ZOOted

Andulka neboli papoušek vlnkovaný je malý a velmi oblíbený papoušek z Austrálie. Je to ideální pták pro začínajícího chovatele, který potřebuje nabrat zkušenosti. Jedná se o velmi společenského papouška. Lze jej chovat jako “mazlíka” a pak je schopný naučit se i několik jednoduchých slov, nebo jako hejnového ptáka ve venkovní voliéře. V přírodě se andulky vlnkované živí především travními semeny. Ty se v lidské péči nahrazují pomocí různých druhů prosa (žluté, šedé, senegalské, čumíza...), lesknice, loupaným a neloupaným ovsem. Hnízdit může celoročně, obzvláště pak v příhodnou dobu, například s příchodem dešťů. Samička snáší průměrně 5 vajec, které sama zahřívá asi 18 dní. Dorůstá délky těla kolem 18 cm (i s ocasem) a v přírodě dosahuje hmotnosti 26–40 gramů, v zajetí až 60 gramů. Příklady barevných mutací: šedé, modré, žluté, bílé, skořicové, opalíny, recesivní či dominantní straky, duhové atd. Dožívá se 8 – 12 let.

Adax núbijský je kriticky ohroženým druhem a patří mezi poslední a nervózní antilopy. Jsou jediným přímorožce se šroubovitě zatočenými rohy. Adax (Addax nasomaculatus) původně obýval okrajové části Sahary od východu až po západ. Dnes je – zejména kvůli pytlákům - kriticky ohrožený. V kohoutku dosahují výšky kolem jednoho metru, samci jsou o málo větší než samice. Obě pohlaví mají kroužkované rohy, průměrně 72 cm dlouhé, u samců mohou dosahovat délky až 120 cm, které tvoří u dospělých samic 1,5 – 2, u samců 2,5 – 3 spirály. Hmotnost: 60–125 kg, délka těla: 150–170 cm. Velkou část svého života stráví na místech bez povrchové vody, k životu jim stačí ta voda, kterou přijmou s potravou. Jsou aktivní v noci, ve dne odpočívají. Adaxové jsou pomalí, krátkonozí běžci a v přírodě proto často padnou za oběť rychlejším predátorům. Velkou část svého života stráví na místech bez povrchové vody, k životu jim stačí ta voda, kterou přijmou s potravou. Adax núbijský je chován v pěti desítkách evropských zoo. V Česku tento druh chová pět zoologických zahrad: Zoo Dvůr Králové nad Labem, Zoo Hodonín, Zoo Zlín, Zoo Olomouc a Zoo Praha.

Apatosaurus je jedním z nejznámějších dinosaurů. Žil v období svrchní jury, asi před 150 miliony let na severoamerickém kontinentu (středozápad USA především Colorado, Oklahoma a Utah). Běžně dosahoval délky 21-23 metrů, šířky 16 m a výšky 21 metrů. Hmotnost se odhaduje na 25-35 tun. Vzhledem k tomu, že se jednalo o býložravce, musel apatosaurus spořádat obrovské množství rostlinné potravy. Jeho lžícovité zuby umístěné v přední části čelistí se sice dobře hodily k mechanickému zpracování, ale podobně jako u ostatních sauropodů zůstává hádankou, jak mohla, tak maličká hlava a tlama, nashromáždit dostatek potravy k nasycení obrovského těla.Tělo apatosaura bylo neseno čtyřma sloupovitýma nohama, na každé z nich měl pět prstů. Ocas byl bičovitý (82 obratlů) a sloužil, dle paleontologů, především k obraně, nebo mohl také být jakýmsi komunikačním prostředkem. Ovšem jedná se pouze o teorii, kterou však nelze experimentálně potvrdit.

Tento druh patří mezi nejznámější a nejčastěji chované velké papoušky z rodu Ara. Jeho domovem je severní a centrální část Jižní Ameriky. Velice důležité jsou pro něj vzrostlé stromy s dutinami, kde si tvoří hnízda. Samička snáší 2 - 4 vejce, na kterých sedí pouze samice (23-27 dní), zatímco samec jí krmí. O mláďata se starají oba rodiče až do osamostatnění, hnízdo mláďata opouští cca po 3 měsících. Ara má velmi dobré charakteristické vlastnosti pro ochočení ze všech arů. Co se týče chovu arů, není vhodným druhem pro začátečníky. Jeho vysoká inteligence a fixace na člověka se odráží v nutnosti neustálého přísunu podnětů a velké časové náročnosti chovance srovnatelné se psem. Pokud se pták chovaný v kleci nudí, nastávají těžko řešitelné psychické poruchy projevující se agresivitou, křikem nebo fyzickým sebepoškozováním. Jiné je to při voliérovém chovu v párech. Živí se plody, ořechy a kokosové ořechy. Za potravou létá až 25 kilometrů daleko. Všichni arové jsou dlouhověcí ptáci, v zajetí se dožívají více než 50 let.

Bizon americký či severoamerický je mohutné zvíře z čeledi turovitých. Obrovská stáda bizonů čítající statisíce, či možná i milióny se kdysi proháněla po celé severní Americe od Aljašky po Mexický záliv. Tělo je pokryto krátkou hnědou srstí, jež v přední části trupu přechází v delší chlupy, které mají na hlavě tmavou barvu. Poslední krční a první hrudní obratle mají velmi dlouhé trnové výběžky, jež tak společně s mohutným svalstvem vytvářejí charakteristický hrb. Vzdálenost mezi rohy je téměř 50 cm. Bizoni mají 32 zubů – 24 stoliček a 8 řezáků. 50 cm dlouhá oháňka slouží k odhánění hmyzu. Zrak je slabý, bizoni rozeznávají pouze pohyb. Naproti tomu mají výborný čich – dokážou větřit až na vzdálenost dvou kilometrů, ucítí trávu pod třiceticentimetrovou pokrývkou sněhu. Ačkoli vypadají těžkopádně, v cvalu dosahují rychlosti okolo 50 km/hod. Tímto tempem jsou schopni běžet půl hodiny i déle. Dožívají se 15 až 20 let.

Chameleon jemenský je plaz s výraznými schopnostmi přizpůsobení se prostředí. Tento chameleon, původem z jemenských lesů je známý svou schopností měnit barvu kůže podle okolního prostředí a své nálady. Jeho výrazné oči pohybující se nezávisle na sobě mu umožňují snadněji lokalizovat kořist i potenciální nebezpečí. Chameleon jemenský se živí převážně hmyzem a drobnými bezobratlými a svou kořist loví pomocí rychlých a přesných pohybů jazyka, který dokáže vystřelit až na několik desítek centimetrů. Je to fascinující tvor, který si získává pozornost svou proměnlivou barvou a elegantním pohybem.

Jedná se o velmi inteligentního hlavonožce žijícího v moři a oceánech. Spolu s krakaticemi patří k největším měkkýšům a největším bezobratlovcům. Žije ve větších hloubkách. Chobotnice velká narůstá do délky 3–5 metrů a váží 10–50 kg. Rekordní jedinec měl však údajně rozpětí chapadel 9,8 metru a vážil až 272 kg. Plazí se po dně pomocí dlouhých chapadel, která jsou pokrytá přísavkami. Úkryt vyhledává v korálech, pod balvany a v puklinách. Dožívá se 4 roků. V ohrožení mění barvu nebo vypustí oblak „inkoustu“, který ji zahalí. Mladí jedinci si vyhrabávají díry pod kameny, v písku nebo ve štěrku, kde nacházejí útočiště před predátory (např. před tuleni, mořskými vydrami, žraloky nebo velkými rybami). Chobotnice velká loví potravu hlavně v noci. Živí se především kraby a humry, jakož i jinými korýši a měkkýši, menšími chobotnicemi a rybami. Potravu často konzumuje ve svém úkrytu.

Daněk evropský, který je také znám pod názvem skvrnitý (Dama dama L., 1758), patří do čeledi jelenovitých. Jeho charakteristickými rysy jsou lopatovitě tvarované parohy a puntíkované zbarvení. Parohy se každý rok obnovují. V přírodě se daněk evropský vyskytuje ve společenstvích, obvykle ve společenstvích samic a mláďat. Jsou to rostlinní býložravci, kteří se živí trávou, listím a bylinami. Daněk evropský je často viděn jako symbol přírodního bohatství a elegance. Své jedinečné znaky a poklidný život ve volné přírodě si zaslouží pozornost a ochranu.

Francouzský buldoček patří mezi tzv. dogovité psy, jejichž původ je odvozován od tibetské dogy. Má veselou, stabilní, nekomplikovanou povahu, k hraní ho není třeba dlouho pobízet a velmi rád se mazlí. Je velmi družný a společenský. Je vhodný i do rodiny s dětmi, se kterými si rozumí. I k důchodcům a méně aktivním lidem se hodí, pokud jsou však ochotní se o něj po zdravotní stránce postarat. Prakticky neštěká a je velmi klidný. Toto plemeno pochází původem z Francie. Délka života: 10 až 14 let.

Jedná se o druhého největšího primáta na světě. Vyskytuje se pouze na malém území v horské oblasti na pomezí Konžské demokratické republiky, Ugandy a Rwandy. Nejčastěji obývají deštné pralesy. Samec může měřit více než 170 cm (při rozpětí předních končetin 200–270 cm). Samice jsou vždy menší, nepřesahují 150 cm. Zvládnou šplhat po stromech do výšky až 40 metrů. Navzdory své velikosti a síle gorily horské nepatří mezi agresivní tvory. Gorily horské jsou býložravci a tak jejich stravu tvoří především nízké zelené rostliny, listy, výhonky a v menší míře se živí i ovocem (asi 1,7 % potravy). Jejich strava je bohatá na vodu, takže nepotřebují pít. samice rodí mláďata jednou za čtyři roky, nebo ještě později. Zajímavostí je, že se rozmnožovat mohou i nedominantní samci, podíl jimi zplozených potomků je však relativně nízký. Samice je schopna zabřeznout pouze 3 dny v měsíci.

Jedná se o druhého největšího primáta na světě. Vyskytuje se pouze na malém území v horské oblasti na pomezí Konžské demokratické republiky, Ugandy a Rwandy. Nejčastěji obývají deštné pralesy. Samec může měřit více než 170 cm (při rozpětí předních končetin 200–270 cm). Samice jsou vždy menší, nepřesahují 150 cm. Zvládnou šplhat po stromech do výšky až 40 metrů. Navzdory své velikosti a síle gorily horské nepatří mezi agresivní tvory. Gorily horské jsou býložravci a tak jejich stravu tvoří především nízké zelené rostliny, listy, výhonky a v menší míře se živí i ovocem (asi 1,7 % potravy). Jejich strava je bohatá na vodu, takže nepotřebují pít. samice rodí mláďata jednou za čtyři roky, nebo ještě později. Zajímavostí je, že se rozmnožovat mohou i nedominantní samci, podíl jimi zplozených potomků je však relativně nízký. Samice je schopna zabřeznout pouze 3 dny v měsíci.