ZOOted

Tyrannosaurus rex je v současnosti asi nejznámější dravý dinosaurus. Název je odvozen z řeckého tyrannos = vládce, resp. krutovládce a latinského rex = král. Je zde reálný odhad, že největší tyranosauři běžně dosahovali parametrů okolo 14 m délky a 7,5 t hmotnosti. V lovu mu pomáhal skvělý zrak a čich. Inteligencí zrovna ale nevynikal, jeho EQ (emocionální kvocient) ale byl 2,5 krát větší než u současných krokodýlů. Tyrannosaurus měl nepředstavitelnou sílu stisku čelistí. Dospělosti t-rex dosahoval v cca 18 letech a dožívali se okolo 30 roků. Byl to lovec i mrchožrout, který nepohrdl žádným masem.

Bývá označován také jako drabař. Divoký velbloud dvouhrbý je v přírodě kriticky ohrožený druh. Ohrožen je pytláctvím a degradací životního prostředí. Začali je častěji lovit také vlci, kteří na ně číhají u ubývajících vodních zdrojů. Divoký velbloud obývá stepi a pouštní oblasti, kde teploty v zimě klesají až k –30 °C a v létě dosahují až +40 °C. Životu v nehostinných podmínkách je výborně přizpůsoben – má dva prsty s pružnými mozoly, které brání boření, má uzavíratelné nozdry a oči před pískem chrání husté řasy. Díky zásobnímu tuku v hrbech vydrží dlouhé týdny bez vody i potravy. Bez problémů překoná až 20% úbytek vody v těle. Nezadržují vodu v hrbech (jak se někdy mylně uvádí), ale ve vystélce žaludku. Ledviny jsou schopné koncentrovat moč a snižovat tak ztrátu vody. Velbloudi vydrží až 40 dní bez potravy a na rozdíl od lam také mnoho dní bez vody. Průměrná délka života velbloudů se pohybuje mezi 40 a 50 lety.

Velbloud jednohrbý je označovaný často jako dromedár nebo dromedář. V přírodě už je vyhuben a žije jen ve zdomácnělé formě. Zde slouží k přenášení těžkých nákladů nebo jako dopravní prostředek. Typickým znakem dromedára je jeden hrb na hřbetě, který pohlcuje teplo a chrání tak zvíře před sluncem. Kromě toho obsahuje zásobní tuk, jehož odbouráváním se uvolňuje energie a voda. Velbloud jednohrbý je velké zvíře s dlouhýma nohama dlouhé 2,2 až 3,4 m a vážící 450–550 kg. Má krémově světle hnědou hrubou srst nejdelší na temeni, krku, hrdle a hrbu a ocas měřící 50 cm. Na očích má dvouvrstvé řasy, které ho ochraňují před vniknutím písku do očí. Průměrná délka života velbloudů se pohybuje kolem 40 let.

Velociraptor byl poměrně malý, srpodrápý teropodní dinosaurus, patřící mezi dravé dromaeosauridy. Velociraptor byl jen asi 1,8-2,1 metru dlouhý a zaživa vážil kolem 20 kilogramů. Výškou hřbetu nepřesáhl zhruba 80 cm, dosahoval tedy velikosti statného psa. Měl drobné ostré zuby a "srpovitý" dráp na noze o délce kolem 6 cm. Dráp nesloužil jako řezná zbraň, ale jako nástroj, díky němuž mohl lovec imobilizovat kořist, nebo se na ni udržet, pokud se jednalo o větší zvíře. Tento malý teropod žil v období svrchní křídy asi před 75 až 71 miliony let. V roce 2007 byla publikována studie, která dokazuje přítomnost pernatého pokryvu těla u tohoto dinosaura. Na základě „úchytů“ na kostech je jisté, že tito dinosauři byli alespoň na končetinách vybaveni pernatým integumentem.

Velociraptor byl poměrně malý, srpodrápý teropodní dinosaurus, patřící mezi dravé dromaeosauridy. Velociraptor byl jen asi 1,8-2,1 metru dlouhý a zaživa vážil kolem 20 kilogramů. Výškou hřbetu nepřesáhl zhruba 80 cm, dosahoval tedy velikosti statného psa. Měl drobné ostré zuby a "srpovitý" dráp na noze o délce kolem 6 cm. Dráp nesloužil jako řezná zbraň, ale jako nástroj, díky němuž mohl lovec imobilizovat kořist, nebo se na ni udržet, pokud se jednalo o větší zvíře. Tento malý teropod žil v období svrchní křídy asi před 75 až 71 miliony let. V roce 2007 byla publikována studie, která dokazuje přítomnost pernatého pokryvu těla u tohoto dinosaura. Na základě „úchytů“ na kostech je jisté, že tito dinosauři byli alespoň na končetinách vybaveni pernatým integumentem.

Veverka obecná je středně velký hlodavec. V České republice ji nalezneme v lesích všech typů, parcích, alejích, větších zahradách nebo hřbitovech se stromovým porostem. Má zrzavou, černou a někdy hnědou srst. Obvykle dorůstá 19 až 23 cm a dosahuje hmotnosti mezi 250 až 340 g. Huňatý ocas, který napomáhá udržovat rovnováhu při lezení a skocích na stromech a který veverka využívá jako „pokrývku“ těla při spánku, je 14,5 až 20 cm dlouhý. Veverka obecná žije až na období rozmnožování samotářským způsobem života a jiným veverkám se většinou vyhýbá. Ačkoli je strava veverek spíše rostlinná, nezřídka kdy se stává, že sežerou též drobný hmyz, vejce nebo mláďata zpěvných ptáků, ještěrky či jiné menší savce. V současné době veverku obecnou nejvíce ohrožuje ztráta lesů, jejího přirozeného prostředí, a v některých zemích konkurence zavlečené veverky popelavé. V zajetí se dožívají i více než 10 let, ale v přírodě je jejich život plný nástrah a nebezpečí obvykle mnohem kratší.

Vydra říční patří mezi vodní savce, které se vyznačují štíhlým tělem, krátkýma nohama a charakteristickým plovacím ocasem. Jejich srst je hustá a hladká, obvykle tmavě hnědá nebo černá, a přizpůsobená k udržování tělesné teploty ve vodě. Vydry mají výborný čich a sluch, což jim pomáhá při lovu pod vodou. Jsou aktivní ve dne i v noci a živí se převážně rybami. Vydře říční zároveň přirozeně hrozí nebezpečí od lidí, zejména kvůli ztrátě přirozeného prostředí a lovu pro kožešinu. Jejich odolnost a zručnost ve vodním prostředí ji činí fascinujícím tvorem přírody, který hraje klíčovou roli v ekosystémech vodních toků.

Zajíc žije téměř na celém světě. Nejvíce mu vyhovují nížiny a pahorkatiny v teplých oblastech, kde se střídá úrodné pole s malými lesíky. Délka těla zajíce i zaječice je 60 až 80 cm. Ocas (pírko) je dlouhý 7 až 11 cm. Hmotnost zajíce je 3,5 až 7 kg. Ze smyslů je výborně vyvinutý sluch a na kratší vzdálenost je velmi dobrý i čich. Zrak je slabší, zpozoruje jen pohyb. Zajíc žije samotářsky. Při pasení se pohybuje velmi pomalu, hopsá a tichounce si mumlá. Často panáčkuje a sleduje okolí. Při vyrušení se zachraňuje rychlým během. Dokáže vyvinout rychlost až 60 km za hodinu. Dokonce umí bleskově změnit směr, kličkuje a jeho odskoky bývají až 7 m dlouhé. Potravou jsou mu zemědělské plodiny, trávy, plevele, letorosty keřů a stromů. Rád ohlodává i kůru stromků. Každá zaječka za rok odrodí 7 až 10 zajíčků. Mnoho z nich však uhyne, zvláště za mokrého počasí, za rok přežijí jen 2 až 4 mláďata. Zajíc se může dožít 12 let, ale v přírodě jen málokterý přežije třetí rok života. Rozměr zajíčka: 6 cm Vhodné od 3 let

Zajíc žije téměř na celém světě. Nejvíce mu vyhovují nížiny a pahorkatiny v teplých oblastech, kde se střídá úrodné pole s malými lesíky. Délka těla zajíce i zaječice je 60 až 80 cm. Ocas (pírko) je dlouhý 7 až 11 cm. Hmotnost zajíce je 3,5 až 7 kg. Ze smyslů je výborně vyvinutý sluch a na kratší vzdálenost je velmi dobrý i čich. Zrak je slabší, zpozoruje jen pohyb. Zajíc žije samotářsky. Při pasení se pohybuje velmi pomalu, hopsá a tichounce si mumlá. Často panáčkuje a sleduje okolí. Při vyrušení se zachraňuje rychlým během. Dokáže vyvinout rychlost až 60 km za hodinu. Dokonce umí bleskově změnit směr, kličkuje a jeho odskoky bývají až 7 m dlouhé. Potravou jsou mu zemědělské plodiny, trávy, plevele, letorosty keřů a stromů. Rád ohlodává i kůru stromků. Každá zaječka za rok odrodí 7 až 10 zajíčků. Mnoho z nich však uhyne, zvláště za mokrého počasí, za rok přežijí jen 2 až 4 mláďata. Zajíc se může dožít 12 let, ale v přírodě jen málokterý přežije třetí rok života.

Koza domácí je menší domestikovaný přežvýkavec, patřící mezi nejstarší užitková zvířata, člověk ji chová bezmála 10 tisíc let. V češtině se samice se nazývá koza, samec kozel, v jihozápadočeských nářečích také pukl či puk, ve východomoravských nářečích cap. Vykastrovaný kozel se označuje slovem hňup; hňup je méně agresivní, maso hňupů má slabší specifický zápach. Mládě se nazývá kůzle nebo kozle. V Evropě se kozy chovají nejčastěji pro mléko, případně maso. Kozí mléko je prospěšné zdraví, má vyšší obsah tuku a nižší obsah laktózy než mléko kravské. Čerstvé kozí mléko má charakteristický kozí pach, který je mnoha konzumentům nepříjemný. Intenzita pachu závisí na plemeni kozy, způsobu ustájení i krmení.

Český strakatý skot patří do skupiny plemen horského strakatého skotu. Zemí původu pro plemena této skupiny je Švýcarsko. Zbarvení srsti je červenostrakaté, hlava a spodní části končetin jsou převážně bílé, jinak převažují barevné plochy. Výška v kříži u dospělých krav je 140–144 cm, při živé hmotnosti 650 - 750 kg. Je to plemeno s dvoustrannou užitkovostí s poměrem mléčné a masné produkce 60:40. Požadavek na mléčnou užitkovost je 6000 - 7000 kg mléka za laktaci s vysokým obsahem tuku a bílkoviny.