ZOOted Prasa savanové zooted plast 9cm v sáčku

Tučňák císařský je nejvyšší a nejtěžší ze všech tučňáků. Je endemitem Antarktidy. Samec má stejné zbarvení peří jako samice, bývá však o něco vyšší a těžší. Obecně druh dosahuje výšky až 122 centimetrů a váhy mezi 22–45 kilogramy. Tučňák císařský je známý svými cestami, které dospělí jedinci každý rok uskutečňují kvůli páření a krmení mláďat. Protože tučňák císařský nestaví žádné hnízdo, které by mu sloužilo ke znovunalezení svého partnera nebo mláděte, musí spoléhat na zvukovou komunikaci. Používá složité směsice zvuků, které jsou pro rozpoznání rodičů, mláďat a partnerů zásadní. Tučňák císařský se rozmnožuje v nejstudenějším prostředí ze všech ptáků – teplota vzduchu může klesnout na -40 °C a vítr může dosáhnout rychlosti až 144 km/h. Teplota vody je -1,8 °C, což je mnohem méně než průměrná teplota tučňákova těla (39 °C). Ochrana peří - tučňáci si pravidelně pera zobákem a křídly promašťují olejem (žluklým sekretem), který se tvoří u zadních per, tedy kořene ocasu. Peří je pak tímto zcela vodotěsné (nenasákne a neprofoukne - zabrání pronikání vody a zachová se izolace, kterou zajišťuje vrstva vzduchu mezi kůží a peřím). V přírodě tučňák císařský žije většinou okolo 20 let.

Panda červená je unikátní savec žijící v horských oblastech východní Asie, především v Číně, Nepálu a Tibetu. Je známá svým charakteristickým zbarvením - červenohnědým kožichem, kontrastujícím s bílým obličejem a ušima. Tato krásná zvířata jsou malá a mají štíhlou postavu, která jim umožňuje pohybovat se obratně v hustých horských lesích. Pandy červené jsou přizpůsobeny životu v korunách stromů, kde tráví většinu svého času. Jsou to převážně noční tvorové, kteří se živí převážně bambusem, až 95 % jejich stravy tvoří různé druhy bambusu. Tento bambus je nízký na obsah živin, a proto musí pandy sníst velké množství, aby zajistily dostatek energie. Kromě bambusu mohou pandy červené konzumovat také ovoce, hmyz, vejce a drobné savce. Panda červená je ohrožený druh, a to především kvůli ztrátě přirozeného prostředí a kácení lesů. Navíc jsou ohrožovány ilegálním lovem a obchodem s jejich kožešinou. Ochrana pand červených je klíčová pro zachování biologické rozmanitosti a ekosystémů, ve kterých žijí.

Dospělí samci jsou typičtí vybarvením. Obličej a sedací mozoly mají výrazně modré, červené a fialové zbarvení. To slouží v pralese jako signál pro ostatní členy tlupy. Samec má také dlouhé, silné špičáky. Samice a mláďata mandrila jsou mnohem nenápadnější než vzrostlí samci. Mladí mandrilové obojího pohlaví mají stejné zbarvení jako samice. Samci dosáhnou svého úplného vybarvení teprve v pěti až šesti letech, až když jsou pohlavně dospělí. Velikost: délka těla 70–95 cm, délka ocasu: 7–19 cm, hmotnost: samci až 20–30 kg, samice 10–15 kg. Živí se rostlinnou i živočišnou potravou. Z rostlinné převažují plody, ale také listy, semena, ořechy, výhonky, manioky nebo plody olejníku. Z živočišné potravy převažují bezobratlí, ryby a krabi. Pojídá také ptáky a jejich vejce.

Mýval severní je malý a obratný savec, který je původem ze Severní Ameriky, ale byl zavlečen do různých částí světa. Mývali jsou známí svým charakteristickým pruhovaným kožichem, černými kroužky kolem očí a pohyblivým prstovým chodem. Jsou to všežravci s flexibilním stravovacím režimem, což znamená, že se mohou živit různými potravinami včetně ovoce, hmyzu, plodů, ryb a dokonce odpadků. Jedním z výrazných znaků mývalů je jejich schopnost manipulovat s předměty pomocí svých prstů, což z nich činí zručné lovce a sběrače potravy. Mývali jsou také adaptabilní a schopni se přizpůsobit různým prostředím, včetně lidských sídel. Mývali mají také význam v různých kulturách a folkloru, kde jsou někdy zobrazeni jako symbol šibalství a chytrosti.

Velbloud jednohrbý je označovaný často jako dromedár nebo dromedář. V přírodě už je vyhuben a žije jen ve zdomácnělé formě. Zde slouží k přenášení těžkých nákladů nebo jako dopravní prostředek. Typickým znakem dromedára je jeden hrb na hřbetě, který pohlcuje teplo a chrání tak zvíře před sluncem. Kromě toho obsahuje zásobní tuk, jehož odbouráváním se uvolňuje energie a voda. Velbloud jednohrbý je velké zvíře s dlouhýma nohama dlouhé 2,2 až 3,4 m a vážící 450–550 kg. Má krémově světle hnědou hrubou srst nejdelší na temeni, krku, hrdle a hrbu a ocas měřící 50 cm. Na očích má dvouvrstvé řasy, které ho ochraňují před vniknutím písku do očí. Průměrná délka života velbloudů se pohybuje kolem 40 let.

Bizon americký či severoamerický je mohutné zvíře z čeledi turovitých. Obrovská stáda bizonů čítající statisíce, či možná i milióny se kdysi proháněla po celé severní Americe od Aljašky po Mexický záliv. Tělo je pokryto krátkou hnědou srstí, jež v přední části trupu přechází v delší chlupy, které mají na hlavě tmavou barvu. Poslední krční a první hrudní obratle mají velmi dlouhé trnové výběžky, jež tak společně s mohutným svalstvem vytvářejí charakteristický hrb. Vzdálenost mezi rohy je téměř 50 cm. Bizoni mají 32 zubů – 24 stoliček a 8 řezáků. 50 cm dlouhá oháňka slouží k odhánění hmyzu. Zrak je slabý, bizoni rozeznávají pouze pohyb. Naproti tomu mají výborný čich – dokážou větřit až na vzdálenost dvou kilometrů, ucítí trávu pod třiceticentimetrovou pokrývkou sněhu. Ačkoli vypadají těžkopádně, v cvalu dosahují rychlosti okolo 50 km/hod. Tímto tempem jsou schopni běžet půl hodiny i déle. Dožívají se 15 až 20 let.