Zvířátka divoká a lesní

Jezevec lesní je šelma z čeledi lasicovití. Lidově se jezevci říká kmotr, strýc, samotář nebo poustevník. Na území ČR je jezevec největší lasicovitou šelmou, váží 10 až 20 kg, dlouhý je až 85 cm a s ocasem má metr. Stavitelské schopnosti jezevců jsou skutečně obdivuhodné. Jejich doupata, lidově zvaná hrady, jsou pověstná svou rozlehlostí. Chodby o průměru až čtvrt metru v nich sahají do hloubky pěti metrů a v několika patrech nad sebou se kříží. Živí se hmyzem, dešťovkami, hraboši, vejci, semeny, houbami, kořínky, občas i zdechlinou – je všežravec. Mláďatům, kterých se rodí 1-5, se otevírají oči po 3 týdnech. Jsou kojena přibližně 10 týdnů a po 5 měsících se osamostatňují. Jezevci se dožívají věku až 15 let.

Tento stromový savec zavalitého těla bývá dlouhý 50 až 60 cm a vážívá 4 až 4,5 kg. Má krátký ocas (5 cm), jeho hlava je oblá s tupým nosem, ušní boltce nemá. Končetiny jsou poměrně slabé, přední jsou téměř dvakrát tak dlouhé jako zadní, všechna chodidla jsou zakončena třemi srostlými prsty se silnými, zahnutými drápy z nichž prostřední je nejdelší (až 7,5 cm). Samice má na hrudi dvě mléčné žlázy. Dlouhý krk obsahuje devět obratlů a je velmi pohyblivý, dovoluje otočit hlavu o více než 180°.

Liška je relativně štíhlá psovitá šelma s poměrně dlouhýma špičatýma ušima a dlouhým huňatým ocasem. Tělo je 100 až 140 cm dlouhé včetně oháňky a v kohoutku 30 až 40 cm vysoké. Oháňka měří 35 až 45 cm. Tělesná váha značně kolísá, udává se rozpětí 4 až 10 kg. Liška se dokáže pohybovat rychlostí 40 km/h, podobně jako pes. Svůj revír v okruhu 6–8 km si vyznačuje vizitkami, což je trus poznamenaný pachem žláz. Složení potravy je silně závislé na místních podmínkách. V přepočtu na myši spotřebuje 15 až 20 myší denně. Liška obecná je podle myslivců přemnoženou zvěří a je dosud povolen její celoroční odstřel.

Slon africký je savec z řádu chobotnatců, který dorůstá výšky až 4 m. Slony můžeme najít v deštných lesích, na savanách a vystupují až do horských oblastí do 5000 m n. m. Sloni jsou poměrně přizpůsobiví – důležité je pro ně jen dostatek potravy a vody v teritoriu. Mezi charakteristické znaky patří dva citlivé „prstíky“ na konci citlivého chobotu, který slouží k dýchání, čichání, pití, sprchování a podávání potravy. Dalším výrazným znakem jsou obrovské silně prokrvené ušní boltce na jeho velké hlavě, pomocí nichž ztrácí mnoho přebytečného tepla, a předchází tak přehřátí během horkých afrických dní. Afričtí sloni jsou společenská zvířata a drží se pohromadě ve vysoce organizovaných skupinách tvořených deseti až dvanácti samicemi a jejich mláďaty. Sloni jsou býložravá zvířata. Jejich jídelníček závisí přímo na tom, kde se zrovna jedinec nachází. Všichni ale musí denně spořádat až 225 kg potravy. Takto velké množství potravy musí požírat 15 až 18 hodin denně. Z toho jim zbudou jen přibližně 4 hodiny denně na spánek. Potrava navíc není v těle dobře zpracovávaná a zužitkuje se jen z 35–40 %, takže slon vyprodukuje denně až 180 kg trusu a 40–60 litrů moči. Mládě se většinou rodí jedno po 22měsíční březosti. Na následky lidského hyenismu ročně ubývá asi 8 % slonů. Nejenže lovci zabíjejí dospělé, leckdy rekordně staré a velké slony, ale spolu s nimi umírají i jejich osiřelá mláďata.V přírodě se sloni dožívají 65–70 let.

Surikaty obývají suché savany, pouště a polopouště v jihoafrickém vnitrozemí. Před sluncem a predátory se ukrývají ve skalních štěrbinách, termitištích a norách, buď po jiných savcích, nebo si je vyhrabávají sami. Surikaty se pohybují ve skupinách až 30 jedinců s přísnou sociální strukturou. V čele skupiny stojí dominantní pár, který se zpravidla jako jediný rozmnožuje. Pokud má mláďata jiná než dominantní samice, záleží na rozhodnutí vedoucího páru, jestli zůstanou naživu. Dominantní samice může podřízené samice šikanovat, vyndávat jejich mláďata z nor, popřípadě je i usmrtit. Surikatí jídelníček tvoří i jedovatí hadi, pavouci a štíři, neboť surikaty si s jejich jedem dokáží poradit a jsou vůči němu imunní. Název surikata má původ ve francouzštině, kde souris-chat znamená něco jako „myšokočka“.

Z barevně odlišných forem se nejčastěji vyskytuje bílý tygr, nejedná se ovšem o případ albína, ale o zbarvení způsobené recesivní mutací (ta se projeví jen v případě, že je zděděna od obou rodičů), které je následkem příbuzenského křížení. Tato zvířata často trpí různými zdravotními problémy. Tygří samci váží v průměru kolem 210 kg (rozptyl 180–250 kg), obzvláště velcí jedinci až okolo 300 kg a zcela výjimečně i více. Nejvíce tygrů dnes žije v Indii. Odhaduje se, že zhruba na 15 000 běžně zbarvených indických tygrů připadá jeden bílý tygr. V ZOO jsou bílí tygři populární atrakcí. Tygr má skvělý sluch a zrak, který používá při číhání a lovu kořisti, orientaci v prostředí a komunikaci. Tygr dokáže najednou spořádat 18 až 40 kg masa. V zajetí se tygr dožívá 16 až 18 let, ve výjimečných případech až 26 let.

Tygr je mohutné zvíře s podsaditým tělem a kratšíma silnýma nohama, samec dorůstá délky těla (s ocasem) 270 až 310 cm a samice 240 až 265 cm. V kohoutku je tygr vysoký 90 až 110 cm, samec dosahuje váhy 180 až 258 kg a samice jen 100 až 160 kg. Každý jedinec má svůj jedinečný vzor, podle něhož se dá odlišit od jiných jedinců. Tygr je vrcholovým predátorem, k lovu je vybaven silnými čelistmi a mohutnými zuby. Jeho špičáky měří 7 až 10 cm na délku a jsou tak nejdelšími mezi všemi žijícími kočkovitými šelmami. Na jazyku se nachází tvrdé papily, díky kterým je jazyk velmi hrubý a tygr s ním může “slízávat” maso z kostí kořisti. Tygr je vrcholovým predátorem celého ekosystému, který se živí širokou škálou potravy. Tygr je nejaktivnější v noci, kdy se vydává na lov, přes den většinou odpočívá ve stínu a v největším horku ho můžeme najít chladit se ve vodě, kterou má na rozdíl od dalších kočkovitých šelem velmi rád. Kromě toho, že výborně plave, také skvěle šplhá a dokáže skočit až na vzdálenost 8 až 10 m. Ve volné přírodě se tygr dožívá 8 až 10 let, výjimečně 20 let.

Vlk obecný byl u nás běžným zvířetem až do konce 17. století. Jeho početnost výrazně klesala od začátku 18. století, až byla původní populace zcela vyhubena. Měří 66?81 cm a váží 35?45 kg. Žije a loví ve smečce, které můžeme vnímat jako rodiny. Smečka má i víc jak 10 členů, běžně 2–8. Hravě uloví jelena i divoká prasata. Nejdůležitějšími vlčími smysly jsou čich a sluch. Čich je stokrát až milionkrát lepší než u člověka. Vlk dokáže svoji kořist zvětřit na vzdálenost několika kilometrů. Rychlost běhu: 58 km/h. Vlk dokáže běžet rychlostí 25–50 km/h do vzdálenosti až okolo 20 km. Rychlost se samozřejmě mění v závislosti na terénu a důvodu běhu. Denně může urazit mnoho desítek a někdy i několik stovek kilometrů. V zajetí se vlci dožívají přibližně 12–15 let, ve volné přírodě to bývá méně.