvenými parohy se stávají dominantními vůdci svých skupin a zajišťují tak reprodukční úspěch. Laním parohy nikdy nenarůstají. Jeleni evropští jsou zvířata noční, aktivní zejména za soumraku a v noci, kdy vyhledávají potravu a provádějí sociální interakce ve svých společenstvích. Jejich zbarvení, typické hnědé s bílými skvrnami, jim pomáhá se skrývat v lesním prostředí. Jeleni evropští jsou důležitou součástí ekosystémů, kde působí jako klíčoví přizpůsobiví býložravci, kteří ovlivňují rozložení rostlin a dalších organismů v lesních a horských oblastech.
Surikata, známá také jako hrabačka surikata nebo promyka surikata je malý savec. Tyto sympatické tvory jsou domácí v jižní Africe, zejména v pouštních oblastech Namibie, Botswany a Jihoafrické republiky. Surikaty jsou známé svou společenskou organizací v rodinných skupinách, které žijí v podzemních norách. Jsou aktivní během dne a loví převážně hmyz, ale také menší obratlovce a plazy. Kolonii vévodí dominantní pár, který se jako jediný rozmnožuje. V době, kdy většina členů kolonie hledá potravu, někteří jedinci z kolonie hlídkují na vyvýšených místech proti predátorům, především dravým ptákům. Surikata dobře vidí do dálky, hůře už na blízko.
Mravenečník velký je suchozemský savec obývající lesy a tropické oblasti Střední a Jižní Ameriky. Tento druh je známý svým charakteristickým vzhledem, včetně dlouhého a štíhlého těla, dlouhého ocasu a dlouhého čenichu, který používá k vyhledávání termitů a mravenců, které jsou jeho hlavní potravou. Mravenečník velký má dlouhý jazyk, kterým dokáže proniknout do hnízd termitů a mravenců a vytáhnout potravu. Mravenečník velký měří až 60 cm a má až 12,5 mm široký jazyk. Při lovu potravy jazyk pokrývá lepkavá slina, která zachycuje drobný hmyz.
Medvíďata se rodí slepá a hluchá, o hmotností 450 až 900 gramů. Ve věku 4–5 měsíců jsou již schopna pozřít tuhou stravu a až do stáří 2–3 let sbírají zkušenosti od své matky. Do pohlavní zralosti se dostanou při dovršení čtvrtého až šestého roku života. Lední medvěd se ve volné přírodě jen zřídka dožije více než 25 let. Lední medvěd tráví více než polovinu svého života na mořském ledě. Medvěd lední je ze všech medvědů nejvíce specializovaný na masitou stravu, trávicí ústrojí má k tomu přímo uzpůsobené. Živí se převážně lovem a jeho nejčastější kořistí bývají tuleni. Velikost 4 cm.
Netopýři jsou jedinými savci, kteří dokáží skutečně aktivně létat. Jejich přední končetiny jsou přeměněny na křídla, která jsou pokryta kůží a napínacím svalstvem. Netopýři jsou aktivní především v noci a spoléhají se převážně na echolokaci, což jim umožňuje lokalizovat kořist a navigovat ve tmě. Tato rozmanitá skupina zahrnuje mnoho druhů s různými velikostmi, životními strategiemi a preferencemi ohledně potravy. Někteří netopýři se živí hmyzem, jiní zase nektarem, plody nebo dokonce rybami. V některých kulturách jsou netopýři považováni za symbol štěstí, zatímco v jiných se k nim vážou mýty a pověsti. Důležitou roli hrají netopýři i v ekosystémech jako odbourávači škodlivých hmyzů, a mohou tak přispívat k udržení biologické rovnováhy. I přesto, že jsou často spojováni s temnotou a mystériem, jsou neocenitelnými tvory v přírodě s klíčovým významem pro ekosystémy, ve kterých žijí.
Tento stromový savec zavalitého těla bývá dlouhý 50 až 60 cm a vážívá 4 až 4,5 kg. Má krátký ocas (5 cm), jeho hlava je oblá s tupým nosem, ušní boltce nemá. Končetiny jsou poměrně slabé, přední jsou téměř dvakrát tak dlouhé jako zadní, všechna chodidla jsou zakončena třemi srostlými prsty se silnými, zahnutými drápy z nichž prostřední je nejdelší (až 7,5 cm). Samice má na hrudi dvě mléčné žlázy. Dlouhý krk obsahuje devět obratlů a je velmi pohyblivý, dovoluje otočit hlavu o více než 180°.
Zajíc žije téměř na celém světě. Nejvíce mu vyhovují nížiny a pahorkatiny v teplých oblastech, kde se střídá úrodné pole s malými lesíky. Délka těla zajíce i zaječice je 60 až 80 cm. Ocas (pírko) je dlouhý 7 až 11 cm. Hmotnost zajíce je 3,5 až 7 kg. Ze smyslů je výborně vyvinutý sluch a na kratší vzdálenost je velmi dobrý i čich. Zrak je slabší, zpozoruje jen pohyb. Zajíc žije samotářsky. Při pasení se pohybuje velmi pomalu, hopsá a tichounce si mumlá. Často panáčkuje a sleduje okolí. Při vyrušení se zachraňuje rychlým během. Dokáže vyvinout rychlost až 60 km za hodinu. Dokonce umí bleskově změnit směr, kličkuje a jeho odskoky bývají až 7 m dlouhé. Potravou jsou mu zemědělské plodiny, trávy, plevele, letorosty keřů a stromů. Rád ohlodává i kůru stromků. Každá zaječka za rok odrodí 7 až 10 zajíčků. Mnoho z nich však uhyne, zvláště za mokrého počasí, za rok přežijí jen 2 až 4 mláďata. Zajíc se může dožít 12 let, ale v přírodě jen málokterý přežije třetí rok života.
Býk skotský náhorní je plemeno dobytka původem ze Skotska. Tito býci jsou charakterističtí svými velkými rohy, které mohou dosahovat velkého rozpětí. Jejich srst je dlouhá, hustá a často mají charakteristickou hřívu. Býci skotského náhorního plemene jsou odolní a schopní se pohybovat v náročných horských podmínkách. Jsou využíváni pro produkci masa a mléka. Díky svému robustnímu vzhledu a výraznému chování jsou často považováni za symbol skotské krajiny. Ochota přežívat v náročném prostředí a vynikající adaptační schopnosti dělají z býků skotského náhorního plemene jedinečný a obdivovaný dobytek.