ZOOted Los evropský zooted plast 13cm v sáčku

Tygr šavlozubý, také známý jako Smilodon, patřil k výjimečným šelmám jehož fosilní nálezy byly objeveny v Americe. Objevil se před asi 2,5 milionu lety, vymřel před asi 10 000 lety. Jeho výrazným rysem byly dlouhé špičáky, které byly skvělým nástrojem pro lov. Tygr šavlozubý byl uzpůsobený na lov větších kořisti a jeho silné tělo a silné končetiny mu umožňovaly efektivně pronásledovat svou oběť. Přestože tygr šavlozubý není dnes mezi námi, jeho jedinečná morfologie a lovecké schopnosti jsou fascinujícím objektem paleontologického zkoumání a zůstávají důležitou součástí historie života na Zemi.

Monarcha stěhovavý je denní motýl z čeledi babočkovitých. Monarch je pravděpodobně nejznámější motýl Severní Ameriky, který se proslavil svou migrací na velké vzdálenosti na jaře až do Kanady a poté na podzim znovu na jih. S rozpětím křídel obvykle 9 až 10 cm (samci o něco větší než samice) jsou velké a nápadné motýly snadno rozpoznatelné podle zářivě oranžového pozadí jejich křídel a černého vzorování. Samice mají poněkud širší černé žilkování než samci. Pestrobarevný Monarch má dva cenné obranné mechanismy: chutná příšerně většině ptáků, kteří by ho jinak lovili, a obsahuje silné toxiny.

Otakárek fenyklový je denní motýl z čeledi otakárkovití (Papilionidae). Patří mezi nejkrásnější a největší denní motýly ČR (rozpětí křídel dosahuje velikosti 7–9 cm, přičemž délka předního křídla zpravidla činí 40–50 mm). Obývá rozsáhlé oblasti Evropy, Asie i Severní Ameriky. Nejčastěji se vyskytuje na loukách a lesních světlinách, ale i v horách a zahradách, kde samičky často kladou vajíčka. V poledne jich můžeme spatřit více na vyvýšeném místě v okolí.

Rotvajler je německé psí plemeno molossoidního typu. Bylo využíváno jako válečné plemeno. Své jméno ale získalo až mnohem později díky městu Rottweil na jihozápadě Německa, kde bylo hojně využíváno jako tzv. řeznické plemen, tedy k nahánění skotu na trh. Tito psi jsou houževnatí a dobře cvičitelní. Chovají se především jako společenští a hlídací psi, využívají je ale i policejní složky a armáda. Patří mezi klidná a inteligentní plemena s velkou mírou možné socializace a tolerance vůči okolí. Rotvajleři i přes zažitý názor nejsou zlí a „drsní“ psi, protože pes se stane zlým a drsným pouze v případě, že není svým pánem dobře veden. Rotvajler je vlídný, přátelský a miluje děti, ale většinou pouze děti svojí rodiny, je velmi oddaný, poslušný a rád pracuje. Jeho zjev prozrazuje rozhodnost, chování je sebejisté, nebojácné a pes je pevných nervů. Na své okolí reaguje s velikou pozorností.

Mamut srstnatý je populární vyhynulý druh mamuta z čeledi slonovitých a řádu chobotnatců. Patří k nejznámějším pravěkým živočichům vůbec a jeho role v lidské kultuře je poměrně významná a dlouhodobá. Nebyli větší než dnešní samci slona afrického, v kohoutku měřili do 3,4 metru a vážili kolem 6000 kg. Zástupci obou pohlaví měli dlouhé zahnuté kly a až 90 cm dlouhé chlupy. Anatomii mamuta srstnatého známe dobře zejména díky velkému počtu zmrzlých „mršin“, které se dochovaly v permafrostu na Sibiři a Aljašce.

Koza domácí je menší domestikovaný přežvýkavec, patřící mezi nejstarší užitková zvířata, člověk ji chová bezmála 10 tisíc let. V češtině se samice se nazývá koza, samec kozel, v jihozápadočeských nářečích také pukl či puk, ve východomoravských nářečích cap. Vykastrovaný kozel se označuje slovem hňup; hňup je méně agresivní, maso hňupů má slabší specifický zápach. Mládě se nazývá kůzle nebo kozle. V Evropě se kozy chovají nejčastěji pro mléko, případně maso. Kozí mléko je prospěšné zdraví, má vyšší obsah tuku a nižší obsah laktózy než mléko kravské. Čerstvé kozí mléko má charakteristický kozí pach, který je mnoha konzumentům nepříjemný. Intenzita pachu závisí na plemeni kozy, způsobu ustájení i krmení.

Kareta obecná (Caretta caretta) je oceánský druh želvy, který je rozšířen po celém světě. Průměrný dospělý jedinec měří cca 90 cm a váží kolem 135 kg, ačkoliv byli objeveni i jedinci dorůstající až 270 cm a vážící více než 454 kg. Většinu svého života tráví karety obecné ve slané vodě a v okolí ústí řek, kde samice kladou vejce. Želvy nakladou v průměru 80 až 120 vajec do jednoho hnízda, avšak z každého tisíce vajec nakonec přežije přibližně pouze jedna želvička. Karety obecné jsou proto považované za ohrožený druh a jsou chráněné Mezinárodní unií pro ochranu přírody.

Ptakoještěři či pterosauři ("okřídlení ještěři") jsou vyhynulí druhohorní plazi, první obratlovci v historii Země, kteří byli schopni aktivního letu. Existovali po dobu nejméně 160 milionů let a stali se velmi úspěšnými létajícími formami obratlovců. Ptakoještěři žili zhruba před 245 miliony let. Obří ptakoještěr s rozpětím křídel kolem 12 metrů a odhadovanou hmotností přes 500 kilogramů byl objeven v Rumunsku. V současnosti paleontologové předpokládají, že předkové ptakoještěrů byli původně hmyzožraví a v průběhu evoluce jejich potomci postupně přecházeli na piscivorii (pojídání ryb) a obecněji karnivorii (pojídání suchozemských obratlovců). Ptakoještěři patří k nejpopulárnějším pravěkým tvorům, spolu s dinosaury, mamuty, trilobity apod. Obdivována je zejména jejich schopnost aktivního letu, kterou předstihli ptáky o desítky milionů let. Zkoumají se také různé možnosti využití jejich anatomie v současném leteckém inženýrství.

O prasatech koluje mnoho lidových rčení a nesprávných představ. Ve skutečnosti to jsou bystrá a čistotná zvířata, která se válením v blátě pouze zbavují cizopasníků a ochlazují se. Samice jsou navíc pečlivé a ostražité matky. Nápadným rozdílem oproti praseti divokému je tvar ocásku, který je zpravidla zatočený. Velikost prasat domácích velmi kolísá. Hmotnost se pohybuje od 30 kg až do 400 kg, délka těla je od 50 cm až do 250 cm, výška v kohoutku od 35 cm do 90 cm. Prase domácí je chováno především pro maso. Většina prasat proto nepřežije první rok života. Jsou poražena, jakmile dosáhnou stanovené porážkové hmotnosti (zpravidla 80–120 kg). Po dosažení této hmotnosti již prase neroste, pouze tuční.

Krokodýl nilský je impozantní tvor. Patří mezi největší a nejagresivnější druhy krokodýlů. Největší jedinci měří kolem 6 m, váží až 1000 kg a dokážou ulovit i žirafu. Vyskytuje se na většině území Afriky a v Izraeli. Pro svou kůži i maso je chován na krokodýlích farmách po celém světě. Krokodýl nilský je výlučně masožravý. Menší kořist krokodýl usmrtí stiskem čelistí, větší savce obvykle uchopí za přední končetinu nebo za čenich, stáhne pod hladinu a utopí. Po páření, které probíhá ve vodě, si samice na břehu vyhrabe jámu, hlubokou asi 50–80 cm, do které může položit až 100 vajec (nejméně asi okolo 20–25). Vejce mají oválný tvar a měří asi 8 x 6 cm. Po nakladení samice jámu s vejci zahrabává. Vlhká rostlinná hmota hnije a uvolňuje potřebné teplo. Inkubace zpravidla trvá 85–95 dnů. Po celou dobu inkubace samice snůšku obvykle hlídá před predátory, přesto mnoho vajec padne za oběť dravým ptákům, čápům marabu, varanům nilským, hyenám. Po vylíhnutí mláďata přivolávají matku kvákavými zvuky. Samice mláďatům pomáhá vyhrabat se z jámy a často je v tlamě odnáší do vody, kde je nějakou dobu (1–5 měsíců) hlídá. Délka života je v přírodě kolem 50 a v zajetí až 80 let.

Daněk evropský, který je také znám pod názvem skvrnitý (Dama dama L., 1758), patří do čeledi jelenovitých. Jeho charakteristickými rysy jsou lopatovitě tvarované parohy a puntíkované zbarvení. Parohy se každý rok obnovují. V přírodě se daněk evropský vyskytuje ve společenstvích, obvykle ve společenstvích samic a mláďat. Jsou to rostlinní býložravci, kteří se živí trávou, listím a bylinami. Daněk evropský je často viděn jako symbol přírodního bohatství a elegance. Své jedinečné znaky a poklidný život ve volné přírodě si zaslouží pozornost a ochranu.

Divokým předkem osla domácího je africký osel núbijský a somálský, jež jsou již skoro vyhubeni. Osel je používán především k nošení břemen, unese až 300 kg, méně často k tahu, jízdě či je chován pro mléko, maso a kůži. Samice se nazývá oslice, mládě oslátko nebo hříbě. Osel domácí je býložravec. Jeho skromnost v potravě je příslovečná, kromě kopřiv, šťovíku a trávy potřísněné močí a výkaly sežere osel domácí všechnu rostlinnou potravu, osli dokonce okusují dřevo a jsou ho schopni částečně trávit. Důležitá je však pro něj čistá voda. Nenáročnost a schopnost uživit se i málo výživnými druhy rostlin zdědil osel po svých divokých předích, kteří se před domestikací živili často jen různými druhy suchých travin a polopouštních trnitých keřů. Délka života: 27 – 40 let, hmotnost: 80 – 480 kg (dospělý/á), rychlost: 24 km/h (max.), výška: 79 – 160 cm (dospělý/á, v kohoutku).

Zebry horské jsou velmi dobře přizpůsobeny k pohybu v hornatých oblastech. Žijí v menších stádech, které vede jeden samec. Samice přichází do říje i několikrát za rok. Samice nosí mládě asi rok. Hodinu po porodu se mládě umí postavit na nohy. Mladí samci tvoří nová stáda tak, že odvedou několik samic ze svého původního. Výška v kohoutku u nich dosahuje zhruba 1,2 až 1,3 m. A 2,2 m jsou dlouzí. Mohou vážit až 365 kg. Zebra se dožívá 30 až 40 let v zajetí. Ve volné přírodě 20 až 25 let.

Hyena skvrnitá je poměrně velké zvíře s robustní stavbou těla; měří 95–166 cm, samotný ocas přibližně 40 cm, v kohoutku pak kolem 70–92 cm. Hmotnost se pohybuje nejčastěji mezi 45 a 70 kg. Jsou aktivní především za soumraku a v noci, neplatí to však bez výjimky. Většinu dne tráví hyeny v podzemních norách, které si samy hrabou. Pokud však mají možnost, rády obsadí opuštěnou noru hrabáče, dikobraza či prasete bradavičnatého a rády se před svými doupaty sluní. Hyeny buď aktivně loví, nebo vyhledávají mršiny.

Je to savec, žije ve vodě i na souši. Jeho globální populace čítá zhruba 400–500 tisíc jedinců. Na souši se pohybuje po břiše. Délka těla 145 až 200 cm, hmotnost do 130 kg, samice jsou o něco menší. Srst je šedobílá až pískově zbarvená, bez síťovité kresby. Tuhé bílé vousy, zřetelně odstávající od kulaté, jakoby kočičí, hlavy. Tuleni žijí ve skupinách menších či větších rozměrů. Vylézají k odpočinku na písečné břehy, přičemž nejsou schopni používat svých zadních končetin, přetvořených do jakýchsi náhradních ploutví. Zato výtečně plavou, dovedou se skvěle potápět a dokážou v případě potřeby zůstat až 45 minut pod hladinou. Normální doba potopení je 5-10 minut, do větších hloubek se ve svém mělkém mořském okolí nepotřebují pouštět. Tuleni jsou hlavně požírači ryb, a proto jsou často pronásledováni rybáři. Chytají i užitkové ryby, jako lososy a dokážou vybrat ryby i z rybářských sítí. Samice tuleně se dožívají 30 až 35 let, zatímco samci jen 20 až 25 let.

Adax núbijský je kriticky ohroženým druhem a patří mezi poslední a nervózní antilopy. Jsou jediným přímorožce se šroubovitě zatočenými rohy. Adax (Addax nasomaculatus) původně obýval okrajové části Sahary od východu až po západ. Dnes je – zejména kvůli pytlákům - kriticky ohrožený. V kohoutku dosahují výšky kolem jednoho metru, samci jsou o málo větší než samice. Obě pohlaví mají kroužkované rohy, průměrně 72 cm dlouhé, u samců mohou dosahovat délky až 120 cm, které tvoří u dospělých samic 1,5 – 2, u samců 2,5 – 3 spirály. Hmotnost: 60–125 kg, délka těla: 150–170 cm. Velkou část svého života stráví na místech bez povrchové vody, k životu jim stačí ta voda, kterou přijmou s potravou. Jsou aktivní v noci, ve dne odpočívají. Adaxové jsou pomalí, krátkonozí běžci a v přírodě proto často padnou za oběť rychlejším predátorům. Velkou část svého života stráví na místech bez povrchové vody, k životu jim stačí ta voda, kterou přijmou s potravou. Adax núbijský je chován v pěti desítkách evropských zoo. V Česku tento druh chová pět zoologických zahrad: Zoo Dvůr Králové nad Labem, Zoo Hodonín, Zoo Zlín, Zoo Olomouc a Zoo Praha.

Samice ve smečce jsou většinou různě zpřízněné a kojí lvíčata i od jiné samice. Samice váží 120–150 kg. Samice uloví až 3/4 veškeré potravy smečky. Lví samci se přiživují na kořisti lvic. Říjná lvice se samcem oddělí od smečky a užívají si několik dní páření. Páří se přibližně každých 20 minut. V těchto dnech neloví a ani nežerou. Po 105-125 denní březosti se lvici narodí většinou 2-4 mláďata vážící 1-2 kg, která porodí někde v úkrytu a o samotě.

Je rozšířena v jižní Africe, Botswaně, Namíbii, na jihu Zimbabwe a Angoly. V křovinatých oblastech i savanách a polopouštích. Žirafa je nejvyšší zvíře na zeměkouli. Je to celkově zvláštní zvíře. Žirafy jsou klidná a mírumilovná zvířata. Tvoří menší stáda většinou o 5-12 kusech, jsou ale známy i případy, kdy mělo stádo přes 150 kusů. Stádo vede stará a zkušená samice, která řídí veškerý život uvnitř. Živí se rostlinnou potravou. Okusuje větvičky a listí nejčastěji na akáciích, které omotává svým fialovým až 40 cm dlouhým jazykem. Žirafa vydrží poměrně dlouho bez vody (některé zdroje uvádí 30 dnů i víc) a v období sucha si vystačí s vodou z potravy. Při pití musí žirafa roztáhnout přední nohy, aby dosáhla na hladinu vody a je v této pozici velice zranitelná. Proto bývá u pití ostražitá. Běhá rychlostí až 50 km/h. V přírodě se dožívá 20–25 let, v zajetí až 33 let.