ZOOted

Vydra říční patří mezi vodní savce, které se vyznačují štíhlým tělem, krátkýma nohama a charakteristickým plovacím ocasem. Jejich srst je hustá a hladká, obvykle tmavě hnědá nebo černá, a přizpůsobená k udržování tělesné teploty ve vodě. Vydry mají výborný čich a sluch, což jim pomáhá při lovu pod vodou. Jsou aktivní ve dne i v noci a živí se převážně rybami. Vydře říční zároveň přirozeně hrozí nebezpečí od lidí, zejména kvůli ztrátě přirozeného prostředí a lovu pro kožešinu. Jejich odolnost a zručnost ve vodním prostředí ji činí fascinujícím tvorem přírody, který hraje klíčovou roli v ekosystémech vodních toků.

Zajíc žije téměř na celém světě. Nejvíce mu vyhovují nížiny a pahorkatiny v teplých oblastech, kde se střídá úrodné pole s malými lesíky. Délka těla zajíce i zaječice je 60 až 80 cm. Ocas (pírko) je dlouhý 7 až 11 cm. Hmotnost zajíce je 3,5 až 7 kg. Ze smyslů je výborně vyvinutý sluch a na kratší vzdálenost je velmi dobrý i čich. Zrak je slabší, zpozoruje jen pohyb. Zajíc žije samotářsky. Při pasení se pohybuje velmi pomalu, hopsá a tichounce si mumlá. Často panáčkuje a sleduje okolí. Při vyrušení se zachraňuje rychlým během. Dokáže vyvinout rychlost až 60 km za hodinu. Dokonce umí bleskově změnit směr, kličkuje a jeho odskoky bývají až 7 m dlouhé. Potravou jsou mu zemědělské plodiny, trávy, plevele, letorosty keřů a stromů. Rád ohlodává i kůru stromků. Každá zaječka za rok odrodí 7 až 10 zajíčků. Mnoho z nich však uhyne, zvláště za mokrého počasí, za rok přežijí jen 2 až 4 mláďata. Zajíc se může dožít 12 let, ale v přírodě jen málokterý přežije třetí rok života. Rozměr zajíčka: 6 cm Vhodné od 3 let

Zajíc žije téměř na celém světě. Nejvíce mu vyhovují nížiny a pahorkatiny v teplých oblastech, kde se střídá úrodné pole s malými lesíky. Délka těla zajíce i zaječice je 60 až 80 cm. Ocas (pírko) je dlouhý 7 až 11 cm. Hmotnost zajíce je 3,5 až 7 kg. Ze smyslů je výborně vyvinutý sluch a na kratší vzdálenost je velmi dobrý i čich. Zrak je slabší, zpozoruje jen pohyb. Zajíc žije samotářsky. Při pasení se pohybuje velmi pomalu, hopsá a tichounce si mumlá. Často panáčkuje a sleduje okolí. Při vyrušení se zachraňuje rychlým během. Dokáže vyvinout rychlost až 60 km za hodinu. Dokonce umí bleskově změnit směr, kličkuje a jeho odskoky bývají až 7 m dlouhé. Potravou jsou mu zemědělské plodiny, trávy, plevele, letorosty keřů a stromů. Rád ohlodává i kůru stromků. Každá zaječka za rok odrodí 7 až 10 zajíčků. Mnoho z nich však uhyne, zvláště za mokrého počasí, za rok přežijí jen 2 až 4 mláďata. Zajíc se může dožít 12 let, ale v přírodě jen málokterý přežije třetí rok života.

Šimpanz učenlivý je africký lidoop. Společně s bonobem je nejbližším žijícím příbuzným člověka a je mu ze všech primátů nejpodobnější. Dorůstá obvykle délky 65 až 95 cm, ve vzpřímené poloze dosahují výšky až 1,7 metru. Jejich hmotnost dosahuje hodnot od 32 do 70 kg, ale v zajetí mohou vážit až 80 kg. Samci bývají zpravidla větší a těžší než samice. Mláďata mají na zadečku bílý trs chlupů, který jasně určuje jeho věk. S přibývajícím věkem se tento trs ztrácí. Šimpanzi jsou všežravci, jejich strava je ale spíše býložravá. Jejich potrava se skládá většinově z ovoce, ale také z jiných rostlin bobulí, listí, pupenů či semen různého druhu. Samice rodí po zhruba osmi měsících březosti jedno mládě. Mládě je po narození závislé na matce, která jim poskytuje potravu, teplo a ochranu a učí je dovednostem. Ke komunikaci s ostatními šimpanzi používají širokou škálu gest, výrazů obličeje a zvuků. Výhružnými signály je zvednutí paží či plesknutí o zem, v případě nadšení se, stejně jako lidé, usmívají.

Bývá označován také jako drabař. Divoký velbloud dvouhrbý je v přírodě kriticky ohrožený druh. Ohrožen je pytláctvím a degradací životního prostředí. Začali je častěji lovit také vlci, kteří na ně číhají u ubývajících vodních zdrojů. Divoký velbloud obývá stepi a pouštní oblasti, kde teploty v zimě klesají až k –30 °C a v létě dosahují až +40 °C. Životu v nehostinných podmínkách je výborně přizpůsoben – má dva prsty s pružnými mozoly, které brání boření, má uzavíratelné nozdry a oči před pískem chrání husté řasy. Díky zásobnímu tuku v hrbech vydrží dlouhé týdny bez vody i potravy. Bez problémů překoná až 20% úbytek vody v těle. Nezadržují vodu v hrbech (jak se někdy mylně uvádí), ale ve vystélce žaludku. Ledviny jsou schopné koncentrovat moč a snižovat tak ztrátu vody. Velbloudi vydrží až 40 dní bez potravy a na rozdíl od lam také mnoho dní bez vody. Průměrná délka života velbloudů se pohybuje mezi 40 a 50 lety.

Velbloud jednohrbý je označovaný často jako dromedár nebo dromedář. V přírodě už je vyhuben a žije jen ve zdomácnělé formě. Zde slouží k přenášení těžkých nákladů nebo jako dopravní prostředek. Typickým znakem dromedára je jeden hrb na hřbetě, který pohlcuje teplo a chrání tak zvíře před sluncem. Kromě toho obsahuje zásobní tuk, jehož odbouráváním se uvolňuje energie a voda. Velbloud jednohrbý je velké zvíře s dlouhýma nohama dlouhé 2,2 až 3,4 m a vážící 450–550 kg. Má krémově světle hnědou hrubou srst nejdelší na temeni, krku, hrdle a hrbu a ocas měřící 50 cm. Na očích má dvouvrstvé řasy, které ho ochraňují před vniknutím písku do očí. Průměrná délka života velbloudů se pohybuje kolem 40 let.

Žralok bílý či velký bílý žralok, dříve často nazývaný žralok lidožravý, je žralok z čeledi lamnovitých vyskytující se většinou v pobřežních vodách. Dosahuje maximální délky okolo 7 metrů a hmotnosti i více než 3 tuny. Velký bílý žralok žije téměř ve všech pobřežních vodách rozličných oceánů a moří, kde se teplota vody pohybuje mezi 12 °C až 24 °C. Bílý žralok je považován za epipelagickou parybu, což znamená, že většinu svého života se pohybuje v hloubkách do 200 m. Žije tam, kde se vyskytuje jeho hlavní kořist, což jsou ploutvonožci, menší kytovci, jiní žraloci a velké ryby. Dospělí jedinci bývají nejčastěji 4–5,4 m dlouzí a obvykle váží 680–1 100 kg. Chování a sociální struktura tohoto žraloka není dosud dobře prozkoumána. Ze všech druhů žraloků jsou velcí bílí zodpovědní za jednoznačně nejvíce nevyprovokovaných útoků na lidi. Od roku 1580 do roku 2016 bylo statisticky evidováno celkem 314 případů napadení. Délka života je 20 - 30 let.

Je největším zástupcem této čeledi, může dosahovat délky až okolo 6 metrů a hmotnosti více než 500 kg. Žije v tropických a subtropických vodách pobřežních oblastí a kontinentálního šelfu. Od ostatních kladivounů ho kromě velikosti odlišuje i vysoká srpovitě tvarovaná hřbetní ploutev a relativně rovná přední část hlavy. Jedná se o většinou osamoceně žijícího predátora, který loví ryby, paryby, korýše a hlavonožce. Jeho nejoblíbenější kořistí jsou různé druhy rejnoků a trnuch. Kladivoun velký je živorodý druh, samice porodí až 55 mláďat každé dva roky. Ačkoliv může být člověku potenciálně nebezpečný, útočí na potápěče či plavce jen zcela výjimečně. Výsledky studie ukázaly, že kladivouni dokážou ve vertikálním směru vidět plných 360 stupňů světa kolem sebe. Díky tomu mohou současně sledovat kořist, která plave nad nimi i pod nimi.

Žralok modrý patří mezi největší a nejrychlejší druhy žraloků. Obývá hluboké oceány po celém světě. Tento žralok je charakterizován svou modrou barvou na hřbetě a bílým břichem, což mu poskytuje efektivní maskování v otevřeném moři. Dosahuje délky až kolem 4 metrů a hmotnosti okolo 200 kg. Živí se převážně rybami a hlavonožci, a je schopen dlouhých migračních cest za potravou. Modrý žralok je považován za ohrožený druh kvůli nadměrnému rybolovu. Mnoho zemí a mezinárodních organizací se snaží chránit tohoto žraloka prostřednictvím ochranných opatření, včetně omezení rybolovu a vyhlášením chráněných mořských oblastí. Stejně jako ostatní druhy žraloků, i žralok modrý má vyvinuté smysly jako čich, zrak a hmat. Na spodní straně svého čenichu má také speciální receptory, které mu umožňují detekovat elektromagnetické pole vytvářené svaly kořisti. Díky nim dokáže na krátkou vzálenost identifikovat i nehybné živočichy, které prozradí tlukot srdce.