Koala medvídkovitý endemický savec v Austrálii. Tento roztomilý tvor se vyznačuje svou šedou a bílou srstí, kulatým obličejem a výraznýma ušima. Hmotnost se pohybuje mezi 12 kg u mohutného samce a 5 kg u drobné samice. Koalové konzumují pouze eukalyptové listy. Díky svým dlouhým, zakřiveným drápům jsou schopni se dobře chytit a držet se větvích stromů. Jsou to stromoví býložravci a většinu času tráví spící na větvích eukalyptovníků. Koalové jsou symbolickými tvory pro australskou faunu a jsou chráněni kvůli svému ohroženému statusu a křehkému prostředí, ve kterém žijí.
Samice w stadzie są w większości spokrewnione na różne sposoby, a także karmią młode lwiątka od innej samicy. Kobiety ważą 120-150 kg. Samica łapie do 3/4 całego pożywienia w stadzie. Samce lwów żywią się ofiarami lwic. Samiec lwicy oddziela się od stada i przez kilka dni cieszy się kryciem. Kojarzą się mniej więcej co 20 minut. Obecnie nie polują i nie jedzą. Po ciąży trwającej 105-125 dni lwica rodzi zwykle 2-4 młode o wadze 1-2 kg, które rodzi gdzieś w schronisku i samotnie.
Ježek západní je malý savec s bodlinami, který se vyskytuje v Evropě, včetně západní a střední Evropy, a také v západní Asii. Jedná se o nočního tvora, který se většinu dne ukrývá a v noci vyhledává potravu. Ježci jsou obecně plachí a vyhýbají se lidské přítomnosti, ale mohou být často spatřeni večer nebo brzy ráno, kdy se pohybují ve svém teritoriu. Ježek západní je všežravec, který se živí různými druhy potravy, včetně hmyzu, larv, žížal, malých obratlovců, ale také ovoce, bobulí, hub a semínek. Tělo ježka je pokryto bodlinami, které slouží jako ochrana před predátory. Když je ohrožen, ježek se svine do klubíčka a bodliny mu poskytují ochranu před útokem. Má i další obranné mechanismy, jako je chrapot, který vydává, když se cítí ohrožen, a který může odradit predátory.
Mýval severní je malý a obratný savec, který je původem ze Severní Ameriky, ale byl zavlečen do různých částí světa. Mývali jsou známí svým charakteristickým pruhovaným kožichem, černými kroužky kolem očí a pohyblivým prstovým chodem. Jsou to všežravci s flexibilním stravovacím režimem, což znamená, že se mohou živit různými potravinami včetně ovoce, hmyzu, plodů, ryb a dokonce odpadků. Jedním z výrazných znaků mývalů je jejich schopnost manipulovat s předměty pomocí svých prstů, což z nich činí zručné lovce a sběrače potravy. Mývali jsou také adaptabilní a schopni se přizpůsobit různým prostředím, včetně lidských sídel. Mývali mají také význam v různých kulturách a folkloru, kde jsou někdy zobrazeni jako symbol šibalství a chytrosti.
Myš domácí jsou hlodavci známí svou schopností přizpůsobit se různým prostředím. Myši domácí mají měkkou srst, obvykle šedé nebo hnědé barvy. Mají malé uši a oči. Jsou aktivní převážně za soumraku a v noci, kdy vyhledávají potravu a budují si hnízda. Jsou býložravci a živí se semeny, ovocem, zrny a různými potravními zbytky. I když se mnohým lidem zdají nežádoucí v domovech, myši domácí hrají důležitou roli v ekosystému. Pomáhají udržovat populaci hmyzu a jsou i významným zdrojem potravy pro některé dravce.
Tygr šavlozubý, také známý jako Smilodon, patřil k výjimečným šelmám jehož fosilní nálezy byly objeveny v Americe. Objevil se před asi 2,5 milionu lety, vymřel před asi 10 000 lety. Jeho výrazným rysem byly dlouhé špičáky, které byly skvělým nástrojem pro lov. Tygr šavlozubý byl uzpůsobený na lov větších kořisti a jeho silné tělo a silné končetiny mu umožňovaly efektivně pronásledovat svou oběť. Přestože tygr šavlozubý není dnes mezi námi, jeho jedinečná morfologie a lovecké schopnosti jsou fascinujícím objektem paleontologického zkoumání a zůstávají důležitou součástí historie života na Zemi.
Jelen evropský je majestátní zvíře, které obývá lesy a horské oblasti Evropy, zvláště v severní části kontinentu. Tito jeleni jsou známí svými impozantními parohy, které každoročně shazují a poté jim znovu narůstají. Samci s rozvětvenými parohy se stávají dominantními vůdci svých skupin a zajišťují tak reprodukční úspěch. Jeleni evropští jsou zvířata noční, aktivní zejména za soumraku a v noci, kdy vyhledávají potravu a provádějí sociální interakce ve svých společenstvích. Jejich zbarvení, typické hnědé s bílými skvrnami, jim pomáhá se skrývat v lesním prostředí. Jeleni evropští jsou důležitou součástí ekosystémů, kde působí jako klíčoví přizpůsobiví býložravci, kteří ovlivňují rozložení rostlin a dalších organismů v lesních a horských oblastech.
Medvíďata se rodí slepá a hluchá, o hmotností 450 až 900 gramů. Ve věku 4–5 měsíců jsou již schopna pozřít tuhou stravu a až do stáří 2–3 let sbírají zkušenosti od své matky. Do pohlavní zralosti se dostanou při dovršení čtvrtého až šestého roku života. Lední medvěd se ve volné přírodě jen zřídka dožije více než 25 let. Lední medvěd tráví více než polovinu svého života na mořském ledě. Medvěd lední je ze všech medvědů nejvíce specializovaný na masitou stravu, trávicí ústrojí má k tomu přímo uzpůsobené. Živí se převážně lovem a jeho nejčastější kořistí bývají tuleni.
Nazywany jest także łajdakiem. Dziki wielbłąd dwugarbny jest gatunkiem krytycznie zagrożonym na wolności. Zagrożone jest kłusownictwem i degradacją środowiska. Częściej zaczęły na nie polować także wilki, czyhające na nie w pobliżu kurczących się źródeł wody. Dziki wielbłąd zamieszkuje stepy i obszary pustynne, gdzie temperatury zimą spadają do -30°C, a latem dochodzą do +40°C. Jest doskonale przystosowany do życia w niegościnnych warunkach – ma dwa palce z elastycznymi odciskami, które zapobiegają drapaniu, ma zamykane nozdrza, a grube rzęsy chronią oczy przed piaskiem. Dzięki tłuszczowi zgromadzonemu w garbach mogą wytrzymać długie tygodnie bez wody i jedzenia. Z łatwością pokonuje nawet 20% utratę wody w organizmie. Nie zatrzymują wody w garbach (jak czasami błędnie się twierdzi), ale w błonie śluzowej żołądka. Nerki są w stanie zagęścić mocz i w ten sposób ograniczyć utratę wody. Wielbłądy mogą wytrzymać bez jedzenia do 40 dni i, w przeciwieństwie do lam, także wiele dni bez wody. Średnia długość życia wielbłądów wynosi od 40 do 50 lat.