Figurky a hrdinové

Sběratelské album velikosti A5

Ovce domácí je domestikovaným přežvýkavcem, chovaným hlavně pro vlnu a mléko, zčásti také pro maso. Tak jako u jiných domácích zvířat, existují rovněž mezi jednotlivými plemeny ovcí podstatné rozdíly ve vzhledu, velikosti a stavbě těla. Ovce dosahují hmotnosti 20–180 kg (výjimečně i přes 200 kg) a výšky v kohoutku 40–90 cm. Ovce se chovají většinou extenzívním způsobem v ohradách nebo volnou pastvou, často za pomoci ovčáckých psů. Většina plemen ovcí patří mezi velmi společenská zvířata se silným stádním pudem, mimo stádo se ovce cítí nejistě. Ovčí mléko je značně tučné a má poměrně nízký obsah laktózy, čerstvé ovčí mléko se požívá málokdy, i když je prospěšné zdraví. Další užitek, který ovce poskytují, je vlna, patřící mezi nejpoužívanější textilní vlákna živočišného původu. Používá se nejen ke tkaní látek, ale rovněž pro výrobu plsti a izolačních materiálů.

Kosatka dravá, známá také jako kosatka pravá či kosatka velká, je největším zástupcem čeledi delfínovití. Je všestranným predátorem stojícím na vrcholu mořského potravního řetězce. Požírá ryby, želvy, ptáky, ploutvonožce, žraloky a také jiné kytovce. Kosatka dravá je pravděpodobně souborem více než deseti samostatných kryptických druhů označovaných v současné době jako ekotypy. Ve světových jazycích občas používaný název „velryba zabiják“ odráží její pověst velkolepého a obávaného mořského savce, jak byla popsána již v Historii naturalis římského filozofa Plinia staršího. Člověka kosatky zpravidla nenapadají, byť bylo zaznamenáno několik málo případů, kdy kosatky napadly člověka či malou loď poté, co si je spletly se svojí oblíbenou kořistí. Po rozpoznání omylu svůj útok vždy okamžitě ukončily. Pouze u kosatek chovaných v zajetí se vyskytlo několik málo případů, kdy kosatky napadly personál mořského akvária. V roce 2020 však bylo zaznamenáno několik evidentně cílených útoků kosatek na lodě v oblasti okolo Gibraltarského průlivu.

Koza domácí je menší domestikovaný přežvýkavec, patřící mezi nejstarší užitková zvířata, člověk ji chová bezmála 10 tisíc let. V češtině se samice se nazývá koza, samec kozel, v jihozápadočeských nářečích také pukl či puk, ve východomoravských nářečích cap. Vykastrovaný kozel se označuje slovem hňup; hňup je méně agresivní, maso hňupů má slabší specifický zápach. Mládě se nazývá kůzle nebo kozle. V Evropě se kozy chovají nejčastěji pro mléko, případně maso. Kozí mléko je prospěšné zdraví, má vyšší obsah tuku a nižší obsah laktózy než mléko kravské. Čerstvé kozí mléko má charakteristický kozí pach, který je mnoha konzumentům nepříjemný. Intenzita pachu závisí na plemeni kozy, způsobu ustájení i krmení.

Lemur kata patří do řádu primátů, podřádu poloopic, čeledi denních lemurů. Patří k nejoblíbenějším a nejvíce chovaným lemurům v zajetí (v zoologických zahradách). Stejně jako ostatní lemuři je ohroženým druhem. K jeho typickým znakům patří dlouhý pruhovaný ocas, který pomáhá udržovat rovnováhu při skocích a slouží mu také k dorozumívání ve vysoké trávě. Délka jeho těla je 39–46 cm, samotného ocasu 56–63 cm, celkově pak 95–110 cm. Váží v průměru 2,2 kg. Lemur kata se živí zejména plody a listy tamarindu indického, známého jako kily. Nepohrdne však ani květy, různými bylinami, kůrou, mízou, shnilým dřevem, pavučinou, larvami hmyzu, členovci a malými obratlovci.

Mamut srstnatý je populární vyhynulý druh mamuta z čeledi slonovitých a řádu chobotnatců. Patří k nejznámějším pravěkým živočichům vůbec a jeho role v lidské kultuře je poměrně významná a dlouhodobá. Nebyli větší než dnešní samci slona afrického, v kohoutku měřili do 3,4 metru a vážili kolem 6000 kg. Zástupci obou pohlaví měli dlouhé zahnuté kly a až 90 cm dlouhé chlupy. Anatomii mamuta srstnatého známe dobře zejména díky velkému počtu zmrzlých „mršin“, které se dochovaly v permafrostu na Sibiři a Aljašce.