ZOOted Kudu veľký zooted plast 14cm v sáčku

Tučňák císařský je nejvyšší a nejtěžší ze všech tučňáků. Je endemitem Antarktidy. Samec má stejné zbarvení peří jako samice, bývá však o něco vyšší a těžší. Obecně druh dosahuje výšky až 122 centimetrů a váhy mezi 22–45 kilogramy. Tučňák císařský je známý svými cestami, které dospělí jedinci každý rok uskutečňují kvůli páření a krmení mláďat. Protože tučňák císařský nestaví žádné hnízdo, které by mu sloužilo ke znovunalezení svého partnera nebo mláděte, musí spoléhat na zvukovou komunikaci. Používá složité směsice zvuků, které jsou pro rozpoznání rodičů, mláďat a partnerů zásadní. Tučňák císařský se rozmnožuje v nejstudenějším prostředí ze všech ptáků – teplota vzduchu může klesnout na -40 °C a vítr může dosáhnout rychlosti až 144 km/h. Teplota vody je -1,8 °C, což je mnohem méně než průměrná teplota tučňákova těla (39 °C). Ochrana peří - tučňáci si pravidelně pera zobákem a křídly promašťují olejem (žluklým sekretem), který se tvoří u zadních per, tedy kořene ocasu. Peří je pak tímto zcela vodotěsné (nenasákne a neprofoukne - zabrání pronikání vody a zachová se izolace, kterou zajišťuje vrstva vzduchu mezi kůží a peřím). V přírodě tučňák císařský žije většinou okolo 20 let.

Býk skotský náhorní je plemeno dobytka původem ze Skotska. Tito býci jsou charakterističtí svými velkými rohy, které mohou dosahovat velkého rozpětí. Jejich srst je dlouhá, hustá a často mají charakteristickou hřívu. Býci skotského náhorního plemene jsou odolní a schopní se pohybovat v náročných horských podmínkách. Jsou využíváni pro produkci masa a mléka. Díky svému robustnímu vzhledu a výraznému chování jsou často považováni za symbol skotské krajiny. Ochota přežívat v náročném prostředí a vynikající adaptační schopnosti dělají z býků skotského náhorního plemene jedinečný a obdivovaný dobytek.

Myš domácí jsou hlodavci známí svou schopností přizpůsobit se různým prostředím. Myši domácí mají měkkou srst, obvykle šedé nebo hnědé barvy. Mají malé uši a oči. Jsou aktivní převážně za soumraku a v noci, kdy vyhledávají potravu a budují si hnízda. Jsou býložravci a živí se semeny, ovocem, zrny a různými potravními zbytky. I když se mnohým lidem zdají nežádoucí v domovech, myši domácí hrají důležitou roli v ekosystému. Pomáhají udržovat populaci hmyzu a jsou i významným zdrojem potravy pro některé dravce.

Pštros je největší žijící pták a zároveň nejrychlejší pozemní pták, může dosáhnout rychlosti až 70 km/h (když uniká před predátorem) nebo běžet rychlostí 50 km/h po dobu jedné hodiny, což z něj dělá nejrychlejší dvounohé zvíře na světě. Je nelétavý. Pštrosi obvykle váží mezi 90 a 130 kg, i když byli zaznamenáni i samci o váze až 155 kg. Pštros je pták s nejdelším krkem. Při vydávání charakteristického přidušeného křiku se holý krk v horní části nafukuje. K ochraně jejich očí před prachem a pískem slouží pštrosům také třetí víčko – mžurka, která se zavírá horizontálně od vnitřního očního koutku k vnějšímu. Traduje se, že jejich zvykem je při ohrožení strčit hlavu do písku, ovšem není tomu tak. Živí se převážně semeny, trávou, ovocem, květinami a příležitostně i hmyzem jako kobylky. Protože pštrosi nemají zuby, polykají oblázky, které jim pomáhají drtit potravu v žaludku. Můžou jich tam mít najednou až 1 kg. Na rozdíl od většiny ptáků nemá pštros vole, slepé střevo je dlouhé 71 cm. Několik dní vydrží bez vody, vystačí si s vodou z metabolismu a potravy. Pštros je typicky společenský pták, žijící v kočujících skupinách o velikosti 5–50 jedinců. Během prvního roku života mláďata rostou o 25 cm za měsíc. Po jednom roce života váží mladý pštros okolo 45 kg. Pštrosi se mohou dožívat až 75 let.