Adax núbijský je kriticky ohroženým druhem a patří mezi poslední a nervózní antilopy. Jsou jediným přímorožce se šroubovitě zatočenými rohy. Adax (Addax nasomaculatus) původně obýval okrajové části Sahary od východu až po západ. Dnes je – zejména kvůli pytlákům - kriticky ohrožený. V kohoutku dosahují výšky kolem jednoho metru, samci jsou o málo větší než samice. Obě pohlaví mají kroužkované rohy, průměrně 72 cm dlouhé, u samců mohou dosahovat délky až 120 cm, které tvoří u dospělých samic 1,5 – 2, u samců 2,5 – 3 spirály. Hmotnost: 60–125 kg, délka těla: 150–170 cm. Velkou část svého života stráví na místech bez povrchové vody, k životu jim stačí ta voda, kterou přijmou s potravou. Jsou aktivní v noci, ve dne odpočívají. Adaxové jsou pomalí, krátkonozí běžci a v přírodě proto často padnou za oběť rychlejším predátorům. Velkou část svého života stráví na místech bez povrchové vody, k životu jim stačí ta voda, kterou přijmou s potravou. Adax núbijský je chován v pěti desítkách evropských zoo. V Česku tento druh chová pět zoologických zahrad: Zoo Dvůr Králové nad Labem, Zoo Hodonín, Zoo Zlín, Zoo Olomouc a Zoo Praha.
Rys ostrovid je středně velká šelma, patřící do čeledi kočkovitých. Jedná se o elegantního dravce s krásnou srstí, která může mít různé odstíny od šedé po žlutohnědou, s charakteristickými tmavými skvrnami a proužky. Rys ostrovid se vyznačuje krátkýma, zakulacenýma ušima, která jsou ozdobena dlouhými chlupy. Rys má krátký ocas. Tento rys je známý svou šikovností a obratností při lovu, což mu umožňuje lovit menší savce a ptáky. Rys ostrovid je schopen skočit výš než 3 metry a běžet rychlostí až 60 km/h. Je to noční lovec, který je aktivní hlavně za soumraku a v noci, kdy využívá svůj vynikající zrak a sluch k nalezení potravy. Rys ostrovid je tichý a nenápadný, což mu pomáhá při lovu, ale také při vyhýbání se predátorům. Ve volné přírodě se rys ostrovid dožívá 10 až 15 let.
Vlk obecný byl u nás běžným zvířetem až do konce 17. století. Jeho početnost výrazně klesala od začátku 18. století, až byla původní populace zcela vyhubena. Měří 66?81 cm a váží 35?45 kg. Žije a loví ve smečce, které můžeme vnímat jako rodiny. Smečka má i víc jak 10 členů, běžně 2–8. Hravě uloví jelena i divoká prasata. Nejdůležitějšími vlčími smysly jsou čich a sluch. Čich je stokrát až milionkrát lepší než u člověka. Vlk dokáže svoji kořist zvětřit na vzdálenost několika kilometrů. Rychlost běhu: 58 km/h. Vlk dokáže běžet rychlostí 25–50 km/h do vzdálenosti až okolo 20 km. Rychlost se samozřejmě mění v závislosti na terénu a důvodu běhu. Denně může urazit mnoho desítek a někdy i několik stovek kilometrů. V zajetí se vlci dožívají přibližně 12–15 let, ve volné přírodě to bývá méně.
Je nejrychlejším suchozemským živočichem na světě, na krátké vzdálenosti (500 m) dosahuje rychlosti 112–120 km/h. Z nuly na 100 km/h zrychlí za tři sekundy. Na rozdíl od ostatních kočkovitých šelem nemá úplně zatažitelné drápy, takže nemůže vertikálně šplhat po stromech. Může vyskočit jen na snadno dosažitelné větve. Na druhou stranu mu drápy umožňují lepší přilnavost k terénu ve vysokých rychlostech. Oproti levhartovi je mnohem drobnější a má malou hlavu. Žije především na savanách Afriky, malá populace přežívá i v Asii. Skvrnitý kožich gepardů je výborné maskování při lovu, břicho mají bílé. Oproti ostatním šelmám jsou to denní lovci – hodně se řídí zrakem. Za kořist si vybírají většinou jedince, kteří se vzdálili od stáda, dále staré nebo nemocné kusy. Toto zvíře je symbolem elegance. V přírodě se dožívají 12 let, v zajetí až 20 let.
Lama alpaka, původem z And, je oceňované hospodářské zvíře i přátelský společník. Své místo našlo v podhorských oblastech Jižní Ameriky, kde se stalo nedílnou součástí života tamních komunit. Alpaky jsou známé svou jemnou vlnou, která je ceněna pro svoji měkkost a tepelné vlastnosti. Tyto zvířata jsou také ekonomicky významná pro své maso a vlnu, což přispívá k obživě mnoha lidí v oblastech And. Díky své přátelské povaze a schopnosti adaptace na různé podmínky se staly alpaky oblíbenými zvířaty po celém světě. Jsou také ceněny pro svou odolnost vůči vysokohorskému prostředí a schopností přežít v extrémních podmínkách. Pro mnohé komunity v Andách jsou alpaky nejen zdrojem obživy, ale také součástí kulturní identity a tradic.
Šimpanz učenlivý je africký lidoop. Společně s bonobem je nejbližším žijícím příbuzným člověka a je mu ze všech primátů nejpodobnější. Dorůstá obvykle délky 65 až 95 cm, ve vzpřímené poloze dosahují výšky až 1,7 metru. Jejich hmotnost dosahuje hodnot od 32 do 70 kg, ale v zajetí mohou vážit až 80 kg. Samci bývají zpravidla větší a těžší než samice. Mláďata mají na zadečku bílý trs chlupů, který jasně určuje jeho věk. S přibývajícím věkem se tento trs ztrácí. Šimpanzi jsou všežravci, jejich strava je ale spíše býložravá. Jejich potrava se skládá většinově z ovoce, ale také z jiných rostlin bobulí, listí, pupenů či semen různého druhu. Samice rodí po zhruba osmi měsících březosti jedno mládě. Mládě je po narození závislé na matce, která jim poskytuje potravu, teplo a ochranu a učí je dovednostem. Ke komunikaci s ostatními šimpanzi používají širokou škálu gest, výrazů obličeje a zvuků. Výhružnými signály je zvednutí paží či plesknutí o zem, v případě nadšení se, stejně jako lidé, usmívají.
Mýval severní je malý a obratný savec, který je původem ze Severní Ameriky, ale byl zavlečen do různých částí světa. Mývali jsou známí svým charakteristickým pruhovaným kožichem, černými kroužky kolem očí a pohyblivým prstovým chodem. Jsou to všežravci s flexibilním stravovacím režimem, což znamená, že se mohou živit různými potravinami včetně ovoce, hmyzu, plodů, ryb a dokonce odpadků. Jedním z výrazných znaků mývalů je jejich schopnost manipulovat s předměty pomocí svých prstů, což z nich činí zručné lovce a sběrače potravy. Mývali jsou také adaptabilní a schopni se přizpůsobit různým prostředím, včetně lidských sídel. Mývali mají také význam v různých kulturách a folkloru, kde jsou někdy zobrazeni jako symbol šibalství a chytrosti.
Veverka obecná je středně velký hlodavec. V České republice ji nalezneme v lesích všech typů, parcích, alejích, větších zahradách nebo hřbitovech se stromovým porostem. Má zrzavou, černou a někdy hnědou srst. Obvykle dorůstá 19 až 23 cm a dosahuje hmotnosti mezi 250 až 340 g. Huňatý ocas, který napomáhá udržovat rovnováhu při lezení a skocích na stromech a který veverka využívá jako „pokrývku“ těla při spánku, je 14,5 až 20 cm dlouhý. Veverka obecná žije až na období rozmnožování samotářským způsobem života a jiným veverkám se většinou vyhýbá. Ačkoli je strava veverek spíše rostlinná, nezřídka kdy se stává, že sežerou též drobný hmyz, vejce nebo mláďata zpěvných ptáků, ještěrky či jiné menší savce. V současné době veverku obecnou nejvíce ohrožuje ztráta lesů, jejího přirozeného prostředí, a v některých zemích konkurence zavlečené veverky popelavé. V zajetí se dožívají i více než 10 let, ale v přírodě je jejich život plný nástrah a nebezpečí obvykle mnohem kratší.
Saichania („krásná“) byl býložravý, obrněný dinosaurus z čeledi Ankylosauridae. Žil v období svrchní křídy na území dnešního Mongolska. Saichania dosahovala délky asi 5,2 až 7 metrů a hmotnosti kolem dvou tun. Celé zavalité tělo tohoto obrněného dinosaura bylo pokryto ostny a mohutným tělním pancířem. Na lebce byly dokonce objeveny stopy po adaptacích na život v pouštním klimatu (solná žláza u čenichu apod.). Brnění zřejmě tento ankylosaurid používal při obraně před velkými teropody, jako byl například Tarbosaurus.