Býk jersey je plemeno skotu pocházející z ostrova Jersey v Anglii. Tito býci jsou známí svou malou postavou a jemnou stavbou těla. Mají vynikající schopnost přizpůsobit se různým podmínkám chovu a jsou oblíbení mezi farmáři pro jejich vysoký výtěžek mléka s vysokým obsahem tuku. Kromě toho mají také klidnou povahu, což z nich činí snadněji ovladatelné zvířata. Jejich mléko je oblíbené pro výrobu sýrů a dalších mléčných výrobků. Navíc jsou býci jersey populární i v expozicích a závodech s dobytkem, kde jsou oceněni pro svou krásnou barvu a elegantní postavu.
Texaský dlouhorohý skot patří k menším plemenům skotu, dosahuje hmotnosti 600 kg a výšky v kohoutku až 165 cm. Je poměrně štíhle stavěný s vysokýma nohama, na hlavě nosí nápadně dlouhé, lyrovité rohy, které mohou u býků dosáhnout rozpětí přes 180 cm a podle nichž dostal jméno. Texaský dlouhorohý skot má krátkou srst, zbarvení je většinou světle hnědé, často s bílými skvrnami, ale vyskytují se i jiné typy zbarvení. Rohy mají význam v texaské kultuře, rančeři a majitelé stád si jimi tradičně zdobí kapoty svých automobilů. Texaský dlouhorohý skot se chová především pro maso, které je suché a vyznačuje se nízkým obsahem tuku. Přesto je velmi chutné a má příchuť podobnou zvěřině. Hojně se využívá v tex-mex kuchyni, především k přípravě chili con carne.
Domácí husy poskytují mnohostranný užitek, především maso, sádlo a peří, případně trus, používaný jako hnojivo. Méně se využívají husí vejce. Husy mohou sloužit také k hlídání. Délka až 100 cm, rozpětí křídel až 130 cm, hmotnost 4-15 kg. Živí se hlavně spásáním trávy, a proto mají zobák kuželovitý, s ostrými okraji.
Koza domácí je menší domestikovaný přežvýkavec, patřící mezi nejstarší užitková zvířata, člověk ji chová bezmála 10 tisíc let. V češtině se samice se nazývá koza, samec kozel, v jihozápadočeských nářečích také pukl či puk, ve východomoravských nářečích cap. Vykastrovaný kozel se označuje slovem hňup; hňup je méně agresivní, maso hňupů má slabší specifický zápach. Mládě se nazývá kůzle nebo kozle. V Evropě se kozy chovají nejčastěji pro mléko, případně maso. Kozí mléko je prospěšné zdraví, má vyšší obsah tuku a nižší obsah laktózy než mléko kravské. Čerstvé kozí mléko má charakteristický kozí pach, který je mnoha konzumentům nepříjemný. Intenzita pachu závisí na plemeni kozy, způsobu ustájení i krmení.
Mají krátký zobák uzpůsobený k zobání potravy. Kohouti bývají plodní od zhruba 7 měsíců a slepice může snášet vajíčka od 4–6 měsíců věku. Kohouti mají vlastní vnitřní biorymus. Ten jim ohlašuje, která hodina je ta pravá pro první ranní zpěv. Kohout ale kokrhá, i když chce upozornit na blížící se hrozbu, komunikuje s ostatními ptáky, zve slípky na hostinu – je doba krmení. Přítomnost kohouta v hejnu má své pádné opodstatnění, slepice jsou díky němu klidnější a kohoutí pán tvorstva zastane mnoho nenahraditelných funkcí.
Koza domácí je menší domestikovaný přežvýkavec, patřící mezi nejstarší užitková zvířata, člověk ji chová bezmála 10 tisíc let. V češtině se samice se nazývá koza, samec kozel, v jihozápadočeských nářečích také pukl či puk, ve východomoravských nářečích cap. Vykastrovaný kozel se označuje slovem hňup; hňup je méně agresivní, maso hňupů má slabší specifický zápach. Mládě se nazývá kůzle nebo kozle. V Evropě se kozy chovají nejčastěji pro mléko, případně maso. Kozí mléko je prospěšné zdraví, má vyšší obsah tuku a nižší obsah laktózy než mléko kravské. Čerstvé kozí mléko má charakteristický kozí pach, který je mnoha konzumentům nepříjemný. Intenzita pachu závisí na plemeni kozy, způsobu ustájení i krmení.
Český strakatý skot patří do skupiny plemen horského strakatého skotu. Zemí původu pro plemena této skupiny je Švýcarsko. Zbarvení srsti je červenostrakaté, hlava a spodní části končetin jsou převážně bílé, jinak převažují barevné plochy. Výška v kříži u dospělých krav je 140–144 cm, při živé hmotnosti 650 - 750 kg. Je to plemeno s dvoustrannou užitkovostí s poměrem mléčné a masné produkce 60:40. Požadavek na mléčnou užitkovost je 6000 - 7000 kg mléka za laktaci s vysokým obsahem tuku a bílkoviny.
Ovce domácí je domestikovaným přežvýkavcem, chovaným hlavně pro vlnu a mléko, zčásti také pro maso. Tak jako u jiných domácích zvířat, existují rovněž mezi jednotlivými plemeny ovcí podstatné rozdíly ve vzhledu, velikosti a stavbě těla. Ovce dosahují hmotnosti 20–180 kg (výjimečně i přes 200 kg) a výšky v kohoutku 40–90 cm. Ovce se chovají většinou extenzívním způsobem v ohradách nebo volnou pastvou, často za pomoci ovčáckých psů. Většina plemen ovcí patří mezi velmi společenská zvířata se silným stádním pudem, mimo stádo se ovce cítí nejistě. Ovčí mléko je značně tučné a má poměrně nízký obsah laktózy, čerstvé ovčí mléko se požívá málokdy, i když je prospěšné zdraví. Další užitek, který ovce poskytují, je vlna, patřící mezi nejpoužívanější textilní vlákna živočišného původu. Používá se nejen ke tkaní látek, ale rovněž pro výrobu plsti a izolačních materiálů.
Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich. Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, uplatňuje se také jako společník a mazlíček člověka. Kočka je schopná dosáhnout až rychlosti 48 km/h, ale pouze na krátkou vzdálenost. Kočka domácí je v celosvětovém měřítku nejoblíbenějším domácím zvířetem. Dokonce 3x převyšuje psa. V kohoutku je kočka vysoká asi 30 cm, délka těla včetně ocasu činí pak kolem 80 cm. Kocouři jsou větší než samice a váží asi 3,5–7 kg, hmotnost koček se pohybuje od 2,5–4,5 kg. Srst je obvykle krátká, rovná a přilehlá. Kočky mohou mít dva vrhy ročně, v jednom vrhu může být až deset koťat. Březost domácí kočky trvá přibližně 9 týdnů.