ZOOted

Kosatka dravá, známá také jako kosatka pravá či kosatka velká, je největším zástupcem čeledi delfínovití. Je všestranným predátorem stojícím na vrcholu mořského potravního řetězce. Požírá ryby, želvy, ptáky, ploutvonožce, žraloky a také jiné kytovce. Kosatka dravá je pravděpodobně souborem více než deseti samostatných kryptických druhů označovaných v současné době jako ekotypy. Ve světových jazycích občas používaný název „velryba zabiják“ odráží její pověst velkolepého a obávaného mořského savce, jak byla popsána již v Historii naturalis římského filozofa Plinia staršího. Člověka kosatky zpravidla nenapadají, byť bylo zaznamenáno několik málo případů, kdy kosatky napadly člověka či malou loď poté, co si je spletly se svojí oblíbenou kořistí. Po rozpoznání omylu svůj útok vždy okamžitě ukončily. Pouze u kosatek chovaných v zajetí se vyskytlo několik málo případů, kdy kosatky napadly personál mořského akvária. V roce 2020 však bylo zaznamenáno několik evidentně cílených útoků kosatek na lodě v oblasti okolo Gibraltarského průlivu.

Koza domácí je menší domestikovaný přežvýkavec, patřící mezi nejstarší užitková zvířata, člověk ji chová bezmála 10 tisíc let. V češtině se samice se nazývá koza, samec kozel, v jihozápadočeských nářečích také pukl či puk, ve východomoravských nářečích cap. Vykastrovaný kozel se označuje slovem hňup; hňup je méně agresivní, maso hňupů má slabší specifický zápach. Mládě se nazývá kůzle nebo kozle. V Evropě se kozy chovají nejčastěji pro mléko, případně maso. Kozí mléko je prospěšné zdraví, má vyšší obsah tuku a nižší obsah laktózy než mléko kravské. Čerstvé kozí mléko má charakteristický kozí pach, který je mnoha konzumentům nepříjemný. Intenzita pachu závisí na plemeni kozy, způsobu ustájení i krmení.

Přiznejme si, že skákat z jednoho skalního útesu na druhý, není dobrodružství, na které by si trouflo každé zvíře. Taková horská koza s tím ale nemá sebemenší problém. Horské kozy nejsou pravé kozy, ale jsou to jejich blízcí příbuzní. Jsou známé tím, že prokazují šplhací schopnosti, které ostatní zvířata, včetně většiny lidí, nechávají daleko pod sebou. Jsou sice co se týče své váhy mohutné, ale taktéž hbité a dokáží skočit téměř 12 metrů na jeden zátah.

Jerseyský skot je malé dojné plemeno charakteristické jemnou štičí hlavou, ušlechtilou tělesnou stavbou a vysokým obsahem bílkoviny a tuku v mléce. Je to drobný skot jemné konstituce, krávy dosahují kohoutkové výšky pouze 117–125 cm a živé hmotnosti 350–420 kg. Masná užitkovost je jen velmi malá: jatečná výtěžnost vyřazených krav je velice nízká, lůj starších zvířat je navíc sytě žlutě zbarvený, takže se maso podobá koňskému. Mladá zvířata se nedají vykrmit do vyšší hmotnosti a porážejí se už při hmotnosti 200–250 kg.

Krokodýl nilský je impozantní tvor. Patří mezi největší a nejagresivnější druhy krokodýlů. Největší jedinci měří kolem 6 m, váží až 1000 kg a dokážou ulovit i žirafu. Vyskytuje se na většině území Afriky a v Izraeli. Pro svou kůži i maso je chován na krokodýlích farmách po celém světě. Krokodýl nilský je výlučně masožravý. Menší kořist krokodýl usmrtí stiskem čelistí, větší savce obvykle uchopí za přední končetinu nebo za čenich, stáhne pod hladinu a utopí. Po páření, které probíhá ve vodě, si samice na břehu vyhrabe jámu, hlubokou asi 50–80 cm, do které může položit až 100 vajec (nejméně asi okolo 20–25). Vejce mají oválný tvar a měří asi 8 x 6 cm. Po nakladení samice jámu s vejci zahrabává. Vlhká rostlinná hmota hnije a uvolňuje potřebné teplo. Inkubace zpravidla trvá 85–95 dnů. Po celou dobu inkubace samice snůšku obvykle hlídá před predátory, přesto mnoho vajec padne za oběť dravým ptákům, čápům marabu, varanům nilským, hyenám. Po vylíhnutí mláďata přivolávají matku kvákavými zvuky. Samice mláďatům pomáhá vyhrabat se z jámy a často je v tlamě odnáší do vody, kde je nějakou dobu (1–5 měsíců) hlídá. Délka života je v přírodě kolem 50 a v zajetí až 80 let.

Kudu velký patří mezi antilopy s nejdelšími rohy. Ty rostou jen samcům a jsou šroubovitě stočené. Rohy začínají růst v 6–12 měsících a šroubovitě se stáčí až ve 2 letech věku. Samci jsou větší než samice, dorůstají délky těla 185–245 cm a váhy 190–270 kg. Dalším výrazným znakem je bílý pruh mezi očima a u samců dlouhá srst na krku. Samci většinou žijí samotářským životem, samice se sdružují do poměrně malých stád tvořených obvykle 6 – 10 dospělými jedinci a jejich mláďaty. Samice rodí nejčastěji jedno, občas dvě mláďata. Březí samice opouští před porodem stádo. Novorozené mládě ukrývá asi 4 – 5 týdnů v hustém porostu, aby ho chránila před predátory. V 6 měsících je mládě na matce zcela nezávislé. V zajetí se dožívá až 20 let.

Kur domácí se chová hlavně kvůli produkci kuřecího masa a pro vejce. Kuřičky jsou mladé slepice, které na své první vajíčko teprve čekají, kdežto slepice už nějaký ten pátek zkušeně snáší. Slepice je všežravec. Živí se zrním a pokud jsou slepice žíznivé, nesnáší vejce. Slepice chované za účelem produkce vajec se nazývají nosnice. Slepice chované pro produkci masa se označují jako brojleři. Většina slepic se dožívá průměrného věku od šesti do deseti let.

Zvíře patřící mezi lichokopytníky. V minulosti byli koně využíváni především pro zemědělské práce, k přepravě zboží a osob, od 20. století slouží hlavně k odpočinkové jízdě a sportu. Samice koně se nazývá klisna nebo kobyla, nebo také hřebice. Jezdečtí koně váží od 300 do 700 kg v závislosti na plemenu. Tažní koně váží od 700 kilogramů do 1 tuny. Esenciální složkou stravy koně jsou jadrná krmiva a to hlavně oves, protože je lehce stravitelný, ječmen nebo žito. Dále kukuřice, lněné semínko, které ovlivňuje trávení a třeba otruby, melasa nebo cukrová řepa. Existuje velká variabilita v rychlosti jízdy, od velmi pomalého cvalu okolo 15 km/hod až po 60 km/hod. při dostihu. Rozlišuje se cval jízdárenský (12-15 km/hod.) a terénní (25-40 km/hod.). Obvyklá délka březosti u klisen se udává v rozmezí 330 – 345 dní. Koně se dožívají 23 - 30 let.

Zvíře patřící mezi lichokopytníky. V minulosti byli koně využíváni především pro zemědělské práce, k přepravě zboží a osob, od 20. století slouží hlavně k odpočinkové jízdě a sportu. Samice koně se nazývá klisna nebo kobyla, nebo také hřebice. Jezdečtí koně váží od 300 do 700 kg v závislosti na plemenu. Tažní koně váží od 700 kilogramů do 1 tuny. Esenciální složkou stravy koně jsou jadrná krmiva a to hlavně oves, protože je lehce stravitelný, ječmen nebo žito. Dále kukuřice, lněné semínko, které ovlivňuje trávení a třeba otruby, melasa nebo cukrová řepa. Existuje velká variabilita v rychlosti jízdy, od velmi pomalého cvalu okolo 15 km/hod až po 60 km/hod. při dostihu. Rozlišuje se cval jízdárenský (12-15 km/hod.) a terénní (25-40 km/hod.). Obvyklá délka březosti u klisen se udává v rozmezí 330 – 345 dní. Koně se dožívají 23 - 30 let.

Labuť velká patří mezi největší ptáky v Česku. Má dlouhé, bíle zbarvené tělo s krátkým ocasem, černýma nohama a dlouhým, štíhlým krkem, který nese při plavání buď vzpřímený, nebo mírně esovitě prohnutý. Zobák je oranžový s černým nehtem na špičce; u kořene přechází v černé ozobí s výrazným hrbolem. Při obraně teritoria labuť syčí, což je obvykle doprovázeno esovitým prohýbáním krku a máváním křídel. Labuť velká se živí zejména vodními rostlinami a rostlinami rostoucími na březích. Velké hnízdo z proutí a rákosu staví na okrajích jezer, rybníků a na březích tekoucích vod. Samice do něj klade obvykle na přelomu března a dubna 5 až 7 zelenavých vajec. Inkubační doba trvá zhruba 35–38 dní. Délka těla: 145–160 cm, rozpětí křídel: cca 235 cm, hmotnost: 8–12,5 kg.